Všechny hvězdy nebe | 𝗝𝗘𝗚𝗨𝗟𝗨𝗦 ✓

XVI. 𝗞𝗔𝗣𝗜𝗧𝗢𝗟𝗔 | každý občas potřebuje ohnivou whisky

Černovlasý Zmijozel stoupal po rozvrzaných schodech nahoru na Astronomickou věž, kde měl v plánu se na několik hodin zašít a polemizovat nad svým životem.

Když dospěl až na vrchol věže, všimnul si tmavé siluety, sedící blízko zábradlí pozorující hvězdy.

Rozeznal Nebelvírské barvy na šále onoho neznámého a na jednu krátkou vteřinu si myslel - v duchu i doufal - že tam sedí ten jeden Nebelvír.

Když ale přišel dřív, poznal rozcuchané vlasy svého Nebelvírského bratra. Sirius, který zaregistroval jeho přítomnost, se na něj překvapeně otočil.

"Co tu děláš?" Zeptal se po chvíli trapného ticha starší z bratrů.

"To, co ty," odtušil Zmijozel a posadil se vedle Siriuse.

Oba dva zároveň pohlédli na hvězdy a následně se zasmáli. "Jak se máš?" Nadhodil po krátké chvíli ticha Sirius a Regulus pokrčil rameny.

"Nevím. Pořád stejně," nerozhodně pokrčil rameny a Sirius přikývnul; "mám to stejně. Pořád je to všechno stejný."

"Taky ti matička pořád dokola píše, jakou jsi udělal chybu, když jsi jí opustil?" Ušklíbnul se hořce Nebelvír a Regulus se stejným výrazem přikývnul.

"Napsala mi už aspoň sedmkrát. Ignoruju to," odtušil a Sirius se uchechtnul; "mě napsala jenom třikrát. Nejspíš jí došlo, že se mnou je to úplně marný."

Jak minuty ubíhaly, bratři si začali povídat o celé jejich rodině, o tom, jak jim všichni lezou na nervy, podle jak hloupých pravidel se jejich ještě hloupější rodiče řídí a Regulusovi přišlo, že nikdy neměl k Siriusovi blíž, než právě teď.

"Něco jsem si přinesl a málem bych na to zapomněl," ozval se za nějakou dobu starší z Blacků a z tmavého kouta věže vytáhnul dvě lahve Ohnivé whisky.

"Původně jsem je obě chtěl vypít sám, ale když jsi tu ty..." Zamumlal a podal Zmijozelovi jednu z lahví plné alkoholu.

"Ty ses sem přišel nalít?" Zeptal se pochybovačně, s malým úsměvem na rtech Regulus. U Siriuse by ho to ani nepřekvapovalo.

"Ne tak docela. Ale vlastně jo. Přišel jsem sem přemýšlet a to se dělá líp, když jsem trochu na mol," pokrčil rameny a odzátkoval láhev.

"O čem bys potřeboval přemýšlet?" Zeptal se s upřímným zájmem chytač a loknul si ze svojí whisky. Nepil už docela dlouho a proto ho nejdřív síla alkoholu zaštípala v krku.

"Je toho víc. Co budu dělat po škole, jak konečně dostanu Mckinnonovou... A jak pomoct Dvanácterákovi," prohlásil s pohledem upřeným někam do dáli.

Regulusovi u poslední věty zpozorněl. "Pomoct Jamesovi?"

"Eh, no," Sirius si znovu loknul a očividně sváděl boj sám se sebou, jestli má Regulusovi něco prozradit.

"James je tak trochu v prdeli s jeho milostným životem. Nechce si to samozřejmě přiznat - ale trápí se tím," řekl nakonec Sirius, rozhodnutý neříkat nic o tom, co mu James prozradil o Regulusovi, který zrovna chápavě pokýval hlavou.

Možná, kdyby jeho mysl tolik nezmámila whisky, byl by nad tím schopný nějak uvažovat, ale to se mu nedařilo.

"Tak to mě mrzí. A upřímně jsem s mým milostným životem taky dost v prdeli," odtušil mladší z Blacků a jeho bratr se kysele ušklíbnul. Problesklo mu hlavou, jestli to snad není z toho samého důvodu, jako James.

"Já taky. Ale bejvalo to horší. Jsem si jistej, že se Marlene začínám dostávat pod kůži. Minimálně jsem jí teda pozval docela slušně do Prasinek. A neodmítla! Uh, teda řekla, že si to rozmyslí... Zatím nevím, jak se nakonec rozhodla. Ale kdo by mně odmítnul," usmál se sám pro sebe Sirius a Regulus nad ním jenom protočil očima.

"Ale když už jsme byli u toho Jamese... Vlastně bys mu mohl pomoct," ozval se za pár chvil opile Sirius a Regulus tázavě pozvednul obočí; "já?"

"No jasně, že ty! Začni se s ním víc bavit, Regu. Oba si to zasloužíte. A James bude šťastnej, ale hlavně mu nesmíš zlomit srdce, to se opovaž!" Nebelvír varovně pozvednul ukazováček a vůbec si neuvědomoval, že něco velmi podobného před několika dny řekl Jamesovi.

A nejspíš ho vůbec netrápilo, že neměl tušení, jestli je Regulus gay a nebo jestli chce s Jamesem vůbec něco mít.

"U Merlina proč bych mu měl lámat srdce? To spíš on ho zlomí mě. Vždyť pořád je to jenom Evansová sem, Evansová tam..." Chytač si schoval hlavu do dlaní, a když delší dobu nic neříkal, Sirius se na něj po očku podíval.

"Počkej - Regulusi, tobě se James líbí?" Siriusův alkoholem omámený mozek tu informaci dosud zpracovával a jedna jeho malá, střízlivá část se v duchu radovala za Jamese. Nikdy by si nemyslel, že když si předsevzal, že mu Rega dohodí, že to bude tak jednoduché. Vždyť ti dva na sebe navzájem v podstatě čekají!

"Ehm, já uh -" Regulus zaraženě sám sobě v duchu nadával, co je to za vola, takhle hloupě se prokecnout, pak si ale uvědomil, co Sirius říkal o Jamesovi před chvílí a najednou se necítil už tak blbě.

"Možná...?" Vypadlo z něj nakonec a Sirius se zničehonic roztleskal. "Já to věděl! No, teda upřímně jsem neměl tušení, bráško, ale spoustu věcí jsi mi ulehčil a ani o tom nevíš!" Podnapile zmateného Zmijozela obejmul a když se odtáhnul, v očích mu jiskřilo.

Regulus, který byl úplně na mol spokojeně zaklonil hlavu a rozespale pozoroval zářící hvězdy. Netušil, co Sirius mlel, ale ani se tím nehodlal zabývat.

Cítil se tak nějak... Příjemně. Vědomí, že ho přijmul, (i když opilý) kromě Narcissy, jediný člen jeho rodiny, na kterém mu záleželo, ho hřálo u srdce.

"Taky jsem napsal o Jamesovi dopisy a všechny je poslal Evansové," ozval se za malou chvíli Regulus a Sirius nechápavě povytáhnul obočí.

"Musím Evansovou přimět, aby ho měla ráda," uchechtnul se a Sirius nevěřícně zakroutil hlavou.

"To je idiot. Vždyť jí ani nechce!"

Když se o několik desítek minut později zamotanou chůzí pomalu a ne moc jistě blížili do nebelvírské ložnice obydlenou Poberty, hrál Regulusovi na tváři malý úsměv.

Sice neměl tušení, co s ním zítra bude, jestli je někdo viděl, nebo - nedej Merline - slyšel a jestli nebude mít problém, ale aktuálně mu to bylo jedno. Bylo mu fajn.

...Myslím, že je dost jasné, že následující ráno bude dost krušné :D
A děkuju moc za všechny přečtení a votes! Moc to pro mě znamená! ❤️

mar