Tajemství superhrdinů ✅

16. Padouch Přízrak prozrazen

„Výborně," řekl Přízrak, který byl viditelně spokojen. „Tady," dodal a vložil mu do ruky ten nástroj zkázy.

Lukáš promnul svou nově nabytou tužku v dlani a fascinovaně se na ni zadíval.

„A jak to teda... funguje?" zeptal se ho Lukáš zamyšleně. „To jen pomyslím na to, co chci a ono se to objeví?"

„Hodně laicky řečeno, ale ano," řekl Přízrak. „Představ si, že píšeš příběh a v hlavě vymysli, jak chceš pokračovat. Uvažuj o sobě jako o postavě."

„Jako o postavě?" ušklíbl se Inženýr. „To ale nedává smysl. Vždyť já přeci nejsem žádná postava!"

„Omyl," zamručel Přízrak. „Je to právě naopak. Všichni jsme postavami, ale s tím rozdílem, že ty teď jako jediný můžeš řídit svůj osud. Máš moc Autora, moc nad příběhem. To ty určuješ, kterým směrem se vše vydá. Kdo bude hrdina a kdo padouch. Jak to všechno skončí," dodal tajemně. „Takže co uděláš?"

„Můžu myslet na cokoli?"

„Cokoli."

„A ono se to stane?"

„Přesně tak."

Lukáš se zadumaně podrbal na hlavě. Uvažovat o sobě jako o postavě z příběhu se zdálo být těžším, než prve předpokládal. Má svůj příběh vyprávět v ich-formě? Nebo zvolit er-formu? Bude tam vševidoucí vypravěč, nebo vypravěč s omezeným pohledem? Nikdy by ho nenapadlo, že být Autorem je taková zátěž na nervy. Nakonec ale vymyslel způsob, jakým svou nově nabytou moc otestuje.

A pak se před Lukášem objevil koláč.

Přízrak sebou trhl, když mu v blízkosti nohou přistál s plesknutím jablečný koláč.

„A sakra," povzdychl si Lukáš, když viděl, jakou spoušť jeho přání nadělalo. Koláč (navíc se špatnou příchutí!) ležel rozplácnutý v hlíně. Takhle se přeci nedá ochutnat, nebo že by...

„Neříkej mi, že to chceš jíst," zasyčel Přízrak příkře.

„Jasně, že ne," odsekl Lukáš a odtáhl se. IQ 220 a přesto si nedokáže vykouzlit něco k snědku. Práce s tužkou byla opravdu obtížnější, než prve předpokládal, ale nakonec se rozhodl, že to zkusí znovu a tentokrát bude konkrétnější.

A pak se v Lukášově RUCE objevil borůvkový koláč, který měl ideální teplotu a byl tak akorát k snědku.

Tento výsledek už dopadl mnohem lépe. Lukáš se s nadšením zakousl do svačinky, která byla zkrátka lahodná. Přesně taková, jakou si představoval. V tu chvíli byl ze všech přítomných nejspokojenější, ale něčeho takového nebylo těžké dosáhnout, vzhledem k tomu, že jeden stále zápasil s drásajícími šlahouny, druhá visela ze střechy a Přízrak... ten musel sledovat, jak se jeho jediná šance na pomstu láduje borůvkovým koláčem.

„Fajn, teď, když víš, jak to funguje," zamručel Přízrak, „tak udělej to, co je správné. Vem si jeho život. Vem mu to, na čem mu záleží."

„Jen si něco takového zkus," zavrčel Petr.

„Nemusíš mít obavy, tenhle hrdina ti nic neudělá," ušklíbl se Přízrak. „Ani nemůže. Ne, dokud mu to sám nepovolíš, taková jsou tu pravidla. Tak co? Čím začneš?"

Lukáš se zamyslel.

„Asi už vím," zamumlal a dal se do vyprávění svého příběhu.