Tajemství superhrdinů ✅

8. Problém s převlékáním

Záznam s Přízrakem se šířil Městem jako nezastavitelný virus. Byl všude, kam se jenom člověk podíval. Billboardy, plakáty, televize, počítač, telefon, časopisy, noviny... Člověk by se bál i otevřít ledničku, aby tam náhodou nebyl! Z každého rohu, koutu, zákoutí na vás zírala ta tajemná silueta.

„Co si o něm myslíš?" obrátila se Týna k Petrovi, když spatřila, že ani při odpolední procházce parkem Přízraku neutečou. Jeho snímek visel na stromě, jako kdyby se jednalo o ztracenou kočku. O hodně drsnou kočku v temné kápi. K dokonalosti jí chyběl už jen ďábelsky rudý světelný meč.

„Co? Jo, tenhle," zasmál se Petr při pohledu na svého nejnovějšího rivala. „Co bych si o něm myslel, je to jen další blb, co usiluje o pozornost. Nic víc, nic míň," prohodil bezstarostně.

„Zvláštní, když jsem se na to ptala Lukáše, řekl mi něco úplně jiného."

„Opravdu?" zaváhal. „Co by o tom asi ten náš hubeňour mohl vědět," dodal zamyšleně, ale nakonec neodolal a musel se zeptat. „A co přesně ti říkal?"

„Že je Přízrak nebezpečný a máme si na něj dát pozor."

„A to je všechno?" zasmál se Petr, možná hlasitěji, než měl v úmyslu. „Nebezpečný," zopakoval pobaveně. „Jasně, to tak. Ten váš Přízrak měl prostě jenom štěstí a pokud vím, tak tu je ještě nějakej hrdina, co se o něj může postarat. Nebo ty už snad nevěříš ani Suprduprmanovi?"

„Ale o to přeci nejde," zavrtěla Týna hlavou. „Nemyslím si, že Suprduprman není silný, ale... prostě... Lukáš říkal, že tenhle člověk, ten Přízrak, dokáže velké věci a že," zarazila se.

„Že co?"

„Že mu dost možná ani Suprduprman nestačí."

„To že řekl?!" vyhrkl. „Taková lež. Blbost. Pomluva! Ale ty s ním snad..."

„Já s ním souhlasím," skočila mu do řeči. „Myslím si, že je ten Přízrak opravdu nebezpečný protivník."

„Tss," ušklíbl se Petr nad jejími obavami. „Suprduprman si s ním určitě poradí."

„Nechápu, odkud bereš takovou jistotu," zavrtěla hlavou Týna. „A taky," začala a její pohled se stočil k jeho krku. Stále tam měl ještě drobný pozůstatek od Suprduprmanova minulého kočkování s Přízrakem. „Co jsi to vyváděl?" zaváhala a natáhla k němu ruku.

„Co? Nic," zamumlal Petr a vykasal si límec košile. Zatracenej vyžloun, pomyslel si trpce. Vždyť měl jenom jeden úkol a ani ten neudělá pořádně, nadával na bratra v duchu.

„Tak co se ti stalo?" pokračovala Týna netrpělivě, jako by snad něco tušila. „Co jsi to u všech rohatých vyváděl?" zopakovala svou otázku.

„No," začal Petr opatrně, ale pak se ozvalo spásné zapípání. Bylo to upozornění, které mu Lukáš nastavil v kalendáři a které mu také mělo oznámit, kdy se bude dít v doupěti Inženýra něco nekalého. Však víte, aby to mohl jako Suprduprman řádně zastavit.

„Musím běžet!" křikl Petr na rozloučenou a vyběhl na cestu vedoucí ven z parku. Kristýna za ním vrhla zmatený pohled a nevěřícně nad Petrem zakroutila hlavou.

„Divný patron," zamumlala, aniž by si byla vědoma toho, že si Petr za rohem strhává košili a odhaluje tak svůj superhrdinský trikot. Nebo to byl alespoň jeho záměr. Vzhledem k tomu, že na sobě neměl volné tepláky z posilovny, ale kalhoty od pánského obleku, které si kvůli Týně vzal, čelil Suprduprman boji ještě dříve, než vůbec dorazil za Inženýrem.

„Do háje, do háje, do háje," nadával, zatímco se snažil sundat ty děsné kalhoty. Chtěl působit jako štramák a místo toho vypadal jako debil. Jistě, můžete si jednou za čas obléknout fancy oblečení a působit jako sexy právník ze seriálů, ale tady se záměr rozhodně minul s cílem! Petr zahodil image elegána a místo toho šaškoval na jedné noze jako nějaký zmatený plameňák. Snažil se sundat si kalhoty a... No tak počkat! On se vážně snažil sundat si kalhoty? Na veřejnosti? Petr vytřeštil oči. Právě mu došlo, kde celou tu svou superhrdinskou proměnu provádí. A i když se začínalo smrákat, stále byl na dosti otevřeném místě a riskoval, ehm, odhalení (a to nejen své tajné identity).

Proč to krucinál nejde dolů, nadával v duchu. Ještě několikrát si poskočil na jedné noze a pokusil se přetáhnout si kalhotu přes naleštěnou botu od obleku. Tak už konečně povol, povzbuzoval ji v duchu. Následovalo další hopsknutí na místě. Tehdy Petr ztratil rovnováhu úplně a přepadl do křoví.

„Maminko!" ozval se odněkud dětský hlásek. „Co to tam ten pán dělá?"

Zmíněná maminka instinktivně přiložila dlaň holčičce před oči a vedla ji pryč.

„To nic, broučku, ten pán je jenom úchylák. Jdeme," zavelela a svižným krokem s dcerou odkráčela pryč.

„Ale já nejsem žádnej úchylák!" bránil se Petr, ale s kalhoty na půl žerdi jeho slova postrádala smysl. „Zatracená práce," zamumlal, když se mu konečně povedlo zbavit se v ústraní svých svršků. Za normálních okolností pokaždé našel nějakou telefonní budku, kde mohl předvést svou epickou proměnu, jenže s rozmachem chytrých telefonů tyto příhodné příbytky z ulic pomalu mizely a on tak musel hledat alternativní řešení. Jako by už jen to, že musí pod svým oblečením nosit superhrdinské elasťáky, nebylo dostatečně velkou otravou. Zvláště v létě to byla opravdu pěkná pruda.

Suprduprman nakonec nechal Petrovy věci ve křoví s tím, že se pro ně později zkusí vrátit. I přes jeho záslužnou činnost byla kriminalita v Městě stále slušně vysoká a jeho odložené oblečení tak několikrát skončilo v cizích nenechavých rukách. Z tohoto důvodu Petr většinu času nosil věci, které mu nevadilo ztratit a své brýle kupoval zásadně v supermarketu. Pokud jste někdy přemýšleli nad tím, kdo si tak může kupovat brýle ve stejné uličce, jako jsou časopisy a šampóny, tak tady je odpověď. Supermarkety jsou „super" protože pomáhají „super" hrdinům utajit jejich identitu. Ale tento poznatek raději nikde nešiřte. Nikdy nevíte, čí uši vás budou zrovna poslouchat.

----------------

Pro ONC zúčastněné - touto částí bylo dosaženo 2. milníku (aka 10k slov)