Loving You Is a Losing Game

Ɣ 24 Ɣ

Alex měl přítele. Kluka, kterého ještě před dvěma měsíci nenáviděl. Kluka, se kterým najednou trávil veškeré volné chvíle a po té kdysi existující nenávisti nebyly ani stopy. Samotnému mu to hlava ještě úplně nebrala.

   Nikdo to nevěděl, ani Bella s Oscarem, i když to bylo už týden. Nebylo to tak, že by to před nimi chtěl také tajit, jen si prostě nenašel čas jim zavolat a oznámit jim to. Uplynulý týden věnoval tomu, aby poznal Yohana co nejvíce.

   Třeba se dozvěděl, že má Yohan nevlastního bratra, který je o pět let mladší jak on, ale svět o něm prostě neví, protože ho jeho otec měl s jinou ženou, když byl ještě ženatý s Yohanovou mámou. Prý se s ním skoro nestýká a že existuje zjistil teprve před čtyřmi lety, když mu byo sedmnáct a jeho bratrovi Michaelovi dvanáct.

   "Otec ho před námi celou dobu tajil a jen na něj posílal peníze," vysvětlil mu Yohan. "Nemalé peníze. Od té doby, co o něm vím, jsem ho viděl tak pětkrát. Žije docela daleko od nás se svou matkou."

   Alex si odfrkl. "Tvůj otec je tedy dobrej vůl."

   Věděl, že to před Yohanem mohl takhle říct. Protože další věc, kterou se o něm dozvěděl, byla celá ta záležitost s jeho otcem.

   Když bylo Yohanovi sedmnáct a na scéně se objevil jeho nevlastní bratr, jeho rodiče se rozvedli. Jeho táta byl odjakživa prachatý a tak mu neudělalo problém přebrat si Yohana do své výchovy. Už tehdy měl Yohan tu a tam nějaké malé role nebo focení pro malé značky a Yohanův otec se nebál udělat cokoliv pro to, aby svého syna ve světě prosadil. Když se ho Alex zeptal, jestli je teda jeho manažerem Helen nebo jeho otec, odpověděl jednoduše - jeho manažerem byl teoreticky jeho otec, Helen byla jen taková chůva, co vše zařizovala a byla Yohanovi neustále po boku.

   "Je ti už dvacet jedna," namítl Alex. "Jsi slavný, peněz máš dost, proč se prostě od něj neodřízneš?"

   "Téměř všechny mé peníze jdou otcovi. Když jsem se to jednou pokoušel soudně řešit, měl své prostředky, jak mě potopit. Nemám proti němu šanci, jsem jako jeho loutka," odpověděl Yohan. Tentokrát byli u Alexe na pokoji, byla jedna hodina ráno a Alex se naštval takovým způsobem, že mu bylo jasné, že jen tak neusne.

   Alex začal vykřikovat, jak to tak nemůže jít dál, snažil se na místě najít řešení, i když mu bylo jasné, že jestli Yohan nenašel žádné řešení už od svých osmnácti let, on ho teď z minuty na minutu nevymyslí. 

   Když ho Yohan uklidnil, že to není tak strašné, jak se zdá, Alex sebou vyčerpaně praštil na postel. 

   "Jen..." začal Yohan, ale nakonec větu nedokončil.

   Alex zvedl hlavu. "Jen?"

   Yohan si hrál se svými prsty a upřeně je sledoval. "Vím, že náš vztah musíme tajit než přijdeme na to, co a jak. Pak to řekneme našim manažerům, dozví se to náš blízký okruh lidí, to je mi jasný. Jen nevím, jestli chci, aby se to kdy dozvěděl táta," řekl tiše.

   Alex se posadil. "Jak s tím jednou půjdeme na veřejnost, dozví se to i tvůj táta. Jsme slavní, mu se to nevyhne," řekl jemně.

   Yohan si povzdechl. "Já vím. Jen doufám, že to do té doby s ním nějak vyřeším. Je ti asi jasné, že na tenhle film kývl jen kvůli penězům, jinak by mě nikdy nenechal hrát někde, kde se líbám s klukem, že?"

   Alex přelezl po posteli k Yohanovi a zezadu ho objal. Hlavu mu položil na rameno. "Nějak to zvládneme. Zatím to neřešme, zatím o nás nikdo neví a chvíli to tak necháme. Až na to přijde čas, něco vymyslíme."