V den, kdy odlétali do Paříže, byli s Yohanem už v pohodě. Alex byl rád, protože být v cizí zemi pouze s Johnem, to zrovna lákavě neznělo. Takhle měl naději, že se tam neunudí k smrti. A taky k jeho překvapení, Yohan uměl francouzsky.
Hned jak do Paříže přiletěli, Alex si říkal, jak se Yohan k této zemi hodí. Už jen jeho styl oblékání - když nebyl od hlavy k patě v černém, rád nosil bílé volné košile, béžové kalhoty a tašku, kterou by Alex raději přiřadil někomu z osmdesátek. Společně s jeho klasickými brýlemi dával pocit, že právě vyšel ze své dvě stě let staré univerzity, kde studuje anglickou literaturu.
A Alex to miloval.
"Další článek," uchechtl se Alex v autě směrem na hotel. Natočil svůj telefon k Yohanovi a ukázal mu další článek o tom, jak byli spatřeni na letišti.
Yohan se uchechtl. "Že je to furt baví. Vždyť je to furt dokola."
Alex si vzpomněl na ten výbuch, když se navzájem začali sledovat na sociálních sítích. To se s Yohanem nad tím bavili hned na druhé ráno. Dokud nezjistil, že ho hledají po celém hotelu. Tehdy ho John málem vydědil.
Následně dojeli na hotel. Jejich pokoje nebyly tak velké jako ty v New Yorku, ale o to byly útulnější. Stejně měli ve Francii strávit pouze týden. A mimo to, svoje plus to mělo - jejich pokoje nebyly na opačných koncích, ale hned vedle sebe.
Když to Yohan uviděl, ze srandy se zamračil. Alex se snažil skrýt radost.
Jako první si dali krátkého šlofíka, přece jen několikahodinový let byl náročný. Alex se probudil v šest hodin odpoledne a byl připraven se najíst a objevovat večerní Paříž. Napsal proto krátkou zprávu Johnovi, hodil na sebe velkou mikinu s kapucí, popadl sluneční brýle a vyšel ze svého pokoje.
U Yohanových dveřích se přece jen zastavil a chvíli zvážil, jestli ho nepožádá o společnost. Furt měl ale v hlavě toho brouka, který mu našeptával, že by to zase neměl přehánět. Právě spolu absolvovali dlouhý let, to stačilo. A taky by byli ve dvou hned nápadnější.
A tak se večerní Paříží vydal sám.
Hned na rohu ulice zašel do pekárny, kde ho zlákaly čerstvé a nadýchané croissanty, a hned si musel dva koupit. Neměl cíl cesty, prostě se jen procházel. A doufal, že cestou alespoň narazí na Eiffelovu věž.
Ukusoval ze své svačiny (a rozplýval se nad tou dokonalou chutí), procházel se ulicemi a náhodnými parky a užíval si chvíle úplné svobody.
Dokud mu v kapse nezačal zvonit telefon. Otráveně ho vytáhl. Kupodivu mu psala Bella. Nebo spíš ho spamovala zprávami. Alexi? Jsi v pohodě? předpokládám, že už jsi to viděl. Hm? Kde vězíš? Měl bys tam mít tak sedm hodin, ne? Jsi v pohodě??
Alex se zamračil. Netušil, o čem Bella mluvila a tak jí odpověděl jednoduše. Co se děje?
Jako odpověď mu přišla fotka. Byl to snímek obrazovky nějakého článku s velkou fotkou na začátku. Alex jednu postavu okamžitě poznal.
Byl na ní Yohan s nějakou dívkou. Alex si musel fotku přiblížit, aby poznal, že je to ta dívka, se kterou Yohan byl tenkrát v hotelovém baru. Na snímku se k ní ale skláněl a líbal ji. Podle jeho oblečení to muselo být někdy před odletem. Taky bylo z fotky jasné, že nikdy neměla vzniknout.
Alex nevěděl, co si v tu chvíli má myslet. Byl v pozici, kdy nemohl žárlit, nemohl být na něj naštvaný, protože Yohan neměl ani tušení, co k němu Alex cítí. Sotva se začali bavit. Yohan mohl randit s jinými. Alex v tom neměl nejmenší slovo. A nemohl za to Yohana vinit.
I tak ho ale zalilo určité smutno.
Chystal se Belle něco odepsat, nějak ji odpálkovat, aby ho nespamovala dalšími zprávami.
Jenže přes celou jeho obrazovku se objevilo Yohanovo jméno. V tu chvíli zalitoval, že si vyměnili i telefonní čísla.
Ale zvedl to. Neměl důvod být zklamaný.
"Kde jsi?" zeptal se Yohan. Zněl rozespale. Alexe by zajímalo, jestli věděl o tom, co se o něm dostalo do světa.
"Procházím se. Proč?" odpověděl neutrálně. "Jen tak."
Nastalo mezi nimi ticho. Z toho tak nějak Alex vycítil, že o té fotce Yohan ví. "Je to moc velký problém? Ta fotka?" zeptal se ho po chvíli.
"Není to tak, jak to vypadá," vydechl Yohan. Než stihl něco říct, Alex ho přerušil krátkým smíchem.
"Mně přece nemusíš nic vysvětlovat."
Ale mohl by. Alex by rád věděl, proč to není tak, jak to vypadá. Moc možností v tom totiž neviděl.
"Jo, já vím," přiznal tiše Yohan. "Nevím, jak velký problém to bude nebo nebude. Helen mi to před chvílí dala vědět. Otec to asi ještě neví."
Alex by taky rád věděl, jak to má Yohan s otcem. Zatím to vypadalo, jako by byl jeho manažer více jak Helen. Ale neměl v plánu jejich dobrý vztah opět pokazit.
"A voláš mi proto, že...?" nechal větu otevřenou.
Yohan mlčel. Alex se snažil nepřemýšlet nad tím, co by to mohlo znamenat. Opdověděl mu až po několika dlouhých sekundách. "Byl jsem u tebe zeptat se, jestli se nechceš projít, nejlépe s flaškou něčeho. Ale vidím, že jsi rychlejší."
Alex se pousmál. "Mám se pro něco stavit? Pivo? Víno? Něco silnějšího? Už se teoreticky vracím zpátky. Alespoň myslím."
"Něco silnějšího," neváhal Yohan. "Objednám něco k jídlu. A pak si můžeme stěžovat na to, jak je někdy dost na hovno být slavný."
"Jo, to mi povídej," povzdechl si Alex. "Do dvaceti minut jsem u tebe. Teda snad, já ani nevím, kde jsem."
Yohan se zasmál. "Kdybys nemohl strefit zpátky, zavolej. Zavolám ti policajty, aby tě dovedli na pokoj."
"Jsem si jistej, že i tady umí policisti nejen francouzsky, k tomu tě potřebovat nebudu," ujistil ho Alex. Otočil se na patě a vydal se zpátky. Doufal, že si pamatoval, kudy šel.
"Okay, no. Hlavně si pohni. Zatím," ukončil hovor Yohan se smíchem.
"Jasně, zatím."
Alex hovor tipl. A i když mu ten telefonát nakonec doplnil určitou dávku endorfinu, byla hned ta tam.
Zrychleným krokem se vydal zpátky k hotelu a cestou se zastavil v malých potravinách, kde koupil lahev nějakého francouzského alkoholu, o kterém ani netušil, jak chutná nebo co v něm je. Prostě to mělo pěknou lahev, a tak to Alex vzal.
Snad se z toho oba nepozvrací.
Než došel na hotel, do světa se dostala další fotka. Všiml si toho jen několik desítek metrů od hotelu, když mu Bella poslala další snímek obrazovky.
Tentokrát ta fotka byla z oficiálního účtu té dívky. Usmívala se na ni a vedle ní seděl Yohan a dával jí pusu na tvář. Pod fotkou byl popisek: Abych ukončila všechny fámy - ano, je to pravda ♥
Není to tak, jak to vypadá, zopakoval si Alex Yohanova slova v hlavě. To by ho už ale vážně zajímalo, jak to teda je.
Opět Belle ani neodpověděl. Místo toho si vypnul telefon, strčil si ho hluboko do kapsy a šel přímo k Yohanovi do pokoje. Jaká to ironie.
Ɣ
:))
ČTEŠ
Loving You Is a Losing Game
Teen Fiction"Miluju tě." "To není ve scénáři." "Já vím." Alex se už nějaký ten pátek pohybuje ve světě herectví a celebrit. Jeho život byl téměř bez problému, dokud na scénu nevstoupil jeho největší problém - Yohan. Dva mladí herci se vzájemnou nenávistí. Jede...
