12-Zničená Místnost

1K 77 16
                                    

Nervozita, jež sálala z členů Avengers byla cítit po celé světnici. V celé světnici bylo naprosté ticho a nikdo neřekl jediné slovo. Pozorovala jsem jednotlivě každého člena skupiny, ale v daný moment mě nejvíce zaujal Barton, jenž na mě nevraživě koukal. Byl stále naštvaný a sálala z něj nedůvěra, zlost, pohrdání. Všechny emoce, jež v danou chvíli cítil by se daly shrnout jedním slovem, negativní.

„Ten monokl ti sluší." Pronesla jsem s pobaveným úšklebkem na rtech směrem k Bartonovi a sledovala, jak se jeho oči přimhuřují do vražedného pohledu. V tu chvíli už nebyl pouze naštvaný, kdyby mohl, tak mě na místě zabije a nečekal by na svolení zbytku týmu.

„Dejme tomu, že tvé historce s Lilith věříme. Co bys dělala poté, co bys ji zabila?" Otázal se naštvaným hlasem Wilson, jenž byl doposud potichu. Zlost, již v sobě nesl byla opravdu velká, ale netýkala se pouze mě, byl naštvaný na spousty lidí, dokonce i zde v místnosti.

„Netuším, otevřela si v pekle bordel?" Pronesla jsem lehce pobaveně s pokrčením ramen. Wilson byl mou odpovědí ve formě otázky více než otrávený a rozhodl se to dát najevo pouhým protočením očí.

„Tak tohle schvaluju." Vyslovil s pobaveným úšklebkem na rtech Stark a poukázal na mě. Přejela jsem pohledem každého člena týmu, ale všichni vypadali po emoční stránce naprosto stejně.

„Tony, tohle není legrace." Pronesl směrem ke Starkovi mírně rozhněvaně Rogers a střelil po něm káravým pohledem. Rogers byl v tu chvíli hodně rozzlobený, ačkoliv to tak nevypadalo. Přítomnost Starka jej očividně dokázala pěkně naštvat, ne že by mě to překvapovalo.

„Takže tvrdíš, že jsi zde byla splnit úkol, který ti zadala tvá matka, ale měla jsi v plánu to otočit proti ní? To je šílený i na mě." Pověděl ignorantským tónem hlasu Stark a s lhostejným mávnutím ruky se ke mně otočil zády. Stark jako vždy oplýval sarkasmem, ironií a důvtipem a taktéž neustálou touhou po pozornosti. Za těch pár dní, co mě zde drželi, jsem si všimla jednoho, Stark musí být prostě neustále středem pozornosti, vždy musí mít poslední slovo a všechno se snaží zlehčovat svými vtípky.

„Takže co přesně máš v plánu poté, co zabiješ Lilith? Odpověz už pouze na tuhle otázku." Pronesl lehce naštvaným tónem hlasu Rogers a zvednul se ze židle. Nyní už jsem nekoukala do jeho studánkově modrých očí, ale o dost níž vzhledem k tomu o kolik vyšší byl v daný moment. Odvrátila jsem svůj pohled kamkoliv jinam, jen abych nemusela sledovat Rogerse.

„Jak jsem již řekla, netuším, co bude dál, ale rozhodně nenechám Lilith dále naživu a nedovolím usednout na pekelný trůn jiné podobné zrůdě." Pronesla jsem mírně rozzlobeně s protočením očí a podepřela si bradu rukou. Celá skupina si vyměnila nejisté pohledy a mezi sebou se o něčem začali bavit. S hlasitým zabručením jsem dvakrát bouchla hlavou o sloup za sebou a prosila všechny svaté, ať mě z tohohle dostanou. Klidně bych se stala řádovou sestrou, ale hlavně abych nemusela být zde.

„Ale no tak, já vás opravdu nechci zabít, kdyby ano, stačilo by mi pouhé mávnutí rukou! Já nejsem Loki, nejsem Ultron, nejsem nikdo z vašich nepřátel, tak tu přestaňte řešit, co se mnou, když ten, kdo vás mrtvé chce je stále venku!" Zakřičela jsem na ně a nevědomky nechala zbělat své oči. Sklo oken popraskalo a ve světnici se najednou zvednul vítr. Světla zářivek najednou zeslábla a začala poblikávat, až všechna popraskala. Když jsem zahlédla pohledy všech členů skupiny, párkrát jsem se zhluboka nadechla a mé oči měly opět zářivě modrou barvu. Průvan a praskání žárovek v místnosti ustalo a já se podívala na všechny členy skupiny.

„Už ses uklidnila?" Otázal se s pobaveným úšklebkem na rtech Maximoff, jenž si z ramen smetl pár střípků ze zářivek, jež na něj dopadly. Nijak ho nerozhodilo, co se zde právě odehrálo, spíše naopak, zdál se tím být opravdu pobavený.

„Bylo nutné zničit naprosto všechno v místnosti?" Pověděl rozzlobeně Stark mým směrem a poukázal na místnost, jež nyní byla naprosto vzhůru nohama. Nervózně jsem se levou rukou podrbala na zátylku a pokrčila rameny. Pravou rukou jsem si stále držela krvácející ránu na boku, jež při použití mých schopností začala krvácet ještě více než předtím. Rogers se rozešel pomalým krokem ke mně a převzal si od Thora provazy, ve kterých mě až doposud drželi. Kdyby můj život byl film, nejspíš by se jmenoval tisíc a jedna noc v cele.

Princess Of Hell [Avengers FF]Место, где живут истории. Откройте их для себя