Nová Omega [Teen Wolf]

9. kapitola

Probudila jsem se a přede mnou stál Deucalion. "Ty víš že tě dostanu a pokud mi v tom někdo zabrání, tak ho zabiju." Řekl a probodl přede mnou Dereka. "Nee!" Zakřičela jsem.

Probudila jsem se s křikem. Byl to jen sen. Derek přiběhl do pokoje. "Co se stalo?!" "Já, to, já...." Koktala jsem. Zhluboka jsem se nadechla. "Byl to jen sen. To nic." Řekla jsem. "Vážně? Jsi si jistá?" "Jo Dereku neboj." Řekla jsem. Bohužel jsou na mě ty emoce vydět, takže když jsem byla vystrašená Derek to poznal, proto jsem předstírala. Alkaii jako emocionální vlkodlaci umí skvěle emoce předstírat. Využila jsem toho, aby se Derek zbytečně neptal. Nechci o tom mluvit.

Došli jsme za Scottem a ostatními. Trénovali jsme. Protože je dnes úplněk tak jsme silnější. "Hale, musím vám něco říct." Řekla jsem. "Dobře, tak povídej." Řekl Scott. "Já.... Já jsem ten druh vlkodlaka, já jsem Alkaia." Řekla jsem. Všichni na mě koukali. "Proč si nám to neřekla?" "Zjistila jsem to včera a když jsi to s Deucelionem, tak jsem zpanikařila." Derek jim podal bestiář. "Je to tady." Řekl. Scott a ostatní si to přečetli. "Emocionální vlkodlak? Takze nejsi vrah a emoce prožíváš naplno. Emoce jsou na tobě vidět a umíš dokonale předstírat." Řekla Kira a já přikývla.
"Super a co s tebou chce Deucalion?" "To já nevím." "Tady se ještě píše že krev Alkaii je vzácná a léčí. Druh Alkaii je vymřelí, je vzácnost když se narodí nový jedinec." "To se tam píše?" Řekla jsem. Opravdu je to tam. Byla jsem v šoku. "Počkat, Deucalion je slepý, dokáže tvá krev léčit slepotu?" "To já nevím." Řekla jsem.

Stmívalo se. Derek mě přivazoval řetězy ke zdi. "Dereku?" "Hm?" "Když cítím emoce silněji, jak zvládám vztek?" "No vrah podle všeho nejsi." "Ale je to nesmysl. Když se naštvu hodně a ze vzteku se stane zuřivost a já se neovládnu tak...." "O tomhle nepřemýšlej, nestane se to." Řekl. "Au! Hele!" Řekla jsem se smíchem. Derek moc utáhl řetězy a zasmál se.

Úplněk začal působit. Derek to všichni ho zvládali. Já ale moc ne. V tom mi to došlo. "Dereku!" On přiběhl do sklepa. "Deucalion! Přijde! Využije toho že se... Že se neovládám." Řekla jsem. Úplněk na mě působil mocně. Utrhla jsem že řetězů. Derek mě chytl. "Ty se ovládneš! Slyšíš! Ovládneš!" Řekl. Zhluboka jsem se nadechla a potlačila proměnu. "Dereku pozor!" Zakřičela jsem, ale Deucalion ho omráčil. "Zdravím Sáro, tak už se setkáváme."

"Proč si mu to udělal!" "Přežije to, my dva ale teď máme jiné starosti." Řekl a chytl mě. Odváděl mě z domu. "Scotte! Stilesi!" Klekla jsem si k nim. Scott krvácel a Stiles ležel zraněný vedle něj. "Stiles je člověk, potřebuje pomoc!" Řekla jsem, ale Deucalion mě od nich odtrhl. "Sáro..." Řekl Scott. Chtěla jsem něco říct, ale Deucalion mě silné zatáhl za ruku. Chtěla jsem se dostat ze sevření. Začal se u mě projevovat vztek, což při úplňku se měnilo v zuřivost. Použila jsem hrubou sílu abych se dostala že sevření. Deucalion je ale alfa, takže mě uhodil a já upadla na zem. Je silnější. "Nech mě aspoň zavolat pro ně pomoc, prosím." Řekla jsem. Viděl na mě strach, emoce se projevila. "Dobrá, ale rychle!" Sedla jsem si ke Scottovi a vzala jeho telefon. "Sáro... Nechoď s ním." "Nemám na výběr, nemám proti němu šanci." Řekla jsem. Vytočila jsem číslo Melissi. "Melisso? Potřebujeme pomoc, Scott a Stiles jsou zraněni. Prosím zavolej sem pomoc. Jsme v Derekově domě. Nemám moc času, najdete je tady." Řekla jsem a byla nucena zavěsit. Deucalion mě chytl za vlasy a odtáhl od Scotta. To mě ale naštvalo. Bránila jsem se a on mě omráčil.

Probudila jsem se ani nevím kde. Svázaná na židli a do žíli mi byla zavedena kapačka, která mi odváděla krev z těla. Měla tmavou červenou barvu, nebyla něčím zvláštní. Byla jsem slabá. Podívala jsem se vedle sebe a tam byl kýbl s mojí krví a teď se naplňoval druhý.  "Tvá krev léčí." Řekl Deucalion. "Na co jí chceš tolik? Ani nevím jestli dokáže vyléčit slepotu." Řekla jsem. "To je právě ono, na to abych se zbavil slepoty potřebuji více než jeden lok..." "Tak si bereš dva litry? Promiň ale to mi přijde moc." "Já nechci dva litry. Chci všechnu tvou krev." Řekl. Zarazila jsem se. "Cože?! Chceš mě zabít?!" "Vlastně když to říkáš takhle tak ano. Tvou krev si zásobuji a budu ji mít mnoho." "Když mě ale zabiješ, nebudeš ji mít zas tolik." Řekla jsem. "Máš pravdu." Přerušil tok krve do kýble a vytáhl mi kanilu z žíli. Po ruce mi stékal pramínek krve. "Zavřu tě a bude mou nekonečnou zásobou." Řekl, rozvázal mě, hodil do prázdné místnosti a zavřel dveře. Nevím jestli jsem si nějak pomohla, ale aspoň mám šanci na vymýšlení úniku. Teď mám ale další cíl. Zabít Deucaliona.