Nová Omega [Teen Wolf]

2. Kapitola

Po tom co jsem poznala Dereka, se vše změnilo. Cítila jsem se v bezpečí. Scott a Stilles mi představili Alison a Lydii. Poznala jsem i spoustu jiných lidí. Alisonina rodina jsou lovci, ale nejsou ani po Scottovi, ani po Derekovi, či Jacksonovi. Jackson byl dříve kanima. Ještěr, poslouchající pána a zabíjecí pro radost. Také co jsem zjistila, že je tu smečka Alf. Dvojčata chodí do naší školy. Je tu spoustu nových lidí a věcí.

Jelikož nemám kam jít, tak bydlím u Dereka, Petera a Kory. Kora je Derekova mladší sestra. Dnes je také úplněk, mám strach, že někomu ublížím. "Dereku, já- já nevím jestli to zvládnu." Řekla jsem, když mě přivazoval řetězy ke zdi. "Řetězy tě udrží, když se neovládneš. Budu tu celou dobu s tebou." Začalo se stmívat.  "Tak můžeme?" Zeptal se a já přikývla. Sice jsem byla přivázaná, ale na těch řetězech byli hřebíky, které mi Derek vrazil do rukou. Zakřičela jsem. Přišel Scott a Bojd. "Takhle jsem se naučil ovládat taky." Řekl Bojd. Můj ten se zrychlil. Cítila jsem jak se měním. Zrychleně jsem dýchala. "Je to tady." Řekla jsem. Začala jsem rukama škubat od zdi. "Dýchej! Musíš se soustředit!" Řekl Derek. Scott se ke mě přiblížil. Na chvilku jsem se uklidnila. "To je ono." Řekl Scott. Najednou jsem se ale utrhla že řetězů. "Zavři dveře Bojde!" Řekl Derek. Rozeběhla jsem se k nim. Derek mě chytl ze zadu. Scott stal přede mnou. "Soustřeď se!" Zvýšil na mě Derek hlas. Zhluboka jsem dýchala. Přestala jsem se vzpírat. Proměnila jsem se zpátky. Podlomily se mi nohy. Na rukou jsem měla stále přibité hřebíky. Krvácely mi ruce. Scott mi sundal řetězy i hřebíky. Rány se začali hojit.

Další den ráno, jsem šla za dům tancovat. Před rokem jsem chodila do tanečních, ale kvůli lovcům jsem musela přestat. Tancují něco ve stylu baletu. Uklidňovalo mě to. Oči se mi rozzářily fialově. Derek stál za rohem. Mě to nevadilo, byla jsem zvyklá na to, že mě někdo vidí. Najednou jsem zakopla a padala jsem k zemi. Derek mě chytl. Usmála jsem se na něj. "Tvé oči.." řekl. Přestaly z mojí vůle zářit fialově. "To jsem nemyslel, jsou nádherné." Řekl. Znovu se rozzářily.

Něco jsem uslyšela. Přiletěl šíp a trefil mě do zad. Derek mi ho vytáhl. "Uteč!" Řekl Derek. Já se proměnila ve vlka a utekla do lesa. Lovci stříleli po Derekovi. Tak jsem to nemohla nechat. Rozeběhla jsem se a pokousala jednoho z nich. Oni po mě stříleli. "Ne!" Zakřičel Derek. Všechny jsem zabila, ale měla jsem v sobě zabodlé šípy. Upadla jsem k zemi a proměnila se. Derek ke mě přiběhl vytáhl šípy a vzal mě dovnitř. "Petere! Venku jsou mrtví lovci, běžte je s Korou odnést." "A kam je máme jako odnést?" "Prostě se jich zbavte!" Řekl a odnesl mě do nějakého pokoje. Dal mi své tričko. "Proč se to nehojí?" Řekl starostlivě. "Ono se to za chvíli zahojí." Řekla jsem a šla se obléct.

Stále se to nehojilo. Byla jsem rozhozená. Je moje vina, že jsou lovci teď mrtví. Bylo mi zle, motala se mi hlava a byla jsem slabá. Seděla jsem v rohu na zemi. "Co tu děláš?" Řekl Derek. "Já-" nevěděla jsem co říct. Měla jsem zakrvácené tričko. Zakrivala jsem si skvrny rukama. Zakašlala jsem a vykašlala krev. Derek ke mě přiběhl. Všiml si, že stále krvácím. "Brzy jo? Stále se to nehojí." Řekl a vzal do ruky mobil. Volal Scotta.

Přijeli co nejrychleji. Byli s ním i Stilles a Alison. "Říkal jsi, že s tím máš skušenosti." Řekl Derek. "Jo, nehojil jsem se, když jsem si myslel, že jsi mrtví. Vyčítal jsem si to a obviňoval se." "Co se stalo?" "Pozabíjela lovce a oni ji postříleli." Řekl Derek. "Zašiju ji ty rány, vy ji udržte při smyslech."
Seděla jsem na židli a Alison mi zašívala rány. Derek a Scott mě drželi. Bolelo to. Rány jsem měla na břiše na rukou a na zádech. Když Alison zkončila, cítila jsem se vyčerpaně. Kdo by ne, když vám zašívají, několik ran při smyslech. "Když zabiješ někoho, kdo se pokusil zabít tebe nevyčítej si to." Řekl Derek a já přikývla.

Kreslila jsem si. Kreslila jsem různé věci. Vlky, lidi, Dereka. Kreslila jsem vlka. Kresbu Dereka jsem měla založenou. "Co to kreslíš?" Řekl Derek. Lekla jsem se. "Jen vlka." Kresbu Dereka, jsem měla založenou v knize. Položila jsem n tu knihu papíry. Derek si kresby prohlížel. Všiml si té kresby, na které je on. Nic neříkal, jen se na ni koukal a usmíval se. Pokračovala jsem v kreslení. "Jak ti je?" "Už lépe." Řekla jsem. Derek si sedl vedle mě a podíval se na zašitou ránu na ruce. Přejel po ní prsty. Podívala jsem se na jeho ruku a pak do jeho očí. Pak jsem uhla pohledem. "Děkuju Dereku, za všechno." Řekla jsem a on se usmál. "Ooohhh, pardon, já vás nechtěl vyrušit." "Vážně? Stillesi?" Řekl Derek. "Jo já už jdu." "Dobrý nápad." Řekl Derek a Stilles odešel. Potichu jsem se zasmála. On se začal taky smát.

Rozhodla jsem se cvičit. Chytla jsem se za rám dveří a dělala přítahy. Pak kliky, dřepy, sklapovačky. Pak jsem se rozhodla zvedat činky. Ležela jsem a zvedla činku. Byla celkem těžká. Neměla jsem sílu ji vrátit zpět. Myslela jsem, že na mě spadne. Derek ji ale ze zhora chytl a pomohl mi. "Díky." Řekla jsem. "Dřív tu nic takového nebylo. Byl to opuštění dům, jako to vypadá z venku. Bydleli jsme tu, ale vyhořeli jsme." "To je mi líto."

Šla jsem si dát sprchu. Když na mě tekla voda, uslyšela jsem kroky. Vypla jsem vodu. "Halo?" "Promiň nevěděl jsem, že tu jsi." "Dereku. To nic." Řekla jsem. Byla jsem zakrytá závěsem od sprchového koutu. "Nechám tě být." Řekl a odešel. Když jsem vylezla že sprchy, myslela jsem na něj. Na jeho krásné oči. Na jeho úsměv. Asi jsem se zamilovala. Vyšla jsem z koupelny. Na sobě jsem měla jen ručník. Derek stál za dveřmi. Šla jsem do pokoje. Pak jsem se, ale zastavila. Otočila jsem se a rozešla k Derekovi. Zaváhala jsem. Pak jsem ho ale políbila. Pak jsem se od něj odtáhla. "Promiň." Řekla jsem. Také mě políbil.

Šli jsme spolu do pokoje. Vyspali jsme se spolu. Možná jsem na to šla moc rychle, ale já ho vážně miluju. Oblékla jsem se. "Zítra bude další výcvik." "Dobře, půjdu se připravit." Řekla jsem a odešla.