Nová Omega [Teen Wolf]

7. Kapitola

"Dereku, proč si mě vlastně přijal do smečky?" "Ona už to není moje smečka protože nejsem alfa, ale Scott je naše alfa." "No ale proč jste mě přijali? Mohli jste mě nechat být a ušetřit si starosti." "Scott by to tak nenechal. Já měl na výběr, když jsem tě tehdy poprvé viděl zraněnou u dveří. Mohl jsem tě vyhodit, ale neudělal jsem to." "Ale proč?" "Protože jsem cítil, že potřebuješ pomoc." "Co cítíš teď?" "Cítím z tebe strach, smutek. Ale víš co ještě cítím?" "Co?" "Sílu a lásku." Řekl a políbil mě. Byla jsem na odchodu do školy. "Tak já jdu ať nepřijdu pozdě." Derek přikývl.

Ve škole jsem, jak jsem řekla zašla za psycholožkou. "Jaký je tvůj problém?" "Mám noční můry, o tom, jak někdo ubližuje, zabíjí moje přátele. Křičím ze spaní." "Ještě něco?" "Projevilo se i něco nového. Občas mám vidiny, vidím to naživo ikdyž nespím." "Vidím na tobě že jsi nevyspalá, potřebuješ spánek. Vyspi se." "Dobře, ale jak to mám udělat, když pokaždé zavřu oči tak vidím jak umírají." "Jdi do nemocnice za Scottovou matkou, ta ti pomůže." "Dobře děkuju."

Odpoledne jsem zašla za Scottovou mámou. "Meliso?" "Sáro? To jsi ty? To už je doba." "Mohla by jsi mi pomoc?" "Jistě." Melissa mě prohlédla. "Chybí ti spánek." "To už vím." Vzala do ruky jehlu. "Co je to?" "Věříš mi?" Přikývla jsem. "Je to sedativum. Pomůže ti usnout." Řekla. Lehla jsem si a ona mě přikryla. "Děkuju." Usnula jsem. Zdál se mi zase ten živí sen. Tentokrát se z něj nešlo vzbudit. Ze spaní jsem nekřičela ani se nějak nehýbala. Prý se mi jen zvýšil tep. Lovci mě mučili, viděla jsem na zemi vedle sebe mrtvého Dereka, Stilese a Scotta. Pak zabili i mě. Probudila jsem se. Rychle jsem se zvedla a zalapala po dechu.
"Jsi v pohodě?" "Byl tam Scott. "Máma říkala, že tu jsi." "Jo jsem v poho, jak dlouho tu jsi?" "Ani nevím." "Jak dlouho jsem spala?" "Čtyři hodiny." "Čtyři?! Mě ten sen připadal jako kdyby to trvalo celou noc." "Byl to jen sen." "To říkáte pořád! Tak proč ten sen, každou noc nebo pokaždé když usnu pokračuje!!? Proč to vidím ikdyž nespím?!!" "Uklidni se." Řekl a poukázal na mou ruku. Drápy jsem ničila matraci. "Omlouvám se." Řekla jsem a vstala z postele. Podlomily se mi kolena. "Pozor, máš v sobě zbytek morfia." Řekl Scott když mě chytl.

Odvezl mě domů. Zítra píšeme test, takže se musím učit. V pokoji jsem si vzala sešit, zvýrazňovače a zaškrtávala to čemu nerozumím. V učení jsem pozadu. Kvůli nespavosti, jsem neměla čas se zabývat učením. "Sáro?" "Jsem u sebe." Derek vešel do pokoje. "Co to děláš?" "Zítra píšeme test, závisí na tom moje známka..." "Co se děje?" "Jsem pozadu, spoustě věcí nerozumím. Potřebuju tu známku, jinak se nedostanu do druháku." Řekla jsem a promnula si oči. Derek si sedl vedle mě a podíval se do sešitu. Skoro všechno bylo zaškrtlé. "Já vím, je toho hodně." "A to všechno se chceš do zítra naučit?" "Ehm, jo." Vzala jsem do ruky sešit a učebnice a začala listovat stránky. "Jaký je to předmět?" "Fyzika, matika, chemie. Vlastně všechny předmět, je to všechno dohromady." Řekla jsem. On my začal vysvětlovat jak to je. "Jo takže...." Řekla jsem a řekla jsem to tak jak jsem ti pochopila já. "Jo přesně tak to je."

"Dobře, na test máte hodinu." Ruce se mi třásli. Zhluboka jsem se nadechla. Vzala do ruky pero a začala test vyplňovat. Když jsem po testu vyšla ze třídy stál tam Scott, Stiles, Malia, Kira, Alison a Lydie. "Tak co?" "Snad jsem prošla. Výsledky se dozvíme do dvou dnů."

Odpoledne nás napadli, nějaké bestie. "Óny." "Co jsou óny?" "Vrátili se." "Oni už tu byli?!" "Ano, před pár týdny, když non kitsune ovládla Stilese a pak převzala vládu nad nimi." "Non kitsune? Co jste mi ještě neřekli? Už jste mi řekli že Kira se blesková kitsune, že Malia je kojot a že Lydie je Benshee, ale více jste mi neřekli." "Nechtěli jsme tě tím zatěžovat." Řekl Scott. Ony proti nám bojovali. Alison jednu zabyla. Jenže jedná z Ón ji probodla mečem. Lydie začala křičet její jméno. "Alison!!!!" "Neeee!" "Aidene pozor!" Zakřičela jsem. Aiden to schytal taky. Vzala jsem olověné šípy a zabíjela óny. Nun kitsune se objevila přede mnou vypadala jako Stiles. "Stilesi?" "Jo jo jsem to já!" "Ale, vždyť si byl támhle. " "Prošel jsem okolí tebe." "Sáro to nejsem já !" Řekl pravý Stiles. Nun kitsune mě chytla pod krkem. Jen taktak jsem se vyvlíkla a probodla ji. Zmyzela.
"Alison!" Zařvala jsem a běžela k ní. "Aidene!" Oba zemřeli.

Těžce jsme se z toho dostávali. Ethan opustil město. Isacc taky. Já se z toho dostávala nejdéle. Uběhli dva dny. Byla jsem ve škole. Zjistila jsem výsledky svého testu. "No, slečno Watson." Řekla a podala mi test. Vyšla jsem ze třídy. "Tak co?" Ptal se Scott. "Dala mi B-!" Řekla jsem nadšeně a skočila Scottovi kolem krku. Pak i Stilesovi. Lydie, Malia a Kira měli hodinu, s těmi se uvidíme později. "Takže jsem prošla! Nebudu opakovat ročník!" Byla jsem šťastná.

Po škole jsem si šla dat věci domů. Scott na mě se Stilesem čekali před domem s jeepem. Než jsem vešla dovnitř tak jsem řekla "Scotte, děkuju, za všechno." Objala jsem ho a dala mu pusu na tvář. Pak jsem objala i Stilese. Vešla jsem dovnitř. "Dereku? Jdeme s klukama na kafe, takže zase jdu." Řekla jsem. "Jo a prošla jsem! Děkuju moc za pomoc." Řekla jsem. Derek jen stál přede mnou. "To jsem rád, ale měla by jsi už jít, čeká na tebe tvůj kluk." "Co tím myslíš? Scott není můj kluk. To nic nebylo." Viděl jsem vás." "Dereku!" "Co?" "Přestaň!" "Proč?" Z očí mi začali téct slzy. "Protože miluju tebe ty idiote!" Řekla jsem. Hodila jsem si věci do pokoje. Vzala mobil a peníze a dala je do kabelky. Hodila si ji přes rameno a seběhla jsem schody. Otřela jsem si oči. "Sáro, já...." "Probereme to pak." Řekla jsem.

"Děje se něco?" "Ne, nic." Řekla jsem a nasedla do jeepu. Stiles a Scott seděli ve předu. Jeli jsme do baru. "Myslela jsem že chcete jít jen na kafe?" "Oslavíme to pořádně ne?" Řekli kluci. "Nejsem plnoletá, nic mi nedají." "Ještě uvidíme." Vešli jsme dovnitř. Scott objednal tři panáky a tři piva. Pili jsme je a smáli se. "Malia, Kira a Lydie přijdou?" "Ne, nemají čas. Malia něco řeší s Peterem, Kira něco doma a Lydie se učí na zítřejší test." "A vy se učit nebudete?" "My už ho psali dneska, výsledky budou zítra." "Aha." "Hale, děje se něco? Když jsi odcházela z domu, slyšel jsem jak ti rychle buší srdce a cítil jsem z tebe smutek." "Vážně Scotte, nic mi není." Řekla jsem. "Tvoje oči." "Co je s nimi." "Rozsvítili se." "Sakra." Zakryla jsem si je. "Hned se vrátím." Odešla jsem na záchod. Podívala se do zrcadla. Najednou se jeden pruh mích vlasů přebarvila, byl fialoví. Oči mi sice zhasli, ale pruh vlasů zůstal takový. Šla jsem zpátky za klukama. "To si stihla dojít ke kadeřnici?" "Ne, oči mi svítili a tenhle pruh vlasů změnil barvu." "Třeba to patří k ty barvě očí. Přece jenom jste říkali, že jsou tři barvy vlkodlacích oči a fialová mezi ně nepatří." "To sice ano Stilesi, ale já je mám takové už od narození." "Počkej, na co jsi myslela, co si cítila?" "Cítila jsem se silnější, cítila jsem ale i strach, měla jsem chuť, něco rozbít. Cítila jsem i vztek." "Co se stalo, než jsme odjeli?" "Pohádala jsem se s Derekem." "Viděl to." Přikývla jsem. "To je jedno, něco zkusím najít na netu nebo se zeptám...." "Dereka?" "Jo, on a Peter toho ví víc než my." Řekla jsem. "Odvezu tě." "Nenene, pili jsme. Takže Jeep, zůstane tady." Řekla jsem. "Aspoň si cestou pročistím hlavu." Řekla jsem a rozloučila se s klukama.

Když jsem došla k domu, už nikde nebyl fialový pruh vlasů. Vrátili se do normálu. Napsala jsem klukům. "Už je to pryč, mám zase normální barvu vlasů. Takže to řešit nebudu." "Dobře, ale mohla by jsi se aspoň zeptat." "Dokud se to nevrátí ptat se nebudu." Vypla jsem mobil a hodila ho na stůl. Už jsem byla v pokoji a ležela na posteli. Nemám chuť jít teď za ním. Jsem nějaká na šrot. Ale zas tak tolik jsem toho nevypila. Možná jen to tři piva a šest panáků? Možná víc? Já nevím.

Když jsem se ráno probudila bylo mi špatně. "Já mám asi kocovinu." Vzpomněla jsem si kolik jsem toho vypila. Ne tři a šest, ale šest piv a šest panáků. "Ty vole, já jsem blbá." Nadávala jsem si. Už nikdy v životě nebudu pít. Stejně budu, ale říkám to pokaždé když ne mi blbě.