Nová Omega [Teen Wolf]

5. Kapitola

Ten pokoj nemůže být věčné zničený. Sepla jsem si vlasy do culíku. Chytla jsem dveře a vyndala je z pantů. Opřela jsem je o zeď. Vešla do pokoje. Kluci šli něco zařizovat takže jsem byla doma sama. Došla jsem do sklepa a našla tam nářadí. Všechno roztrhané jsem vyhodila, postel jsem sbila dohromady. Všechno ze dřeva jsem opravila. Potřebovala jsem nějaké barvy, tak jsem doběhla do obchodu. Koupila barvy a běžela zpátky. Zacelila jsem díry ve zdech a na dveřích. Natřela zdi novou barvou i dveře. Poskládala jsem nový nábytek, povlékla postel novým povlečením. Nasadila jsem dveře zpátky. Otevřela jsem okno aby barva zaschla a zavřela jsem dveře.

Všechno jsem uklidila na svoje místo a šla si dát sprchu. Stihla jsem všechno než přišli kluci. Teď už jsem seděla na gauči, četla si a kreslila. "Co si dělala, když jsme byli pryč?" "Nic nic." Zalhala jsem s úsměvem. Scott držel nějakou zbraň. Položila jsem knihy a podívala se na ně. "Dereku, myslela jsem, že zbraně nemáš rád." "To sice jo, ale bude se hodit." Zvedla jsem se a udělala dva kroky od nich. V hlavě mi proběhla vzpomínka. Byli jsme s naší smečkou. Napadli nás lovci, stříleli z podobných zbraní. Pak mě postříleli před Derekovím barákem. A tehdy v lese než jsem poznala Dereka. Já nemám jen zbraně nerada, já se jich bojím. "V pořádku?" Řekl Derek a udělal krok ke mě. Scott udělal to samé a já couvla. "Já...." Zalapala jsem po dechu. "Já se zbraní bojím." Řekla jsem a vrazila zády do zdi. Už jsem nemohla dál couvnout. "Dobře, já ji odnesu do sklepa jo?" Řekl Scott a já přikývla.

Scott šel do sklepa a já šla nahoru. Derek šel za mnou. "Ptal si se co jsem dělala když jste byli pryč." Ukázala jsem na natřené dveře. Otevřel je a podival se dovnitř. "To, to jsi udělala sama?" "Nebylo to nic těžkého, jen jsem chtěla napravit škodu, kterou jsem způsobila." "Kde jsi vzala barvu?" "Koupila, došla jsem pěšky do města a zpátky, nářadí jsem si vzala ve sklepě, dveře jsem vysadila a zase nasadila. Všechno sama, ale nic to nebylo." Řekla jsem. Derek na mě jen s úsměvem koukal. Miluju ten jeho pohled.

Venku je sníh, napadl během dvou dnů. Je sice měsíc po Vánocích, ale sníh napadl až teď. Šla jsem ven. Projít se do lesa. Našla jsem svou malou noru kde jsem žila, než jsem poznala Dereka. Proměnila jsem se, věci odložila do nory a šla se proběhnout ve vlčí podobě. Oči mi stvýtili fialově. Pomalu jsem vešla k městu. Uviděla jsem Stilese. On mě viděl taky. Běžel ke mě. "Co tady děláš někdo tě uvidí." Ve vlčí podobě nemluvím. "Jo promiň, teď mi neodpovíš. Prostě drž se dál od města ano?" Přikývla jsem. Běžela jsem víc do lesa. Najednou jsem uslyšela střelu a ucítila bolest. Někdo mě trefil uspávací šipkou.

Probudila jsem se na stanici. Byla jsem zavřená v kleci. Kňučela jsem, jako každé zvíře, které kňučí, když se bojí. Viděla jsem Stilese, někoho volal. Přišel ke mě. "Zavolal jsem Dereka a Scotta, dostaneme tě odtud." Slyšela jsem rozhovor strážníků. "Vlci tu nežijí." "Tady jeden je." "Vypadá neškodně." "To vypadají všichni. Měli by jsme ho zabít." "Nebudeme zabíjet nevinné zvíře." Uslyšela jsem někoho vcházet. Byli tam lovci. Poznali mě. Zaštěkala jsem na Stilese. "Co je?" Kývla jsem hlavou směrem k lovcům. "A sakra." Vyndal mobil. "Scotte? Kde jste?! Potřebujeme vás tady a to hned." "Jsme na cestě Stilesi, co se děje?" "Jsou tu lovci."

"Pane Stilinski my si toho vlka vezmeme." "Ne nevezmete. Tati nemůžou jsi ji vzít." "Nebudu dávat neznáméhk vlka do rukou nějakým lovcům." Derek a Scott vešli na stanici. Ležela jsem skrčená v kleci. "Pane Stilinski, jsme tu pro toho vlka." "Ano jistě, tady je." Derek vzal klec a odnesl ji ven do auta. Vypustil mě ven. Vlezla jsem do auta. Ležela jsem na sedadlech ve vlčí podobě. Stiles seděl se mnou vzadu a Scott s Derek byli ve předu. "Říkal jsem ti ať nejsi u města." "Co jsi tam vůbec dělala?" Hrnula se na mě věta za větou. Z očí mi tekly slzy. Jelikož jsem se neproměnila zpět tak jsem nemluvila. Kňučela jsem. "Nechte ji teď být" řekl Derek. Když jsme dojeli k domu, rozeběhla jsem se do lesa. "Sáro! Počkej!" Nezastavila jsem. Vlezla jsem do nory pro oblečení, vylezla ven a proměnila se. Oblékla jsem se. Uslyšela jsem kroky. Byl to Derek. Otřela jsem si slzy z očí. "Jen jsem si šla pro věci." Řekla jsme a rozešla se směrem k domu. "Co se děje?" "Nic.." "Nelži. Řekni mi pravdu." "Když jsem tam byla zavřená, jeden ze strážníků mě chtěl zabít, bylo mu jedno, že jsem nikoho neohrozila. Jen jsem běhala po lese. Pak tam vešli ti lovci a..." Zalapala jsem po dechu. "....a chtěli mě odnést."
Otřela jsem si další slzy. "Mám strach Dereku. Co, co když mě najdou a pak zabíjí, nebo já nevím.. já... Já .... Prostě..." Derek mě objal. Rozbrečela jsem se. "Stiles, Scott a ty. Vy se na mě zlobíte. Viděla jsem to v tom autě." "Ne, nezlobíme. Jen jsme měli strach." Řekl a dal mi pusu na čelo.

Šli jsme zpátky do domu. "Stilesi, chci aby jsi věděl, že já jsem šla pryč, oni mě ale střelili uspávací šipkou. Au!" Řekla jsem když jsem se chytla za místo kam mě střelili. To ruky. Vyhrnula jsem rukám. Zalapala jsem po dechu. Derek mě za ruku chytil a podíval se na ni. "To je..." "Ano, oměj. Nebylo to jen uspávadlo, byl v tom i oměj." Vytrhla jsem ruku. "Ne, ne ne, já už nechci. Už ne!" "Kluci chyťte ji." Řekl Derek. "Ne Dereku!" Derek mi začal ránu vypalovat. Zařvala jsem. Když skončil jen jsem seděla a nic nedělala. Sedl si vedle mě. Cukla jsem sebou. "Neboj, už ti nic dělat nebudu. Stiles a Scott jeli domů. Peter a Cora jsou ve městě." Nic jsem neříkala.
"Víš, že to bylo potřeba." Kývla jsem. "Jdu si lehnout." Řekla jsem.

Vyšla jsem po schodech nahorů. Nešla jsem k sobě, protože tam bylo čerstvě vymalováno. Šla jsem k Derekovi. Lehla si do jeho postele. On šel z mnou. "To je moje postel." "Vadí ti to?" Zavrtěl hlavou. Lehl si ve mě. Hlavu jsem dala na jeho hruď. "Zítra je úplněk." "Já vím." Řekla jsem a zavřela oči. Během chvilky jsem usnula.