Příběh, který jednoho dne vloudil se mi do hlavy a nenechal jí napokoji, dokud nebyl sepsaný :)
Týká se Vergila, syna legendárního Temného Rytíře Spardy, polovičního démona, který po svém znovuzrození hledá své místo ve světě. Kdo by ale tušil, že t...
Vergil nestačil ujít ale ani pár kroků, než pocítil něčí prezenci, něčí přítomnost. Temnou energii, která značila jisto jistě démony. Trvalo to jenom další okamžik, než vrčení prozradilo i o koho se jednalo - další pekelní psi.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Po městě jich už tak běhalo více než bylo normální, skoro jakoby něco hledali... někoho? Démoni jsou citliví na přítomnosti ostatních stejně jako on. Mohli onu energii vycítit taky? Šli po ní snad také...?
Tak jako tak, svou odpověď na tuto otázku bude muset odložit, neb dvojce psů blížila se k němu ze předu i zezadu, vrčíc a cením svoje tesáky, až sliny odkapávali jim od tlamy.
Vergil vytasil Yamata, však sotva to udělal, ucítil ostrou bolest v boku. Pokusil se zakrýt ránu rukou s pochvou od meče, ale mezi prsty jenom ucítil teplou tekutinu...
I přesto, že byl zraněn, nemínil být pro psi jednoduchým soupeřem. Zatnul zuby a snažil se odložit bolest do pozadí a vyrazil proti prvnímu psovi, které proťal ve dví. Však to bylo tak vše co mohl, neb bolest, která se mu přitom rozjela tělem, byla skoro neúnosná. Zarazil bolestný nářek v krku přitom, ale na jak dlouho...? Lapal po dechu, stále svírajíc meč ve své ruce... Psi začali kolem něj kroužit. Věděli, že je zraněný, věděli, že oni jsou teď ve výhodě oproti jemu, věděli to, že je nyní slabý...
Dříve než ale byť jeden stačil jakkoliv proti jemu vyrazit, vzduchem něco zalesklo se a jeden z démonů zakvičel, než sesunul se k zemi v rozevřenou tlamou. Dříve než stačil druhý zareagovat, znovu se vzduchem něco zalesklo a vjelo mu to zespoda pod tlamu až do hlavy. Démonovo tělo strnulo na místě a poté co byla ta věc mimo jeho mozek, pomalu se jeho tělo sesunulo na zem.
Byla tu znovu, ta postava v kapuci, kterou potkat předtím. Kapuci měla na hlavě i teď, dokonce i stejné oblečení v ruce držela něco, co vypadalo jako meč. Postava pomalu otočila se k němu. Díky kapuci jí nebylo vidět do tváře ale stále z ní vyčuhovali kratší prameny světlých vlasů z lehce růžovím nádechem na konečkách.
"Jsi zraněný...?" zeptá se jej jemným, vcelku líbezným hlasem. Nebylo už pochyby o tom, ne nyní když na něj promluvila, že muselo se jednat o dívku, či ženu. Byl si tím naprosto jistý a dal by za to ruku do ohně. Vergil pootevřel ústa, aby jí odpověděl, ale jeho pokus byl vyrušen někým jiným. Dalšími dvěma démony, který sem naskákali ze střechy budovy nad nimi.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
