Příběh, který jednoho dne vloudil se mi do hlavy a nenechal jí napokoji, dokud nebyl sepsaný :)
Týká se Vergila, syna legendárního Temného Rytíře Spardy, polovičního démona, který po svém znovuzrození hledá své místo ve světě. Kdo by ale tušil, že t...
Poté co se úspěšně vrátili s bratrem z Podsvětí, život v lidském světě nebyl o nic příjemnější. Vergil sám zjišťoval, že není nikterak jednoduchým. Doposud jeho jediná starost, jeho jediná většinová myšlenka, která jej pohlcovala byla jeho nekonečná honba za větší silou, za větší mocí... a nyní, když byl Znovuzrozený, upustil od těchto myšlenek, tužeb, od slepé honbě za něčím, co nepřineslo mu do života žádného užitku. Jenom bolest a utrpení...
Pokusil se zabít vlastního brata, kdo ví kolik lidí zemřelo když povolal démoní věž Temen ni Gru, byl otrokem démoního krále Munduse, který mu vymyl mozek a on byl jeho loutkou. Roky 'vězení' pod jeho nadvládou, v jeho moci. Jako loutka sledující děj, ale nemohouc nijak ovlivnit děj, přestože hlavním účastníkem bylo jeho vlastní tělo... Znovu se pokusil zabít svého bratra, svou krev a byl to práve jeho bratr, který jej osvobodil z nadvlády a moci démoního krále. Co se dělo poté, když dostal své tělo zase pod svou kontrolu, v tom je jedna obří černá díra. Nedokázal si ty vzpomínky vybavit sebevíce chtěl... jediné co si dokázal vybavit byla bolest poté. Jeho tělo se rozpadalo, doslovně. Pohromadě jej držela hlavně jeho nezlomná silná vůle a poslední zbytky démoní síly, které v něm ještě zůstávali, udržovali jeho umírající tělo. Tyhle zbytky použil aby našel svůj meč, démonobijecký meč jménem Yamato, který dostal od svého otce, legendárního Temného Rytíře, Spardy. Našel jej ve vlastnictví nějakého kluka, díky jehož přítomnosti jeho prvá ruka neustále vypadala nepřirozeně, démonicky. Nezastavilo jej to ani na okamžik a onu ruku, utrhnul, doslova, ponechávajíc pak zmrzačeného kluka na podlaze garáže svému osudu. Použil ten meč, aby se poté zbavil své slabosti, své lidské části, neb coby poloviční démon, vždycky považoval svou lidskou část za slabinu, která jej omezovala, držela zpátky. Když byla pryč, jeho démon mohl plně vzrůst... představoval vše o čem se mu kdy snilo - sílu, moc. S touto silou pozvedl z Podsvětí démoní strom Qliphoth, který zničil město Red Grave City a většinu jeho obyvatel. Kořeny Qliphotu nasálí prolitou krev a na samém vršku urodilo se ovoce nezměrné moci. Ten kdo by jej pozřel, získal by sílu, která předčila by i posledního démoního krále Munduse. A on to udělal... pozřel ono krvavé ovoce a i přesto to nestačilo... byl ponížen, poražen svým vlastním bratrem, svou vlastní krví a jeho lidskost mu pak byla navrácená zpátky a jeho tělo, on sám byt Znovuzrozen... Zjistil, že kluk, kterého zmrzačil je jeho vlastní syn... který se mu postavil, aby jednou pro vždy ukončil sourozeneckou rivalitu mezi ním a jeho bratrem. Jenže i když vyhrál, pořád to bylo něco co museli bratři vykonat - museli zavřít průchod, kterým se sem démonický strom dostal a odsekat jeho kořeny přímo v démonickém světě. Tam také sestoupili a společně probíjeli se hordami démonů a nakonec, kořeny démonického stromu přeťali a s nimi i propojení s lidským světem. Povedlo se jim dostat zpátky do lidského světa jenom s pomocí právě Yamata, jehož schopnost byla otvírání mezidimenzionálních portálů. I tak je tato cesta nechala nějakou dobu dosti oslabené...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Vergil si povzdechl.
Znovu zahloubal se do svých myšlenek, né svých vzpomínek na minulost, více než bylo záhodno. I když mu jeho bratr neustále opakoval, že na ní nikterak nezáleží, že stále jest jeho bratrem, Vergila se to nedokázalo tak úplně pustit. Tížili jej tyhle věci, tyhle vzpomínky. Byl si plně vědom chyb, které udělal, věcí které způsobil, které ale nemohl nikterak odčinit. Navenek to ale nikdy nebylo poznat. Navenek, zejména před svým bratrem byl ten samí studený, ledový muž bez kouska citu.
Jeho bratr, jeho dvojče, Dante, vlastnil obchod, nebo spíše kancelář, kterou pojmenoval Devil May Cry a živil se tím, že za peníze zabíjel démony. Nebyly to špatné peníze, jenom Dante byl příliš líný na to, aby bral ty lépe placené a místo toho spokojil se jen s těmi u kterých se moc nezapotil, ale peníze za ně nebyly nic moc. Někdy mu byl ku výpomoci, ale převážně Vergil lovil démony sám. Ve městě jich zůstalo ještě spousta a vždycky si našli nový nějaké zkratky jak se dostat do lidského světa, tedy práce lovce démonů nikdy tak úplně nekončila.
Byl to den jako každý jiný, venku poněkud pod mrakem, vítr trochu foukal. Do kanceláře Devil May Cry zavíral Morrison. Muž středního věku, s knírem, kloboukem, na první pohled angličan, který byl hlavním zdrojem a zprostředkovavátelem nový zakázek. A dnešek nebyl jiný.
Dante seděl za svým stolem, nohy natažené na jeho desce, červený kabát přehozený za sebou na opěradle na obličeji rozložený časopis pro chlapy, který předstíral, že 'čte' i když se z pod něj ozývalo tlumené chrápání. Takové co slyšel i Vergil nahoře ve svém pokoji.
A neprobral se ani když vešel Morrison dovnitř.
"Hej Dante, spíš?" optal se angličan politicky, byť odpověď znal již sám.
"Mám pro tebe novou práci. Tedy jestli máš zájem."
"Jestli to je další sundavání koček ze stromu, tak nemám zájem." ozve se zpod časopisu. Angličan se trochu pousměje.
"Ne, nic takového to není a zřejmě asi nemůžeš čekat velkou odměnu... nicméně, vypadá to, že máme ve městě zřejmě nového lovce." řekne angličan.
"Lovce? Jako lovce démonů?"
"Ano, vypadá to tak a dle toho co jsem měl možnost slyšet, tak je vcelku úspěšný."
"Nah, beztak to má nasvědomí ten kluk, nebo holky či Verge, když se tajně vytratí ze svého pokoje a myslí si, že o tom nevím..." utrousí Dante z pod časopisu. Angličan se trochu pousměje. "To jsem si myslel taky, ale když když jsem je kvůli tomu kontaktoval, nikdo z nich mi to nepotvrdil. Loví démony, ale nikdy to nebyly tyhle konkrétní případy."
"Hmmm..."
"Myslím, že bys ho měl najít Dante a spojit s ním síly. Každá pomocná ruka je nám teď dobrá."
Dante však na jeho slova příliš nereagoval. Angličan si povzdechl a položil hnědou, nezalepenou obálku na jeho stůl.
"Aspoň se na to podívej..." poprosil jej Morrison. Poté se otočil a rozhodl se jít si zase po svém. Obálka se hnula a z jejího vnitřku čísi ruce vytáhli stopy. Vergil prohlížel si fotky mlčky. Většina nesla se v duchu dokumentace místa, které bylo poničené bojem, bojem s démony. Jasně rozeznával stopy po démoních drápech, ale také, řezy, které nepodobali se žádné zbrani, kterou by on znal. Hlavně pokud se jednalo o rýhy ve zdech, v omítkách či cihlách samotných. Místa neměli viditelně žádnou spojitost, snad kromě jediné věci. Na pár fotkách bylo patrné pírko, které leželo na zemi. Na běžného ptáka, který vyskytoval se ve městě bylo moc velké a démonické by se rozplynulo v prach, jakmile by byl jeho majitel zničený... Bylo to něco, co okamžitě zaujalo jeho mysl.
Morrison zastavil se u hlavních dveří a na okamžik se otočil ještě do místnosti. Viděl, kterak se Vergil zajímal o fotky a tak, jenom pousmál se, než poté odešel z kanceláře.
