Tábor - Larry Stylinson CZ

20

O tři týdny později, Louiho pohled

Za svý týdny končí tenhle tábor a mě to utíká až podezřele moc rychle.

Neskutečně jsem se s Harrym sblížil a taky jsem se do něj s toho bláznivě zamilovat.

Neřekl jsem mu to, ale můžu říct, že se chováme skoro jako pár.

Hodně krát jsme už i šli za ruce po táboře a tak.

Dnes bychom měli začít fotbalový turnaj, na který se moc těším, protože mi fotbal vždy šel.

Máme se za pět minut sejít u stožáru, takže si na sebe beru jiné kraťasy a ještě si na sebe beru mikinu, protože jsme celý den byli u bazénu a s turnajem začínáme až teď.

Ještě jsem tady za ten měsíc a půl fotbal nehrál, tak doufám, že mi to půjde.

Vzal jsem si své oblíbené boty, aby se mi běhalo dobře a mohl se předvést.

Moc jsem nečekal, že bychom tady hráli fotbal, tak jsem si nebral ani kopačky, nebo cokoliv jiného na fotbal.

Vyšel jsem ven a stoupnul si k Niallovi, který vypadal, že na ten fotbal čekal, protože tady měl kopačky, které jsem mu v tuhle chvíli celkem záviděl.

Možná, že by náš tým mohl být dobrý, když jsem tam já, který jakoby relativně fotbal umí a Niall, který vypadá na to, že ho taky nějak hraje.

Ale jasně, nevím, jak dobré jsou ostatní týmu, může být v nějakém týmu nějaký strašně skvělý fotbalista nebo tak, takže si radši nebudu dělat naděje, ještě bych potom byl jenom zklamaný.

„Hraješ fotbal?" zeptal se mě a kouknul se na to, co mám na sobě.

„Jakoby hrál jsem jen doma s pár kamarády, ale jinak ne, moc nehraju, ty?"

„Já hraju už celkem dlouho, ale možná už si to celkem poznal" zasmál se a já jsem se musel zasmát taky, protože jeho smích je neskutečně nakažlivý.

Počkali jsem než tam dorazili všichni a šli jsme na hřiště.

Jo a zapomněl jsem zmínit, že holky hrát nemuseli, ty co hrát nechtěli teď někde diskutujou o make-upu nebo co to tam mleli, nevnímal jsem to, nezajímá mě ta tuna hnusný věci co si na sebe holky patlají.

Děti jsou někde na procházce, takže jsme tady jenom my starší a ještě k tomu skoro samý kluci a to co nejsou kluci jsou holky, co jsou teda spíš podobný klukům.

„Super, už jste tady, takže týmy budou podle toho, jak tady prostě jste. První půjde tým můj, proti Liamovo týmu, takže si prosím vyberte stranu, stejně se to bude střídat" řekl a tak si naše družstvo vybralo levou stranu.

Dostali jsme rozlišováky, takže jsem si sundal svojí mikinu, protože přes tu bych to asi nepřetáhl.

Stoupnul jsem si na pozici útočníka a brankář byl někdo, koho neznám a nemám ani tušení, jak se jmenuje, ale vypadá, že fotbal bude celkem umět.

Začala hra a k míči jsem se rovnou dostal já. Běžel jsem s ním k druhé bráně a možná bych tam i doběhl, pokud by mi nějaký hráč z druhého týmu totálně nepodkopl nohy. Hned jsem letěl k zemi a stihnul jsem tam dát ruce, ale bolelo to.

Rozhodčí, kterým byl Liam, tak to hned pískal.

Harry ke mně hned přiběhl.

„Jsi v pohodě? Bilí tě něco? Můžeš hrát dál?" začal se ptát Harry.

Postavil jsem se a zkusil, jestli budu hrát dál.

„Jo, je to v pohodě, jen jak jsem spadl na ruce, tak mě trochu bolí ruce, ale ty k fotbalu moc nepotřebuju, takže můžu hrát dál" řekl jsem a usmál se na něj.

Prohlédl si mě ustaraným pohledem a potom odešel ze hřiště. Písklo se na pokračování hry a zase jsem se po nějaké době dostal k míči já.

Radši jsem ho ale přihrál Niallovi, který byl volný na pravé straně. Z mojí přihrávky to Niall poslala hned do brány a ano! Dal gól!

Hned jsem se k němu rozběhl a obejmul ho.

„Dobře ty!" poplácal jsem ho po zádech a zasmáli jsme se.

Stoupnuli jsme si na ty samá místa co na začátku a hra pokračovala.

Opět jsem měl míč já a tentokrát jsem se chtěl pokusit o gól.

Úspěšně jsem se všem vyhýbal, takže jsem se s míčem dostal až k bráně.

Poslala jsem míč do levého rohu a trefil jsem! Zase je mně přiběhl Niall a obejmul mě. Smáli jsme se spolu a já jsem byl pyšný sám na sebe s tím, že jsem konečně dal gól.

Už pracuji na epilogu, jen nějak nevím, jak ho napsat:D