Tábor - Larry Stylinson CZ

17

„Proč máš smůlu?" zeptal se a kouknul se na mě.

„Umm, to je jedno" odvrátil jsem pohled a doufal, že se v tom dál nebude hrabat.

„Asi už bych měl jít" řekl, ale z postele se nezvedal, což bylo dobře, protože jsem ho stejně chtěl zastavit.

„Ne, ještě nechoď, prosím" zaprosil jsem a uvědomil si, že to možná vyznělo celkem divně.

„Kluci tady ještě nejsou a já bych se nudil" snažil jsem se to zachránit a on tomu naštěstí nevěnoval moc pozornosti.

„Dobře, tak jo, ještě tady zůstanu"

„Klidněbsi lehnu, je mi to jedno, dělej si tady co chceš" řekl jsem a sám jsem si lehl.

On si lehl vedle mě a jen jsme oba vedle sebe koukali na prkna od postele nade mnou.

„Jak myslíš, že to u tebe doma zítra dopadne?" zeptal jsem se.

„Netuším, ale doufám, že se to nějak vysvětlí, i když absolutně nevím jak"

Pomalu se mi zavírali oči, ale nechtělo se mi nic říkat, ještě jsem chtěl být s Harrym.

Neudržel jsem se a usnul jsem s tím, že Harry byl vedle mě.

Harryho pohled

Byl jsem ještě u Louiho a leželi jsme vedle sebe na posteli.

Přemýšlel jsem o těm jak řekl, že by byl rád táta, ale má smůlu.

Byl jsem zabraný do svých myšlenek, ale vyvedlo mě z nich to, když se ke mně Louis přitulil.

Zavrtal mi jeho hlavu do hrudi a já jsem cítil to, co nikdy.

Nejspíše usnul, protože klidně dýchal a na tváři mu pohrával lehký úsměv.

Pravou ruku jsem si ho chytil a ještě trochu přisunul k sobě.

Sakra, doma mám přítelkyni za kterou mám zítra jít a teď se tady mazlík s klukem, se kterým se cítím jako nikdy, je krásnej, milej, tak roztomilej...

Musím s tímhle přestat a taky...

Než jsem tu myšlenku stihl dokončit, otevřely se dveře.

„Ou, čau Harry, nečeká na tebe doma přítelkyně?" neodpustil si rýpnutí Niall.

„Ticho buď, přilil se sám a já za to nemůžu, už jsem byl na cestě k sobě do chatky" snažil jsem se tohle zachránit.

„Jo jo jo, ale jestli chceš, tak tady klidně zůstaň, nám to vadit nebude a Liam to tam s ostatníma vydrží"

„Hmm, tak jo, už se mi stejně nikam nechce, ale ne že bude zítra celej tábor vědět o tom, že spím v jiný chatce namačkanej na Louisovi" kouknul jsem se na ně a oni zakrývali hlavou na náznak souhlasu.

„Tak fajn, dobrou noc" popřál jsem jim a víc se v posteli uvelebil.

Peřinu měl Louis nasulcovanou za sebou, takže jsem jeden konec vzal a přikryl se.

Využil jsem toho, že kluci tady nejsou a dal jsem mu pusu na nos.

Už jsem svoje očí taky neudržel dál otevřené, takže jsem s Louím na hrudi usnul.

---

Probudil jsem se v chatce, která určitě nebyla moje a jsem k někomu úplně natisklý.

Kouknul jsem se vedle sebe a spatřil Louiho, jak je ke mně roztomilé přitulený. Musel jsem se uculit, ale teď byl čas vstávat.

Pomalu jsem od něj chtěl odejít, ale hned jak jsem se nějak oddálil, zakňoural jako kočka.

Rychlé jsem vyšel z jejich chatky a namířil si to do mojí normální chatky.

Otevřel jsem dveře a všichni tam zatím jenom spali.

Vzal jsem si telefon a šel ven zakřičet budíček. Hned jak začli lidí vycházet z chatek, Šeberák jsem se a odešel do tý svojí.

Tam už taky nikdo nespal a tak jsem si vzal klíče od auta, mikinu a šel do auta.

„Tak čau, kluci, koukněte na můj tým a kdyby to Louimu s Niallem nějak nešlo uhlídat, tak jim pomocte, já musím jít" mávnul jsem na ně a oni jen zamručeli něco ve smyslu jasně a leželi dál.

Nastartoval jsem auto a hned jsem vyjel. Zajímá mě, jak se tohle bude řešit, protože sakra! Vždy jsem měl ochranu a nevím o tom, že by přestala brát prášky!

---

Po třech hodinách cesty jsem konečně před brankou a jdu dovnitř do domu.

„Kendall?" Byly moje první slova když jsem vkročil dovnitř.

„Jsem tady, nahoře!" zakřičela mi zpátky.

Vyšlapal jsem tedy schody k ní a chtěl se natáhnout pro polibek, jenže ona ucukla.

Zakroutil jsem nad tím hlavou a sedl si vedle ní na postel.

„Vážně jsi těhotná?" Zeptal jsem se, protože se mi tomu moc nechce věřit.

„Jo, jsem, ale asi to má jeden háček" koukla se jinak než na mě.

„Nejspíš to není s tebou" dodala k tomu potichu, ale já jsem to na její neštěstí s lyšel až moooc dobře.