Tábor - Larry Stylinson CZ

16

Domluvili jsme se, že na vlajce budeme mít nakreslenou půlku Harryho obličeje, ale jeho vlasy tam nepůjdou přehlédnout.

Všichni mě chválili, že prý umím krásně malovat. Myslím, že bych to ale dokázal trošku lépe.

„Jsme tady s tím klackem, nebo jak si tomu říkal, Harry" přišli ti tří a v ruce měli skoro strom.

„Dobře, tohle budeme muset trošku zkrátit, ale jinak to je fajn, dobrá práce. Vy tady zatím malujte" řekl jim na to Harry a vydal se s nima někam pryč.

---

Udělali jsme vlajku a jméno už jsme měli taky hotové a když jsme vyšli z chaty, byli jsme poslední na koho se čekalo.

„Hej hej, ještě než se rozprchnete, tak vám musím něco říct.

Zítra budu muset na celý den odjet, protože jsou u mě doma nějaké problémy, ale to tady nebudu řešit. Jde o to že nevím, jestli vám mám zítra dát celý den volno, nebo tady na jeden den dám svoje slovo někomu z vás a nebo k vám přijde vedoucí z jiného týmu.

Zvedněte ruku, kdo chce celý den volno" řekl a já jsem ruku nechal dole.

Přihlásili se asi dvá.

„kdo chce, aby dostal slovo někdo z týmu?"

Na tohle jsem se já přihlásil, protože mi to přijde nejlepší.

Přihlásila se většina, takže si myslím, že je vybráno.

„Dobře, tak dostane slovo někdo z týmu, ale jestli budete dělat bordel, tak řeknu nějakému vedoucímu aby mě když tak zastoupil.

Od zítra je tedy na celý den jeden vedoucí Niall Horan, to je tenhle blonďák a jako druhý vedoucí bude Louis Tomlinson, to je támhleten brunet. Pokud něco budete potřebovat, jděte za nimi, jsou společně v chatce s číslem sedm.

Snad to tady zvládnete a celé to tady místo mě potom přebere vedoucí Liam, takže doufám, že se tady něco nestane.

Dnes se uvidíme ještě na večeři, zatím rozchod" řekl a všichni jsme se vydali do svojí chatky.

Kluci leželi na posteli a povídali si, protože telefony jsem jim nesl až teď já.

„Tady máte ty telefony" dal jsem jim je a sám si lehl na postel.

Už jsem jen čekal na večeři, protože jsem začínal mít dost hlad a byl jsem i celkem unavený.

„Večeře!" ozvalo se z venku a tak jsem se hned i s klukama vydal ke stanu.

Byli jsme tam jako první, pokud se nepočítá jí vedoucí co tam chodí vždy jako první.

Vzali jsme si každý svou porci kuřete s rýží a já se do toho s chutí pustil, protože mi tohle jídlo chutná.

Seděli jsme mimochodem u stolu s Harrym a Liamem.

„Nešli bychom si zase ještě něco zahrát?" navrhl Liam, ale já jsem nesouhasil, protože už bych si nejradši šel lehnout.

„Já bych asi klidně šel" souhlasil Niall a ostatní až na Harryho s ním také souhlasili.

„Dobře, tak my půjde. Kdyby jste vy dav chtěli, tak můžete taky přijít" řekl ještě Liam než od stolu odešel, takže jsem tam zůstal jen já s Harrym.

„Taky už jdu, jsem unavený a ještě se chci jít vysprchovat, tak abych to stihl než usnu" řekl jsem a odešel do chatky.

Vzal jsem si všechno čisté oblečení, protože to předešlé už úplně tak nevonělo.

Když jsem otevřel dveře od chatky, viděl jsem Harryho, jak stojí opření loktem o chatku s telefonem a věcma v ruce.

Vypadal tak dokonale.

„Čekal jsem na tebe, když si říkal, že se půjdeš taky osprchovat" vysvětlil když jsem přišel k němu.

„Aha, to jsi hodný" usmál jsem se na něj a radši koukal na cestu.

Vešli jsme do sprch a zase jsme se rozdělili do samostatných kabinek.

Snažil jsem se být co nejrychleji a tentokrát se mi dokonce i povedlo abych byl rychlejší než Harry.

Došli jsme zase zpět k našim chatkám a mě napadl asi dost debilní nápad.

„Harry, nechceš jít teď k nám do chatky, když kluci ještě hrajou?" Zeptal jsem se a nějak jsem nad tím nepřemýšlel.

„Jasně, proč ne" odpověděl s úsměvem a jen si hodil věci do chatky.

Vešel jsem do svojí, věci jsem uložil do kufru a po chvilce někdo klepal na dveře. Hned jsem je otevřel a usmál se po zjištění, že to je Harry, jak jsme se domluvili.

„Na jaké posteli spíš?" zeptal se a já hned odpověděl, že na spodní, která je na levé straně.

Oba jsme si na postel sedli a povídali si.

„Zítra tedy jedeš za tou svou přítelkyní?" zeptal jsem se ho a doufal, že to není až moc vlezlé.

„Jop, doufám, že se to nějak vyřeší, ale ani si nechci představovat, jak se to bude řešit. Ani nevím, jestli by si ho ona nechala vzít, ale zase by řekla, že si dítětem nemůže zničit postavu" přitočil očima.

„Takže ona nechce dítě? Jakože vůbec?" zeptal jsem se s povytaženým obočím.

„Ne, ale já jsem ho do dnešního dne taky nechtěl, ale když jsem o tom přemýšlel, tak bych dítě vlastně i chtěl, chtěl bych být táta" usmál se zasněně.

„Taky bych jednou chtěl být táta, ale mám smůlu.." nedošlo mi, co jsem právě řekl.