Dárce

Miami

,,Ne, myslím že to je všechno.''

Naházeli jsme tašky do černého Volva a vydali se k letišti.

Zastavil jsem před malou sámoškou, abych vyhověl svému příteli, který urputně trval na mimipauzičce právě v tomto obřím obchůdku. Jen co jsem vystoupil, chytil mě za ruku a táhnul do útrob Peggy's shopu.

Zastavil jsem se u stojanu s čokoládou. Asi jsem se rozhodoval mezi Marskou a Fidorkou moc dlouho, jelikož jen co jsem si vzal oboje a mířil k pokladně, všiml jsem si Harryho, jak zaplatil a strká si do kapes dvě krabičky, až moc podobné kondomům. Přešel jsem to bez poznámky, zaplatil si své sušenky, počkal na něj a společně vyrazili k letišti.

Málem mě z něj klepla pepka! V životě jsem neviděl někoho tak panikařit kvůli lítání. Zatímco se třásl jako osika v mé náruči a poslouchal mé uklidňující řeči o tom, že se nám nemůže nic stát, nalíval jsem ho kávou, aby se alespoň trochu uklidnil.

,,Lou, já se bojím."

,,Neboj se. Nemáš čeho. Nasedneme do letadla, dvě hoďky si posedíme v pohodlných sedačkách a až vystoupíme, začne nám naše dovolená, ktetou si užijeme jak nejvíc budeme moct. Bude to skvělé, uvidíš."

,,Dobře, ale budeš mě držet za ruku!"

,,Ano slibuju, celou cestu a ani jedinkrát tě nepustím."

,,A co když budu chtít jít na záchod?"

,,No tak půjdu s tebou!"

S úsměvem jsem na něj mrknul, políbil ho a šel nám zamluvit místenky. Po několika málo minutách jsem se pro něj vrátil a společně šli čekat do odbavovací haly.

Po půlhodině čekání nás konečně odbavili a spolu se stovkami cestujícími nás zavedli na ranvej, kde se nás ujali letušky, aby nás usadili na patřičná místa. Spokojeně jsme se natáhli na měkoučká sedadla v první třídě a mohli si odpočinout. Jakmile se kolečka letadla odlepila od země, z Harryho spadli všechny nejistoty a koukal se z okénka jako melé dítě.

Když jsme vyletěli nad mraky, otevřela se před námi modrá, nekonečná prázdnota.

Opřel si hlavu o mé rameno a tiše si pobroukával nějakou písničku, která na mě působyla jako ukolébavka.

❤

,,Lou, Lou, Lou, Lou, LOU!"

Nevím, jak si kdo představuje krásné probuzení od své drahé polovičky, ale já dávám přednost klidnému a romantickému probuzení, namísto zběsilému epileptickému záchvatu.

,,Mhhhgrrr."

Ano, toto zabručení byla celá má odpověď.

,,Co se děje Harry?"

Zkusil jsem to napodruhé.

,,Mno, už nic. Prošvihl jsi to."

,,Já se z tebe jednou zblázním!"

Po klidné cestě letadlem a následnému, nekonečnému bloudění v Miami jsme konečně stáli na prahu našeho hotelu, kde budeme ubatovaní dva dny, než se vydáme na moře. U recepce jsme si vyzvedli klíčky od pokoje, dali naše tašky klukovi, který je převážel na dost cool vozíčku, a vyjeli do sedmnáctého patra, kde se nacházel náš apartmán.

Jen co se mé bosé nohy... jo šel jsem přes celý hotel bos, jelikož mi je někdo, lépe řečeno Harry, ztratil. Nechci odbočovat od tématu, tuhle historku vám jistě někdy vylíčím!