Nová Omega [Teen Wolf]

1. Kapitola

"Uteč!" Bylo poslední slovo mé matky než ji zabili lovci. Než zabili celou naši smečku. Utíkala jsem jak to šlo. Nejsem vlkodlak moc dlouho, stále se učím. Utíkala jsem jak jsem mohla. Po pár týdnech utíkání, jsem si řekla, že už nemůžu dál utíkat. Musím se někde usadit.

Přes všechny síly, jsem se dostala do města. Na úplněk jsem se zavírala do sklepa a do jiných místností. Nastoupila jsem na střední školu. Snažila jsem se žít normální život. "Scotte?" "Sáro?" "Bože to už je doba!" Řekla jsem a objala ho. Se Scottem se znám od svých tří let. Je starší než já o dva roky. "Jak se máš?" "Ale jde to, kde je Stilles?" "Přijde." "Scotte promiň, že jsem se zdržel....." Stilles se na mě podíval. "Jsi-jsi to ty že jo?" "Jo jsem Stillesi." Řekla jsem a objala ho. "Řekni mi kdy naposledy jsme ji viděli." "Už to pár let je." Řekl Scott. "Co doma? Jak se mají vaši?" "Jsou mrtví." Řekla jsem a oni na mě jen koukali. "Ou, promiň to jsem nevěděl." "V pořádku Stillesi..."

Po škole jsem to vzala lesem. Mám zvláštní schopnost, umím se proměnit ve vlka a nebo být normální vlkodlak. Vlkodlačí oči jsou buď žluté, modré nebo červené. O jiných barvách nevím. Jediné co vím, tak že mé oči nemají ani jednu z těchto barev. Mé jsou fialové. Má rodina takové oči neměla, jen já. Barva očí se mění podle toho jestli někoho zabiješ nebo ne. Mě oči se změnili, když jsem se poprvé proměnila ve vlka.

Procházela jsem se lesem. Najednou mi někdo střelil do ruky šíp. Začala jsem utíkat. Není možné aby mě našli. Utíkala jsem co nejrychleji jsem mohla. Šíp jsem měla stále zabodlí v ruce. Abych byla rychlejší proměnila jsem se ve vlka. Utekla jsem do opuštěného domu. Ztratili mě. "Kdo jsi?" Byl tam muž. Cítila jsem, že je jiný. Proměnila jsem se zpět. Seděla jsem v rohu na zemi a zakrývala jsem si tělo. Když se proměníte ve vlka, oblečení na sobě nemáte. "Já...omlouvám se, nevěděla jsem, že tu někdo bydlí." Řekla jsem a sikla bolestí. Snažila jsem se šíp vytáhnout. Nedokázala jsem to. On si klekl vedle mě a přehodil přeze mě deku. "Mohu?" Řekl a já přikývla. Vytáhl mi šíp z ruky. "Jsem Sára." "Já Derek." "Děkuju ti za pomoc Dereku a onlivam se, že jsem sem takhle vtrhla." "Nevadí. Ty jsi vlkodlak jako já. Kde máš svojí smečku?" "Je mrtvá. Zabili ji lovci." "Takže jsi omega." Řekl a já přikývla. "Samotní vlci jsou nezranitelnější. Kolik ti je?" "Patnáct." Odpověděla jsem.

Derek mi dal něco ze svého oblečení, abych tam nestála nahá. "Děkuju." Řekla jsem. Řekla jsem mu všechno. "Fialové oči?" Přikývla jsem. Mé oči se rozsvítily fialově. "Páni, nic takového jsem nikdy neviděl." Chvilku mlčel. "Říkáš, že za úplňku se zavíráš do sklepa nebo kamkoliv jinam aby jsi nikomu neublížila?" "Ano." Řekla jsem. "Můžu tě učit a mohl bych tě přijmout do své smečky." "To bych ti byla moc vděčná." Řekla jsem a on se usmál. "Ale ale, koho pak sis to přivedl Dereku." "Kdo jste?" "Jsem Peter, Derekův strýc. Kdo jsi ty?" "Ona je nový člen smečky." "Proměnil si ji?" "Ne, jsem omega, Derek mě jen přijal do své smečky." "V tom případě, vítej." Řekl Peter. "Zavolám Scottovi." "Počkat, Dereku ty znáš Scotta?" "Jo proč?" "Už je to dlouho, ale vyrůstala jsem s ním i se Stillesem." "Super to se lecos ulehčí."

Během pár minut přijel Scott se Stillesem. "Ty jsi vlkodlak?" "Ano." "Proč si nám to neřekla?" "A proč si neřekl ty mě, že jsi vlkodlak?" Scott mlčel. "Už jste si dopovídali?" Řekl Stilles. "Scotte pomůžeš mi s jejím výcvikem?" "Jasně." "Super. Ve vlka se proměnit sama umíš, ale jak už jsi nám řekla, tak normální proměna pro úplňku ti dělá problém." "Počkej ve vlka?" Zeptal se Stilles. Proměnila jsem se. "Běž se obléknout." Řekl Derek. Jelikož jsem byla stále ve vlčí podobě, tak jsem vzala oblečení a proměnila se zpět až v jiné místnosti.

Derek se Scottem mě nešetřili. Cvičili jsme, učili mě ovládat vztek. Po dlouhém výcviku přišla na řadu proměna ve vlkodlaka. Spouštěč je vztek. Musím ho ale ovládat. "Aby jsi se proměnila, musíš se soustředit, musíš vědět co chceš, jestli se chceš proměnit nebo ne." Zkoušela jsem to snad stokrát, ale nic. Pak konečně, se mi to ale povedlo. Proměnila jsem se z vlastní vůle. "Výborně." Řekl Scott. "O úplňku, tě budeme učit ovládat to." Řekl Derek. "Zítra je úplněk." Řekl Scott. "Dobře." Řekla jsem a proměnila se zpět. Zítra to bude těžší. Cítím to.