VA-Osudové setkání

Osudové setkání 14

Pevněji jí zabalil do deky a posadil ji na sedadlo spolujezdce, kde jí připoutal a pomalu se vydal na cestu. Byla zticha a jen sledovala cestu než sklopila hlavu."Je to moje vina, že je Mason raněný.""Co to povídáš?""Mason. Neposlechla jsem tě a řekla jsem mu o těch strigojích. Nikdy by mě, ale nenapadlo, že se tam sám vydá.""Rozo, za to ty nemůžeš. Bylo to jejich rozhodnutí a ty jsi udělala všechno proto, abys je zachránila a to se ti povedlo. Jsi tak úžasná."Pomalu k němu zvedla pohled a prohrábla si vlasy. "Vážně?""No jistě. Zkus na chvilku zavřít oči.""Myslím, že ještě nemůžu. Mám to pořád před očima."Volnou rukou jí pohladil po koleni než ruku zase stáhnul, aby mohl zařadit. Dovezl jí k středisku a po zaparkování obešel auto, aby jí pomohl vystoupit. Vypadala ztracená. Jako zatoulané štěňátko, co hledá svého páníčka. Pořádně jí zabalil do deky a objal jí kolem ramen. Odvedl ji do jámy pekelné. Aspoň to tak vypadalo, když se kolem ní všichni zhlukly. Musel ji schovat za sebe, když viděl její vyděšený pohled."To nemáte trochu svědomí? Rose je očividně pořád v šoku.""Dimitri?""Hmm?""To je v pohodě."Posadil jí na židli a dal jí do rukou kafe. Potřebovala ho. Nedal jí pokoj dokud se nenapila."Mluvte, Hathawayová.""Hathaway-Mazurová. Pořád zapomínáte na Mazurovou," řekla nepřítomně."To je snad jedno, Hathawayová!""Ticho, strážce Alto. Mluv, Rose, co se stalo, když jste vešli do toho domu?""Nejdřív to vypadalo, že jsme na špatném místě, ale pak jsem si všimla toho kódu na zdi. Nedávalo to smysl. Christian taky netušil, co by to mohlo znamenat, ale pak mě to trklo. Byla to počáteční písmena příjmení královských rodin seřazená podle velikosti. Bylo mi jasné, že skupina bude větší než jsme čekali. Chtěla jsem jít ven a počkat na posily, ale pak...nevím, musely nás přepadnout a omráčit...vzbudila jsem se s ostatními ve sklepě. Nevím kolik tam bylo strigojů. Já osobně viděla jen ty co nás hlídaly a pak ty dva...""Jaké dva?""Tu ženu, Elenu a toho druhého, Izajáše.""Ty strigoje, co jsi zabila?""...Ano...""Co bylo dál?""Pouta byla z plastu a Christian ovládá oheň. Domluvily jsme se, že sehraje, že zvážil jejich nabídku. Chtěli po něm, aby se stal strigojem a šel ve stopách jeho rodičů, ale on to nechtěl. Izajáš ho chtěl nechat vyhladovět..pak, že si to prej rád rozmyslí......Christiana pustili, aby se mohl ze mě napít, ale on to neudělal. Místo toho roztavil plast na mých poutech a osvobodil mě.""Takže od toho máš ty popálené zápěstí?""Ano. Pak se to všechno seběhlo rychle. S Masonem jsme zdržovaly strigoje dokud Christian neosvobodil ostatní a pak jsme s Masonem zavřeli ty strigoje ve sklepě. Běželi jsme ven, protože jsme tam nechtěli být ani o chvilku déle a zjišťovat kolik jich tam ve skutečnosti je. Byli jsme skoro venku, když se tam objevily ti dva. Izajáš mě chytil a tak jsem na ně zakřičela ať nečekají a utečou ven, ale Mason mě neposlechl a šel mi na pomoc. Pak se to stalo hrozně rychle..je to zamlžené..."Klekl si před ní a chytil ji za ruce."Soustřeď se, Rose. Vím, že je to teď těžké, ale hodně nám to pomůže. Pak ti už dáme pokoj, slibuju.""Chytil Masona a kousl ho do krku, pak trhnul a pustil ho na zem. Takové krve...""Rose...""Mia se vrátila a odpálila akvárko. Voda ho začala dusit, tak jsem vzala střep a vrazila jsem mu ho do srdce. Tu strigojku to překvapilo, ale věděla jsem, že dlouho šokovaná nebude a půjde po mě, tak jsem vrhla ke zdi kde jsem předtím viděla ty meče...""Myslíte tenhle? Je zrezlý a nebrousil se celé roky. Opravdu jste s ním zabila dva strigoje?""Vzala jsem ho do ruky, ale věděla jsem, že něco je špatně. Nebyl správně vyvážený. Vyvážila jsem jeho ostří a sekla jsem po ní. Nečekala, že se mi podaří zasáhnout ji. Já taky ne, ale nesměla jsem váhat. Vrhla jsem se na ni a pak už si pamatuju, že ležela na zemi bez hlavy. Izajáš se probral a tak jsem se vrhla na něj. Byl lepší než ta dívka a tak se dokázal lépe bránit. Vysmíval se mi, že Mason brzy zemře a že mu nepomůžu. Udělala jsem proti němu výpad, ale vyhnul se. Podařilo se mi kopnout a on spadl na stolek, který pod ním praskl. Postavil se a byl úplně nepříčetný...pak si jen pamatuju, že udělal chybu a v jeho obraně byla mezera. Vystartovala jsem po něm a sekla ho do krku, ale ten meč byl moc tupý, tak jsem do něj sekla znovu a znovu...a znovu...""Rose...""Nevím, co se dělo ani kolikrát jsem ho sekla, ale probrala mě Mia. Křičela, že je po něm ať už přestanu....""Co bylo dál?""Mason tam tak ležel...nemohla jsem ho tam nechat samotného...mohli přijít další....""To stačí. Už tě nebudeme otravovat. Měla by sis odpočinout.""Je mi fajn."Rose tam seděla a nevypadala moc dobře. Přesunul ji na pohovku, kde si lehla, ale oči nezavřela. Stále se třásla a tak přes ní přehodil svůj kabát a pak se stalo něco, co nečekal. Třesoucí rukou si ho přitáhla blíž k obličeji, načež zavřela oči a ihned usnula.Sedl si vedle ní a sledoval jak vyslýchaly ostatní účastníky toho incidentu. Hodně se opakovaly, takže je moc nevnímal, ale když pak vypovídala Mia Rinaldiová, tak zpozorněl."..slyšela jsem ji až venku. Její hlas byl pevný a bez váhání. Zakřičela na ně, že je nenechá projít, aby mohli ublížit jejím přátelům a že její povinností strážkyně je zprovodit je z tohoto světa... věděla jsem, že mě Rose za to možná přetrhne, ale musela jsem to vidět a tak jsem opatrně šla a stoupla jsem si mezi dveře, ale tak abych byla na sluníčku, protože to jediné by mě uchránilo před Rosiiným hněvem, kdyby zjistila, že jsem ji neposlechla...no a pak Rose vzala ten meč a začalo to být divný. Její pohled se změnil a taky postoj. Zacházela s tím jako kdyby to dělala od malička. Pokaždý, když jí chtěl uhodit, tak před sebou měla meč, kterým se chránila dokud na něj nezaútočila...sekala do něj jako šílená, i když už byl bez hlavy... bylo to strašidelný...snažila jsem se zastavit jí... volala jsem na ni, ale neslyšela mě...zkusila jsem to naposledy a pak konečně přestala..podívala se na mě s obličejem od krve...pak se mi zvedl žaludek a vyběhla jsem ven, kde jsem slyšela, jak mluví na Masona, aby vydržel, že pomoc je na cestě a že ho určitě ochrání..že ho tam nenechá samotného...""Stačí, slečno Rinaldiová. Dojděte si odpočinout."Pak se ještě chvilku bavili, ale nedošli k žádnému uspokojivému závěru. Tohle neměl rád. Jen postávali a nic nedělali stejně jako předtím. Tak dlouho se dohadovali o útoku na strigoje až to za ně nakonec museli udělat novici a morojové! Novici a morojové!"Měli by jsme už přestat. Čeho jsme tímhle žvaněním dosáhli?""Belikove...""Sklapněte. Tak dlouho jsme řešili jak na ně zaútočit a než jsme to konečně udělali a dostali povolení, tak to za nás už stihli udělat studenti. Studenti! Nejstarším je jen 17! Tohle se musí změnit jinak proti nim nemáme šanci. Nemělo by trvat tak dlouho naplánovat a uskutečnit akci.""Dimitri, chápeme jak to myslíš, ale..""Ale co? Pokud s tím něco neuděláme, tak brzo budou následovat příkladu dhampírů v Rusku. Vykašlou se na školu a budou se sami vydávat na lov. Počet strážců se tím ještě sníží. Musíme s tím něco udělat.""Dimitri, přednesu tvůj návrh před radou strážců a uvidím, co se dá dělat. Máš pravdu a souhlasím s tebou. Využiju veškerý vliv, co mám mezi moroji. Nebudu riskovat, že se to stane, protože mi je jasné, že moje dcera bude ta, co je povede pokud ta chvíle nastane. Vezmi ji na pokoj. Má toho za sebou hodně."Probrala se a cítila se jako kdyby jí sežvýkala a znovu vyplivla kráva. Rozhlédla se a zjistila, že je ve svém pokoji. Další věc, které si všimla byl Dimitri, který spal sedící v křesle kousek od její postele. Potichu vyklouzla z postele a přešla k němu. Vypadal klidně a vlasy mu padaly do obličeje. Opatrně natáhla ruku, ale zaváhala, nakonec ji přeci jen opatrně přiložila k jeho obličeji a zlehka ho pohladila než mu uhladila vlasy z obličeje. Přemýšlela jestli by měla, ale pak si řekla proč ne. Stejně spí a nikdy se to nedozví. Nahla se dopředu, zlehka nasála vůni jeho kolínské a než si to stihla rozmyslet, tak ho políbila do koutku rtů. Poté si vzala osušku a odešla do sprchy.Chvilku na to se Dimitri probudil a k jeho zděšení zjistil, že Rose v její posteli není. Zvedl se, že jí půjde hledat, když se dveře od koupelny otevřely a odhalily Rose v celé její kráse. Byla zakrytá jen docela krátkým ručníkem, pokožku měla stále mokrou a lehce zarudlou, mokré vlasy měla vypnuté a on se mohl pokochat pohledem na její šíji. Rukama se zakrývala jako kdyby na sobě neměla ručník a jemu to přišlo roztomilé a sakra přitažlivé.Zvedl se z křesla a přešel k ní. Byla trochu překvapená, ale to očekával. Vzal mezi prsty uvolněný pramen a promnul ho mezi prsty. Tak krásné. Miloval její vlasy a doufal, že ho poslechne a nikdy je neostříhá. Pomalu, aby jí nevyplašil, jí dal ruku kolem pasu a přitáhl jí k sobě. Chtěla promluvit, ale nesměl jí dát šanci promluvit nebo překvapením vykřiknout. Bez jediné zaváhání se k ní sklonil a políbil ji. Přesně jak o tom snil už týdny...od doby toho plesu na akademii..od té noci, kdy mu podlehla a nechala se líbat jako kdyby nebyl zítřek.Pomalu přesunul ruku a než se stihla vzpamatovat, tak uvolnil její ručník, který jí spadl k nohám.."Dimitri...""Dimitri? Dimitri?"Její hlas ho vytrhl ze zamyšlení a překvapeně zamrkal. Pořád seděl na křesle a pozoroval ji, přešla k němu a přiložila mu ruku na čelo, vůbec si neuvědomila, co má na sobě a jak moc ho tím pohledem mučí. Dlaní mu odhrnula vlasy z čela a přiložila tam ruku. Sledoval, jak se zamračila. Co mu uniklo?"Jsi zarudlý. Bála jsem se jestli nejsi nachlazený, ale vypadá to, že je to v pohodě."Chytil jí za zápěstí, odtáhl její ruku od svého čela, ale nepustil jí. Slíbil si, že to mezi nimi napraví a rozhodl se udělat první krok. Otočil jí ruku, tak aby jí mohl políbit do dlaně a sledoval přitom její oči. Trochu se jí rozšířily a pootevřela rty. Měl takovou chuť políbit jí, ale nesměl....neměl by...ne, neudělá to..moc riskantní, i když neuvěřitelně lákavé....."Děkuji, Rozo. Cítím se víc než dobře.""Když jsem přišla...vypadal jsi trochu mimo..." Tu druhou část řekla s pohledem upřeným bokem a lehce červenými tvářemi. Uvědomovala si vůbec jak roztomile vypadala, když byla v rozpacích?"Cítíš se dobře?"Sklopila pohled. "Je to lepší.""Ach, Rozo...přede mnou nemusíš nic skrývat. Co tě trápí? Vím, že přenést se přes prvního..první strigoje není nic jednoduchého..."Najednou se pohla a než stihl pořádně zareagovat, tak mě kolem trupu obmotané její paže a zoufale ho svírala. Objetí jí vrátil, váhavě položil ruce na její hladkou teplou pokožku a když se nebránila, tak si jí přitáhl blíž. Obkročmo si na něj sedla a nechala se objímat. Snažil se soustředit na cokoliv jiného, ale ten dotěrný hlásek v jeho hlavě mu připomínal kdo na něm takhle sedí a že pod tím ručníkem je nahá a že tolik látky mezi jejich těly není...stačilo by jen...ne!Neodtáhl jí od sebe jen z jediného důvodu, protože potřebovala utěšit, takže se nakonec se vším vypětím ovládl a jen ji držel. Slíbil jí přece, že udělá cokoliv jí učiní šťastnou.Po chvilce jí asi došlo v jaké pozici se nachází, protože celé její tělo ztuhlo. Věděl, že se jí uvolnila osuška a že si to teď plně uvědomuje i ona, ale mlčel. Přidržela si ručník a váhavě se od něho odtáhla. Přidržel jí za boky, aby nespadla a když měl jistotu, že nespadne, tak zaklonil hlavu a přikryl si oči. Jeho náznak pochopila a sklouzla z něho. Jaké dneska bude mít sny ani nechtěl vědět.Nechal ruku na očích a snažil se pročistit si mysl, otevřel oči až když na něj nejistě houkla, že už může.Stále byla v rozpacích a on měl chuť zasténat. Copak tohle mučení nikdy neskončí?Byla roztěkaná a všechno jí padalo. Najednou dokázala myslet jen na to jestli vypadá dobře, nemá rozcuchané vlasy a podobné nesmysly. Proč se to najednou dělo? Nikdy se v Dimitriho přítomnosti takhle nechovala. Přestalo to až když odešel a ona teď stála před pokojem na ošetřovně kde byl Mason. Ruka se jí třásla, když jí zvedla, aby otevřela. Vešla do jeho pokoje a tiše za sebou zavřela."Čekal jsem kdy příjdeš.""Masone..."Váhavě se posadila vedle jeho postele a opatrně ho chytila za ruku. "Jak ti je?""Už mi bylo i líp."Kousla se do rtu, nemohla mu to teď říct. Tedy ne, že by to měla v plánu."Mluvil jsem s Eddiem, dlouho jsem o tom přemýšlel a něco mi došlo, Rose. My dva jsme asi nikdy neměli šanci, viď?""Masone...""Ne, prosím buď upřímná. Zvládnu to.""Myslela jsem si, že by jsme měli šanci, ale nešlo to. Snažila jsem se, ale...""Věděl jsem, že se na někoho snažíš zapomenout, ale nebral jsem na to zřetel. Doufal jsem, že se mi možná povede donutit tě zamilovat se do mě. Měl jsem tušit, že nemám šanci.""Je mi to líto, Masone.""Neomlouvej se. To jsem si způsobil sám.""Masone...""Netvař se tak tragicky, Rose. Věděl jsem, že je velká šance, že se nakonec rozejdeme, ale stejně jsem do toho šel. Možná jsem to potřeboval, abych se probral z té posedlosti tebou. Ale byl jsem tebou poblážněný, tak dlouho..""Je mi to líto.""Za to se neomlouvej. Není všechno, co se na tomhle světě stane tvoje vina.""Ale tohle moje vina je.""Nemůžeš poručit svému srdci tohohle miluj a tohohle ne.""To ne. I když by to nebylo na škodu.""Vím, jak se cítíš.""Třeba to nebude až tak marné.""Co tím myslíš?""To ne, neměla bych ti to říkat.""Rose, nemuč mě.""Mia..Mia po tobě pokukuje.""Mia?""Předtím...předtím, když jsi...""Když jsem tam umíral?""Masone!""Je to pravda, ne?""No..ano...ale neumřel jsi.""Díky tobě. Vlastně jsem ti ani nepoděkoval, že ne? Díky, Rose, bez tebe...""Nebudeme se o tom bavit, ano? To bys to pro mě udělal taky. To přece přátelé dělají, ne?""Ano..přátelé...""Promiň, to jsem asi neměla říkat...""Ne, to je v pořádku, protože to teď jsme. Jednou ti to oplatím.""To je v pohodě, netrap se tím. Takže cos to říkala s tou Miou?""Neměla bych ti to říkat. Přerazí mě.""Neřeknu jí, že to vím od tebe.""Tak dobře. Když jsi tam..ležel..neustále tě kontrolovala...myslím, že kdyby neměla strach, že si to s ní vyřídím za to, že mě neposlechla a vystavila se nebezpečí, tak by šla dovnitř ujistit se, že jsi v pořádku...""Ale..nikdy jsem si...""Zkus si trochu víc všímat. Vsadím se, že už tady byla, aby tě zkontrolovala."Jeho zarudlé tváře ho prozradily. Usmála se a pomalu se zvedla. "Měla bych jít, abys mohl odpočívat, ale ještě za tebou příjdu. Doufám, že do té doby se pochlapíš a ukradneš si aspoň polibek."Rozesmála se a odešla.