VA-Osudové setkání

Osudové setkání 23

Pokusila se vstát, ale bolest v noze jí to nedovolovala. Sykla bolestí a chytila se za bolavý kotník. Dimitri byl hnedka u ní."Opatrně."Využila toho, že je u ní takhle blízko a začala ho prohlížet."Vážně nejsem zraněný.""Jsi celý od krve.""Našel jsem sraženého psa, vzal jsem ho na veterinu."Doufal, že mu výmluvu se psem spolkne stejně jako matka a ostatní. Opravdu nerad by říkal pravdu."Dimitri..."Věnovala mu rázný pohled, ale i tak se snažil držet svojí verze. Zatloukat, zatloukat, zatloukat!"Tvoje klouby...ty jsi někoho zmlátil...Dimitri?"Sledovala ho těmi krásnýma očima a on jí nemohl dál lhát."Ano, popral jsem se.""S kým?""S jedním chlápkem v hospodě.""Dimitri....chci jméno...""Nikolaj.""Nikolaj? Dimitri....""Co? Zranil tě! To jsem to měl nechat jen tak?!""Už přece dostal nakládačku ode mě.""Bylas na něj moc mírná. Dívky se nebijí. Nikdy."Snažila se tvářit nesouhlasně, ale její úsměv ji prozrazoval. Potěšilo jí to."Děkuji, že jsi mě bránil.""To je snad samozřejmost.""To možná je dobře, žes to byl ty a ne můj táta. Ten by ho snad zabil.""Neměl k tomu daleko...""Co?...Oh..vy dva a moje bezpečí...to jsem si mohla myslet..."Vypadala naštvaně a on nevěděl, jak jí přinutit usmát se na něj."Ale nedovolil bych, aby se dostal do průšvihu. To snad přece víš ne?"Chvilku se snažila tvářit, že neodpoví, ale nakonec si povzdychla."Jistěže to vím. Co kdyby ses konečně převléknul a šel taky spát? Z pohledu na tu krev mi není dobře.""Nikdy ti pohled na krev moc nevadil. Sice ses odvrátila a dělala, že nevidíš jak se Lissa krmí, ale nikdy jsi nereagovala, tak silně. Co se děje?""Poslední dobou se mi zdají divné sny. Mohl by sis prosím lehnout vedle mě, abych se mohla v klidu vyspat?"Její červené tváře mu prozradili, že tohle říct nahlas nechtěla a tak splnil její přání a lehl si vedle ní. Konec konců, promluvit si mohou později.Ráno se probudila první a první, co zahlédla bylo zakrvácené tričko přes opěrku židle. Chytila se za břicho, protože doslova mohla cítit ránu na svém břiše. Celé to s Armelií ji rozhodilo. Na jednu stranu jí chápala, ale na tu druhou...nechápala, proč se tohle děje zrovna jí."Rozo? Co se děje? Proč nespíš?"Pohled na roztomile rozespalého Dimitriho jí zvedl náladu a tak na to přestala myslet."Už se mi spát nechce."To ho ihned probralo. Taky se posadil a zblízka se na ni zadíval."Ty už nechceš spát? Ten největší spáč po medvědech? Je ti dobře? Zase ty sny?""Ne, to je dobrý. Asi mě probudil hlad."Tohle vysvětlení mu stačilo. Byla známá svým apetitem."Tak to by jsme měli tvoje bříško nakrmit."Pomohl jí do tepláků a odnesl jí ke stolu, aby se mohla nasnídat."Dnes nějak brzy, Rose."Než stihla odpovědět, tak za ní promluvila Viky. "Co, že tak brzy? Většinou tě musí Dimitri z postele tahat násilím.""Ha ha. Měla jsem prostě hlad a to mě vzbudilo.""Rušná noc?"Prudce zčervenala a zle se zadívala na zubící se sestry. Všechny tři ji s ďábelským úsměvem pozorovaly a čekaly, co řekne. Všimla si Dimitriho, jak pozvedl obočí a čekal na vysvětlení."Ani nevíte jak....divím se, že jsem vás nevzbudila..."Teď byla řada na nich, aby se začervenaly. Chtěla je ještě chvilku trápit, ale nebylo by to od ní hezké."...to víte..ta moje noha...hrozně bolela a tak jsem nemohla pořádně spát a furt jsem skučela. Divím se, že se Dimitri vůbec vyspal.""To nebylo hezký.""A utahovat si ze mě je hezký?""Už toho necháme."Sledoval jsem ty čtyři a absolutně jsem nechápal o čem to mluví. Zřejmně mi to bude muset Rose objasnit."Dobré ráno, ve spolek!""Tati!"Pomohl jsem jí na nohy a k jejímu otci, kterému stačil jeden pohled na její nohu a pospíšil si k ní."Dítě moje nešťastný, cos zase vyváděla?""Myslím, že tě tvůj informátor už informoval.""Nenafukuj ty tváře, není ti pět.""Tati...""Mám o tebe starost, to je normální. A neboj...víc mě to pobavilo, než naštvalo.""Tati!"Nebylo hezké, že se jí její táta smál, ale když o tom uvažoval, tak to docela vtipné bylo. Jaká je pravděpodobnost, že člověk uklouzne na jediném zmrzlém povrchu v okruhu nejmíň 2 kilometrů?"Velmi vtipné. Pokud nepřestaneš, tak všem řeknu o lednu 2002.""To bys neudělala!""Jsem tvoje dcera..zdědila jsem tvoje geny..myslím, že odpověď znáš.""Vyděračko."S širokým úsměvem pokrčila rameny a znovu se nechala posadit."Jsi na mě hodně ošklivá a to jsem ti přinesl dárek.""Dárek?""Ale nevím jestli si ho zasloužíš...""Byla jsem hodná. Nejhodnější na světě. Vlastně se čeká až umřu, aby mě vyhlásili za svatou, protože jak víš, tak to se dělá až posmrtně. Skoro mi láme srdce, že je na tento vzácný okamžik nechám čekat, tak dlouho...""Velmi vtipné. Tady."Podal jí krabičku, kde našla nádherné naušnice ve tvaru rudých růží."Tati...ty jsou krásné.""A jsou vyrobené na zakázku. Speciálně pro tebe. Mají v sobě léčivý éter."Objala ho a hned si je nandala. "Už nikdy je nesundám.""S tím počítám."Strávili společně hezké dopoledne než se Abe nakonec omluvil, že má ještě nějaké pochůzky, ale že se určitě ještě zastaví. Po obědě si je zavolala Yeva a poslala je na půdu protřídit nějaké věci. Snažil se babičku přesvědčit, že Rose musí odpočívat, protože je zraněná, ale jen ho odbyla, že na třízení může sedět a on jí bude krabice jen podávat.Tušil za tím levárnu a to se mu potvrdilo, když po nějaké době uslyšel cvaknout zámek. Netušil, co tím babička sleduje, ale on to brzy zjistí a pořádně si s ní o tom promluví. Tohle už přehání.Společně se pustili do práce. Nějaké krámy naházeli do pytlů na vyhození, ale některé věci pořádně zabalili do krabic, aby se nezničili."Dimitri? Ty sis to schoval?"Všiml si desek v jejích rukou a rozpačitě se podrbal za krkem."Dalas mi to ty..a dala sis s tím takovou práci..nemohl jsem je jen tak vyhodit. Navíc jsou to krásné kresby. Nejmladší kresba, co tu je je devět let stará a kreslila jsem jí, když mi bylo osm.""Náhodou jsou krásné všechny a já nevyhodím ani jednu. Byl to dárek.""Podívej. Už ve třech jsem věděla, že přezdívka kovboji ti bude sedět. Ale malovala jsem teda příšerně.""Ani bych neřekl. Na tří letou je to veledílo.""To říkáš jen tak.""Ne vážně. Byl jsem okouzlen. Pokud si pamatuješ, tak jsem ji ihned vyvěsil v mém pokoji.""To už si moc nepamatuju.""Byla jsi malá.""To jsem pořád.""Rozo..""Ale rozhodně umím líp kreslit. Tady ten kovboj vypadá jak párek s kloboukem, co sedí na obří bramboře s nohama."Vybuchl smíchem a chvilku mu trvalo než se dokázal uklidnit. "Tak to bylo dobrý."Věnovala mu kyselý výraz, ale nic neříkala. Přeci si jen za to mohla sama, že se jí smál."Můžeš mi nakreslit nový a porovnáme to.""Nebo ti můžu nakreslit hezčí bramboru."Oba se zasmáli a pokračovali v práci."Páni, tady je schovaný i ten kostým od Ivana...úplně jsem na něj zapomněla...on měl takovou radost, když jsem si ho na ten maškarní ples vzala..."Zamrkala, aby zahnala slzy, ale moc to nepomáhalo. I jemu se stýskalo, ale časem se s tím smířil, i když mu jeho nejlepší přítel chyběl. Vzal její kovbojskej klobouk a dal jí ho na hlavu. Zvedla k němu uplakané oči a on se na ni usmál."Ivan měl vždycky vkus. Jsi nádherná.""Pořád vypadá, že by mi byl, i když někde trochu víc na tělo.""Pak si ho můžeš vyzkoušet jestli budeš chtít.""Máš pravdu."Chvilku uvažoval jestli by měl narušit tuhle poklidnou atmosféru, ale nemohl čekat."Rozo?""Ano?"Upírala na něj ty svoje hnědé oči a on zaváhal."Když jsme tu takhle sami..měli bychom si o tom všem v klidu promluvit. Už kolem toho chodíme příliš dlouho."Chvilku se na něj jen dívala než si vzdychla a sklonila hlavu, tak aby na ni přes ten kovbojskej klobouk neviděl."Máš pravdu, ale nejdřív je tu jedna věc, kterou bych ráda věděla.""Jaká?""Jak to bylo s Nikolajem? A řekni mi všechno.""No dobře. Když jsi šla s Viky na tu diskotéku, snažil jsem se zůstat doma, ale nezvládl jsem to. Představa, že se kolem tebe motají nějací kluci s chlípnými myšlenkami...šílel jsem a tak jsem si řekl, že pokud tě jen skontroluju...že to přece nebude vadit. Viděl jsem, jak jsi vyhodila Nikolaje z klubu a předvedla jsi mu tu svoji extrémně sexy dominantnost. Přísahám, že ve chvíli kdy si ho držela tím vysokým podpatkem na zemi, tak na chvilku jsem chtěl být na jeho místě. Aby veškerá ta vášeň v tobě byla zamířena na mě."Trochu se zachvěla a zahleděla se na něj. Její představivost jí musela ten obraz promítnout v hlavě, protože viděl tu vášeň ukrytou v jejím pohledu. Prsty jí přejel po tvářích."Přesně tuhle. Když jsem viděl, že máš situaci pod kontrolou a já se opravdu chovám jako hlupák, když ti nevěřím, že by ses sama dokázala ubránit celé armádě Strigojů, tak jsem se vrátil domů. Když Viky po tobě začala křičet, tak mi to bylo divný, protože jsem si myslel, že on něco Viky udělal a ty jsi ho potrestala. Když ses na mě styděla podívat a zakrývala si hrudník, tak mi bylo jasné, že ti něco udělal a když jsi mi to řekla a pak to tvoje zranění a modřiny...zavolal jsem tvému tátovi, abych ho informoval a požádal ho o laskavost.""Jakou?""Možnost vysvětlit mu jak se zachází s dívkami.""A dál?""Když jsi spala, tak mi zavolal tvůj táta a vyzvedl mě tady jeden z jeho strážců...."Vešel do baru a přejel místnost pohledem. Nebylo těžké najít Nikolaje, jak sedí u baru. Sedl si vedle něj a objednal si pití. Všiml si dost ošklivé modřiny na jeho obličeji a musel se ušklíbnout. Rose vždycky měla talent. Muselo to pekelně bolet."Ženský jsou fakt zlatíčka, co?""Tohle musela být pořádná dračice.""Jo to byla. Pěkná kočka, kterou člověk vidí a hned ví, že jí to musí udělat pořádně tvrdě.""Vážně? Tak to se divím, že to skončilo modřinou.""Bláznivá mrcha. Nejdřív svádí a pak dělá neviňátko. Házela na mě oči celej večer a když jsem po ní trochu vystartoval, tak hned dělala herečku. Jako, že nechce a tak. Coura jedna. Měl jsem jí dát přes hubu, děvce jedný. Měl jsem zpracovanou jednu husičku, ale kvůli ní mám útrum.""To nasere..." Kopl do sebe panáka a pak rychlým pohybem chytil Nikolaje za krkem a praštil mu hlavou o pult. Slyšel křupnutí, takže mu musel zlomit nos. Bylo mu to, ale jedno. Chytil ho za bundu a vlekl ho ven."Co blbneš, vole?"Odvedl ho ven, kde ho mrskl na zem a pořádně ho nakopnul do žeber. Jindy byl proti takovému chování, ale ten hulvát si to zasloužil."Ta husička je moje sestra Victorie. Asi se ti zmínila o starším bratrovi žijícím v Americe...."Pak ho znova kopnul a spokojeně slyšel další křupnutí."A ta coura, jak si jí nazval, je moje snoubenka..."Nikolaj se pokusil něco říct..asi omluvit se, ale bylo mu to jedno. "Naložte ho do auta."Strážci ho čapli a narvali ho do kufru auta a Dimitri si spokojeně sedl na zadní sedadlo. Po chvilce se auto rozjelo a odvezlo je za město, kde už stálo další auto ze kterého vystoupil Abe Mazur v celé své impozantní zastrašující póze."Kde je ten kus odpadu?"Strážci ho hodili k jeho nohám."Tak ty jsi Nikolaj?"Ten se podíval na toho, kdo oslovil a ihned v tom muži nad ním poznal Zmeju."Je to on, pane.""Řekni mi, Nikolaji...jak jsi nabil přesvědčení, že můžeš beztrestně napadnout moji milovanou dceru a vyjít z toho bez trestu?""Prosím, pane..já..nevěděl jsem, že...""To tě neomlouvá, Nikolaji. Napadl jsi moji holčičku, chystal se využít dívku na které mi záleží. Viktorie Belikov je jako člen rodiny. Skoro jako má další dcera. Rose ji bere jako svoji...dalo by se říct sestru. Je to velice slušně vychované děvče a nezaslouží si, aby ji život ničil takový kus hnoje jako jsi ty. Teď tě naučím, jak se máš chovat...""Prosím, pane..."To bylo poprvé, co Dimitri viděl jak si Mazur ušpinil ruce. Dal mu několik dost slušných ran."Teď je řada na tobě, Dimitri. Vychutnej si ho.""To mám taky v plánu."Prokřupl si klouby a postavil se nad fňukající hromádku lidského odpadu."Teď už nejsi takový tvrďák, co?""Nevěděl jsem, že je to tvoje snoubenka...hele, chlape...už chápu...už to nikdy neudělám, tak mě prosím nech....""Máš pravdu. To neuděláš."Pustil se do něj se vším vztekem, který za ty dva dny v sobě nasbíral. Jeho milovaná kvůli němu trpěla bolestí, za to mu zaplatí. Když po dlouhé době konečně zklidnil svůj vztek, tak se zvedl a oprášil si kabát. To, že měl celé triko od krve ignoroval."Já jsem skončil.""Dobře. Pojď, odvezu tě domů a chlapci vezmou ten odpad na skládku.""Jasně."Nevěnoval tomu ubožákovi jediný pohled a nastoupil s Abem do auta. Co se stane s tím odpadem ho nezajímalo. Pokud šlo o něj, vyřídil si to s ním."Snoubenka, jo? Zdá se, že ses zapomněl pochlubit...""Myslíte, že bych se nejdřív nezeptal vás než bych ji požádal?""To jsem si myslel. Souhlasím s tebou. Tomu odpadu do toho nic není. Jedno, ale chci, abys věděl. Pokud se jí jednou rozhodneš požádat doopravdy, tak moje požehnání máš. Vím, že bys pro ni udělal první poslední a nemusím ti ani říkat, že pokud bys jí ublížil, tak dopadneš hůř než ten... Nikolaj? Nebo jak se ta mrtvola jmenovala?""Nikolaj.""Ano.""Děkuji, Abe. Nezklamu vás.""Tím jsem si jistý."Překvapeně na něj koukala. "Vy jste..vy jste..zabili jste ho?"