VA-Osudové setkání

Osudové setkání 5

v minulém díle se událo:Hlas se jí začal lámat, když šok pomalu opadával a jí začínalo s konečnou platností docházet, co se stalo."Přijedu hned, jak to bude možné. Slibuju, že spolu to zvládneme. Jen buď prosím silný, ano?""...Rozo...""Jsem tady, Dimitrij, a brzy budu u tebe. Jen vydrž, ano?" Na konci se jí hlas zlomil úplně a ona začala plakat.Červen 2007, dům rodiny Belikov, Baia, RuskoAbe seděl za stolem v kuchyni a před sebou měl horkou kávu a flašku vodky. Čekal ho nemilý úkol a vůbec se mu do toho nechtělo. Věděl, že jeho dcera má Ivana ráda a to, co se jí chystal říct jí mělo zlomit její srdce. Už mluvil s ředitelkou Kirovou a ta byla právě na cestě za Rose, která zrovna měla vyučování, aby jí informovala o tom, že mu má zavolat. Ona sama se necítila na to, aby jí to sdělila sama.Očima hypnotizoval mobil a čekal. Stejně jako všichni ostatní byl ticho a čekal. Najednou ticho rozbil zvuk telefonu. Zvedl to a z hluboka si povzdychl. Poté zapl hlasitý odposlech."Ahoj, holčičko.""Ahoj. Co se děje, tati? Proč ten smutný tón? Stalo se něco?" Její hlas byl napjatý."Jde o prince Zeklose.""O Ivana? Co je s ním?""Je mi to líto, Kiz. Je mrtvý."Slyšeli zalapání po dechu a pak ránu. Musel jí telefon vypadnout z ruky."Jak to myslíš mrtvý? Ivan přece nemůže být mrtvý! Slíbil, že na sebe bude dávat pozor. Dneska mi od něj dokonce dorazil dopis a po škole jsem mu chtěla odepsat. Já to vůbec nechápu. Co se vlastně stalo?""Strigojové. Bylo jich moc, neměli žádnou šanci.""Kolik jich bylo?""To nikdo neví jistě. Podle stop na místě víc než deset.""Pane bože.""Mluvil jsem s ředitelkou a vše je domluvené. Ona ti toho řekne víc. Pošlu pro tebe své strážce a ti tě přivezou, abys mohla na pohřeb.""Dobře...a co Dimitrij? On je taky...?"Hlas se jí zlomil a nebyla vůbec schopná větu dokončit."Ne, nebyl tam.""Jak to?""Yevě nebylo dobře a nevypadalo to dobře a tak Ivan poslal Dimitriho do Baii, aby se na ni mohl podívat a když tak...""Se rozloučit. Jak je na tom? Je v pořádku?""Po zdravotní stránce je zdravý, ale nevypadá moc dobře. Dost ho to sebralo.""Musím za ním. Musím s ním mluvit."Slyšel napětí v její hlase a taky paniku. Byla vyděšená."Vlastně jsem momentálně v Baie u Belikovových.""Je tam taky?""Ano, ale nechce s nikým mluvit.""Dej mi ho k telefonu.""Kiz, nemyslím si, že...""Dej mi ho k telefonu, tati, a nedohaduj se."Zvedl se a šel s telefonem na druhou stranu místnosti, kde seděl Dimitri zhroucený u zdi."Dimitri, volá Rose. Chce s tebou mluvit. Měl by jsi jí uklidnit, že aspoň ty jsi v pořádku.""Já jsem, ale Ivan není.""Dimitri...""Nechci s ní mluvit.""Nechce s tebou mluvit.""Prostě mu dej ten telefon do ruky."Strčil mu telefon do ruky a Dimitrij ho sevřel a vydal ze sebe hluboký povzdych."Dimitrij?"Neodpovídal, ale při zvuku jejího hlasu zavřel oči."Je mi to tak líto, Dimitrij."Hlas se jí začal lámat a šlo slyšet, že není daleko od toho, aby propukla v pláč."Přijedu hned, jak to bude možné. Slibuju, že spolu to zvládneme. Jen buď prosím silný, ano?""...Rozo..."vydechl zlomeně Dimitrij."Jsem tady, Dimitrij, a brzy budu u tebe. Jen vydrž, ano?" Na konci se jí hlas zlomil úplně a ona začala plakat.Červen 2007, pohřeb Ivana Zeklose, RuskoSpolečně stály v popředí a hleděly na černou rakev s bílími růžemi. Bylo tam mnoho lidí a zahlédla dokonce i Jesse Zeklose, který s ní chodil na akademii. Stála s rovnými zády a ikdyž jí slzy tekly proudem, tak nesklonila svou hlavu. Chtěla tím vzdát Ivanovi poctu.Vedle ní stál Dimitrij, kterého držela za ruku, aby mu dodávalo tichou podporu a brala si od něj sílu.Když obřad skončil, tak tam oba zůstaly stát jako poslední."Neměl jsem odjíždět. Kdybych tam byl...nemuselo se to stát...""Nebo by se to stalo, tak či tak a já bych musela zvládnout ještě tvůj pohřeb.""Možná by to tak bylo lepší. Nebyl jsem tam, když mě potřeboval.""Tohle vůbec neříkej, Dimitri. Není to tvoje vina, že...že tu Ivan není s námi."Snažila se být kvůli Dimitrimu silná, ale copak to šlo, když tady mluvil o tom, že by nejradši zemřel s ním? Její srdce při té myšlence krvácelo.Najednou jí do pevného objetí vtáhly dvě silné mužské paže a jeho příjemná vůně jí začala pomalu uklidňovat."Neplakej, Rozo. Umřu pokud budeš plakat.""Dimitrij, něco mi tu slib, ano?""Cokoliv.""Slib mi, že mě neopustíš, stejně jako nás opustil Ivan. Kdybych přišla i o tebe. Asi bych to nezvládla."Dimitrimu se zasekl dech v hrdle a zadíval se na Ivanův náhrobek. Měl by jí to slíbit a hlavně by to měl dodržet. Ivan by si to tak přál.Pevněji ji k sobě přitiskl a do jejích krásných voňavých vlasů zašeptal: "Slibuji."Červenec 2007, auto Dragomirů, USARose seděla mezi Andrém a Lissou. Od pohřbu Ivana se necítila moc dobře, ale dnešek jí zvedl náladu."Tati, zesil to.""Prosím, pane Dragomire, miluju to.""Ta píseň je hloupá. Tradiční definice světa na blití.""Mlč, André. Já a Roza ji chceme slyšet."Překvapilo ji, že Liss použila její přezdívku od Dimitrije. Používala ji jen, když ji chtěla škádlit a tak čekala, co z ní zase vypadne."Roza a já, Lisso. Roza a já...""Myslím, že je to chytlavá melodie...."Světlo protijedoucího auta je najednou oslepilo a.....PRÁSK!