VA-Osudové setkání

Osudové setkání 37

"Probrala se.""Opravdu? A dítě?""Je v pořádku. Ještě jsme jí to neříkali, protože byla hodně slabá a měli jsme pocit, že by jste jí to měl říct vy. Teď odpočívá.""Děkuji."Rozeběhl se k jejímu pokoji a sedl si na židli u jejího lůžka. Po tom, co provedl svůj obvyklý rituál."Jsem tu, Rozo. Vrátil jsem se od soudu. Zavřeli jí a už nám nemůže škodit. Je to za námi."Klečela mezi troskami zámku, který znala ze svých snů. Co se tady stalo? Všude padal sníh, který ale zase mizel než dopadl na zem. Profukoval tu lehký větřík, který jí rozfoukával vlasy a pohrával si s jejími šaty. Pomalu se zvedla na nohy a zjistila, že má podobné šaty jako ty, co nosila Armelie. Rozhlédla se okolo a vydala se po pobořeném schodišti nahoru. Zdálo se jí, že tam někoho zahlédla. Vešla do velikého sálu a rozhlížela se okolo. Opravdu to bylo jako zámek, kde žila Armelie! Procházela se známými a přesto neznámými chodbami až došla do zahrad, kde našla kašnu u které se scházela s Jonathanem. Pomalu kráčela k ní, když zahlédla dvě postavy ležet na zemi. Rozeběhla se tam a zjistila, že obě postavy leží v obrovské kaluži krve. V muži poznala Jonathana a když ho takhle zblízka viděla, tak byl přesná kopie Dimitriho, jen s delšími vlasy. Měl zavřené oči a na tváři cákanec krve, ale jinak vypadal jako kdyby spal. Křížem přes jeho tělo, s hlavou na jeho hrudi a drobnou dlaní v jeho veliké ležela drobná dívka v bílých šatech a s neuvěřitelně dlouhými a krásnými tmavými vlasy. Na řasách měla ještě kapičky slz, ale vypadala pokojně, skoro by řekla spokojeně. Jediné, co kazilo dojem spící dívky, kromě velkého množství krve okolo, byl veliký meč, který doposud trčel z její drobného křehkého těla a o kterém věděla, že si ho ona sama vrazila do svého těla, protože nemohla žít ve světě, kde nebyl její milovaný."Rose...."Zvedla pohled a málem překvapeně vyjekla, když viděla dvě průhledné postavy, které jemně zářily namodralým světlem. Poznala v nich Jonathana, který stál s Armelií u svého boku a oba se na ni jemně usmívali."Jonathan..a Armelie...ale vy jste přeci mrtvý!""Ano, jsme.""Jsem taky mrtvá?""Nejsi mrtvá, má drahá.""Nerozumím. Co se stalo?""Pokusila se tě zabít ta stejná osoba jako nás dva."Najednou tu scénu viděla znovu a konečně si všimla ženy, která popoháněla dav. Měla černé vlasy, které jí dopadaly na lopatky a výrazné modré oči. Kdyby měla kratší vlasy a jizvy na tváři, tak by vypadala přesně jako Natasha Ozerová. Zakryla si pusu a otočila se na ty dva."Proč?""Leona byla jako James, který s ní spolupracoval. On se chtěl zbavit mě a ona Armelie. Oba byli posedlý a nebrali zřetel na to, co chtějí objekty jejich zájmu. Prožili jsme spoustu životů, abychom jim to dokázali odpustit. Stejně jako ty časem odpustíš Natashe..""Chtěla mě zabít. Chudák Dimitri musí být strachy bez sebe. Hrozně vyšiloval, když jsem si vymkla kotník. Co teprve musí prožívat teď? Je v pořádku?""Ano, je a čeká na tebe.""Chtěla bych za ním.""Půjdeš, nemusíš mít strach. Jen je tu něco, co jsme ti chtěli říct.""Co je to?""Děkujeme."Zmateně zamrkala. "Za co?""Oba jsme prožili několik životů, ale v ani jednom jsme se bohužel znovu nesetkali, ale ani jeden z nás to nechtěl vzdát. A pak se Jonathan znovu narodil jako Dimitri a o pár let později já jako ty, jako Rosemarie. On byl v Rusku a ty v Turecku. Znovu to vypadalo beznadějně dokud tě tvůj otec nevzal k němu. Díky tomu jsme zase měli naději, že konečně prožijeme svůj šťastný život a vše, co k tomu patří. Děkujeme, že díky tobě toho konečně můžeme dosáhnout a naše duše mohou konečně najít klid.""Řekla bych, že mě velice těší, že jsem to pro vás mohla udělat, ale nebylo by to upřímné. Nedělám to pro vás, ale pro sebe.""My víme, ale i tak děkujeme," úsměv, který jí věnoval znala moc dobře. Stejně se usmíval i její Dimitri."Mrzí mě, co se vám stalo. Přála bych si, aby jste mohli spolu žít a milovat se. Z těch snů jsem cítila hloubku vaší lásky a je smutné, že vám nebylo přáno.""I takové věci se dějí. Jsem ráda, že ti mé vzpomínky pomohli pochopit. Stejně jako ty Jonathanovi pomohli Dimitrimu.""Děkuji vám.""Za tohle neděkuj. Udělali jsme to pro sebe stejně jako pro tebe."Když se Armelie usmála, tak to bylo jako kdyby se dívala do zrcadla. Kromě těch vlasů, které měla skoro až k zemi. Takové by taky jednou chtěla mít.Najednou kolem toho objímajícího páru proběhl malý chlapec. Zvědavě si ho prohlédla a chlapec se na ni podíval a usmál se. Překvapeně zalapala po dechu, když jí došlo, že ten chlapec je neuvěřitelně podobný Dimitrimu."To je...""To je Ivan. Váš syn.""Náš syn? Ale jak je to..možné?""Musíme ti tohle vysvětlovat?"Jeho dobírání bylo stejné jako Dimitriho a to jí trochu uklidnilo."Není třeba..já jen..myslela jsem, že to jsou povídačky.""Nejsou. I my jsme mohli být takto poctěni, ale osud tomu, tak nechtěl, ale vy dva...vy jste si to zasloužili a tak jsme udělali všechno proto, aby se tomu chlapci nic nestalo. A ty sama jsi nám to svojí silnou vůlí dost usnadňovala. Nedalo nám to skoro žádnou práci.""Mami?"Automaticky se otočila a přidržela chlapce, který jí objímal kolem její nohy. "Ano?""Půjdeme za tatínkem? Je smutný. Hodně se mu stýská.""To víš, že půjdeme. Vydrž chvilku, ano? Musím se rozloučit.""Dobře, mami."Zadívala se na oba a trochu ji překvapilo, že byli bledší než před tím."Nevím, jak vám poděkovat.""Už jsi to udělala. Hodně štěstí v životě.""I vám ve vaší..existenci?"Oba se zasmáli. "I tak by se to dalo říct."Jasné světlo jí oslepilo a když znovu otevřela oči, tak měla rozmazané vidění, něco jí vadilo v nose a to pípání u její hlavy jí lezlo na nervy. Pokusila se zvednout ruku, ale nešlo to. Něco tomu bránilo a tak pomalu a bolestivě zvedla druhou a ten nepříjemný předmět odtrhla od svého obličeje. Mnohem lepší...jenže se najednou spustil jakýsi poplach a během chvilky na její zmatený mozek zaútočil nespočet různých vzruchů. Do její blízkosti se dostal nespočet cizích lidí a od někud slyšela Dimitriho hlas, který říkal její jméno."Vemte ho na chvilku pryč.""Ne, nikam nejdu. Je to moje snoubenka! Mám právo tady být!"Od pohledu doktor se přestal dohadovat a naklonil se nad ní."Víte jak se jmenujete, slečno?""Rose...Rose Hathawayová.""Dobře. Víte kde jste?""V nemocnici, předpokládám.""Správně. Víte, co se stalo?""Dělala jsem zkoušky..byla tam tma a pak ta příšerná bolest v břiše...ó bože! Tasha! Byla to Tasha! Pokusila se mě zabít!"Doktor jí znovu zatlačil do postele. "Jen klid. Už vám nemůže ublížit. Je ve vězení."Uklidnila se a přestala sebou zmítat na posteli."Dobře. Teď vám udělám několik vyšetření a nechám vás odpočívat. Bolí vás něco?""Překvapivě ne.""To je dobré znamení. Žádná bolest v podbříšku?""Ne. Měla by tam být?""Ne, to je dobře."Po půl hodině neuvěřitelného množství vzorků krve, měření a milionu otázek nakonec odešli a ona tam zůstala sama. Jen ona a Dimitri."Ani netušíš, jak moc jsem se bál.""Myslím, že vím."Zlehka jí chytil za ruku a váhavě se na ni usmál. "Je tu něco, co ti musím říct, jen se bojím jak to vezmeš.""Co se stalo? Něco špatného? Prosím, řekni mi to!""Jen klid. Není to špatné, i když nevím, jak to vezmeš.""Co se děje? Děsíš mě."Jednou rukou držel tu její a druhou jí zlehka oložil na stále ploché bříško. "Budeme mít dítě, Rozo."Šokovaně se na něj podívala a pak jí z očí začaly téct slzy. To ho vyděsilo."Ty nejsi ráda?""Jsem...jsem, tak šťastná."Opatrně jí objal a nechal jí plakat mu do ramene. "Zdálo se mi o nich.""Cože?" odtáhl se, aby na ni viděl a překvapilo ho, že se na něj usmívá."Zdálo se mi o Jonathanovi a Armelii. Byli spolu a strašně jim to spolu slušelo. Říkali, že děkují za to, že díky nám můžou jejich duše konečně najít klid a taky...""Co?""Chránili ho...chránili Ivana....." řekla mezi vzlyky a přijala jeho kapesník, aby si mohla otřít oči.Zmateně na ni koukal. Chránili Ivana.....?"Našeho synka, našeho malého Ivana..."Nemohl uvěřit vlastním uším. Syn? Budou mít syna? Než si to stihl rozmyslet, tak jí začal líbat každý kousek tváře, což jí rozesmívalo a snažila se bránit, ale bylo mu to jedno. Měl takovou radost!Když se trochu sklidnil, tak jí znovu pohladil po břiše než na něj zlehka položil hlavu. "Jsi si jistá?""Viděla jsem ho. Byl tam s nimi a byl tak krásný. Vypadal jako ty a prosil mě, abychom si pospíšili. Říkal, že musíme rychle za tatínkem, aby nebyl smutný."Nikdy ho neviděla plakat, takže jí to docela šokovalo, ale chápala ho. Muselo to pro něj být těžké. Tak ho jen hladila po vlasech a nechala ho, aby se mazlil s jejím bříškem a něco mu šeptal. Doufala, že mu to pomůže sebrat se. Nakonec to zabralo, protože ve chvíli kdy dorazili ostatní, tak už byl sklidněný, i když její ruku pustit nechtěl. Ale nakonec musel, aby se mohla vyobjímat s ostatníma. Povídala si s nimi a společně s nimi se radovala z toho, že za devět měsíců z ní bude matka.Nemohl se přestat šklebit jako idiot, když na to jen pomyslel.Nakonec museli odejít, ale její otec jí tam prozíravě nechal notebook, takže se s nimi, nebo oni s ní, mohla kdykoliv spojit."Měli bychom zavolat ostatním. Sestry budou mít takovou radost až uvidí, že jsi v pořádku.""Vědí to?""Yeva.""Aha. Tak jdeme na to. Myslíš, že budou připojené?""Yeva.""Jasně, že se vůbec, tak hloupě ptám."Během chvilky na ni z obrazovky hledělo několik uplakaných tváří."Taky vás ráda vidím.""Rose, jsme tak rádi, že jsi v pořádku. Cítíš se dobře? Nebolí tě něco?""Nebolí mě nic. Vlastně se cítím skvěle.""To je dobře. Matka říkala, že pro nás máte skvělou novinku."Podívala se po Dimitrim a s úsměvem pokynula k obrazovce. Nahnul se k ní, aby na něj bylo dobře vidět a věnoval jim široký úsměv."Vlastně jsou to dvě novinky.""Dvě?""Ano. Ta první je, že jsem požádal Rose o ruku a ona souhlasila."Nechal jim chvilku, aby se mohly nadšeně vypištět než se z hluboka nadechl, aby jim mohl povědět i tu druhou novinku."Vím, že by se to nemělo takhle dopředu oznamovat, protože to nosí smůlu, ale po tom, čím si Roza prošla to už nemůže být horší.""Co se snažíš říct, Dimko?"Chytil svojí lásku za ruku a pyšně se usmál. "Bude z tebe, babička. Už počtvrté."Jeho matka začala jančit jako kdyby byla zase sotva dospělá holka a byl si jistý, že kdyby tady teď byla, tak by je snad samou radostí umačkala. Po spoustě gratulacích a komentářích typu: Já to věděla se nakonec uklidnily a mohli se všichni dát do plánování."Já jsem vám to říkala.""Ano, babushko, je nám líto, že jsme ti to nevěřili.""Omluva se přijímá. To, ale není vše, že? Mluvila jsi s nimi, že ano? Ve snu.""Ano.""Co ti řekli?""Děkuju.""Myslela jsem si to.""Taky jsem mluvila s děťátkem.""A?""Je to chlapec a jmenuje se Ivan.""To jsem si mohla myslet....""Zaplaťte!""Ještě se to nenarodilo.""Budiž, tak stačí půlka. Říkala jsem, že když to bude chlapec, tak to bude Ivan. To bylo nad slunce jasné."Se smíchem se na sebe podívali a sledovali, jak v pozadí Viktorie od ostatních vybírá peníze."Necháme vás odpočívat. Zase zavoláme."ooOooNakonec jí po čtrnácti dnech propustili, protože museli uznat, že je na tom opravdu dobře dost na to, aby mohla odejít domů. Ale dostala snad tunu pokynů, co by měla a neměla dělat. Dimitri zaujatě poslouchal a jí bylo jasné, že bude pod tak bedlivým dozorem, že ani na záchod nebude chodit sama.Nesměla vůbec nic dělat, její věci jí zabalily Mia s Lissou a strážci od jejího otce je přestěhovali do jejího nového domu spolu s věcmi ostatních, kteří tam budou bydlet s ní. Byla z toho nadšená a zřejmně nikomu nevadilo, že budou spolubydlící brzy náladové těhule a pak malého ukřičeného uzlíčku.Oficiálně byla jmenována strážkyní a ihned byla vzhledm k rizikovéu těhotenství, který jí napsal doktor poslána na mateřskou dovolenou z čehož neměla radost. Aspoň, že si vydupala svoje tetování. Tatér sice remcal, ale nakonec ho přeci jenom udělal. Když pak ležela v posteli s nevolností, tak toho trochu litovala, ale ne tolik, aby neměla ze svého tetování radost.Vzhledem k jejímu těhotenství jezdila svým novým autem, ale nesměla ho řídit. Vždycky jela s ostatními ke škole, kde se s nimi rozloučila a pak domů. Tedy pokud jí nechali. Nakonec nemohla ani to a tak byla zavřená doma. Kromě chvil, kdy jezdila s matkou k doktorovi, když Dimitri nemohl nebo s otcem na nákupy věcí do dětského pokoje. Dokonce si na to přizval i celou Belikovic rodinku a tak měla brzy celou výbavičku. Pokojíček už byl připraven a když jí Dimitri nemohl najít, tak jí tam vždy našel odpočívat v houpacím křesle na kterém z podivného důvodu trvala její budoucí tchýně.Dimitri se vždycky tak záhadně usmál a přišel k ní. Chytil ji za ruku a políbil jí na prsten, který spolu vybrali hned, jak jí propustili z nemocnice. Nad tou vzpomínkou se vždycky pousmála, protože celou dobu se jí Dimitri snažil přesvědčit že jako těhotná by si měla sednout a jen se nechat obskakovat.Poté, co í políbil prsten, jí políbil na ústa, pak pohladil rostoucí bříško a pak ho i políbil. Netušila jak moc dokáže být pečující a roztomilý. Pokaždé, když se koupala, tak si ji umýval a pomáhal jí z vany, i když neměla ještě tak velké břicho, aby nevylezla. Na to vždycky řekl, že nechce riskovat, že by upadla.Natíral jí rostouc bříško krémem, co ji vždycky rozesmálo, protože jí u toho stíhal i lechtat. Taky se domluvil s kuchařkou, která pokaždé, když jí viděla, tak se jí snažila vykrmit. Zašel dokonce tak daleko, že si od doktora zjistil, co je pro těhulky nejlepší a zdravé pro dítě a to jí pak bylo servírováno. Ještěže nebyla vybíravá.V šestém měsíci už musela uznat,, že není tak pohyblivá jako předtím, ale to jí nijak nebránilo procházet se v zahradách. Nebo když byla unavená, tak odpočívala na gauči a skypovala do Ruska.Tetě Oleně, holkám, Paulovi a Viky nebo Markovi a Oksaně. Nebo taky svému otcovi a matce, ale ti byli vytížení, takže to většinou dopadlo tak, že jí poslali sms s časem, kdy budou volat, aby byla připojená.V osmém měsíci si ji zase zavolala královna. Nebyla z toho nadšená, ale nakonec se nechala Dimitrim odvést ke královskému dvoru, kde z ní byla atrakce, protože díky tomu soudu s Natashou věděl o jejím těhotenství s Dimitrim celý morojský, dhampíří a bohužel i strigojí svět. Lezlo jí to na nervy, ale na jednu stranu se jim nemohla divit. Byl to takový malý zázrak.Královna se sice pokusila nechat jí prohlédnout, aby zjistila jak je možné, že dhampírka má dítě s dhampírem, ale nedovolila jí to. Hrozně se tehdy rozčílila, ale kupodivu to byl Dimitri, kdo vyjel na královnu a ptal se jí na její zdravý rozum. Oznámil jí, že jeho budoucí žena není žádný pokusný králík a že si nepřeje, aby se na ní nebo jejich synovi dělali nějaké pokusy.Při její druhé návštěvě to bylo lepší a královna byla bez sebe starostí o její bezpečí, že jí přidělila strážkyni, protože se jí nelíbil počet útoků na její osobu. Když zjistila, že její osobní strážkyní bude Dimitriho sestra Viky, tak se rozplakala a nedokázala přestat. Hned, jak jí přivedla domů, tak musela krotit Dimitriho, protože po pár dnech si všiml, že po ní pokukuje Eddie a chtěl si to s ním vyřídit. Díky jeho rozčilování se, ale dali dohromady a ona měla podezření, že to původně bylo bratrovi na truc. Teď už spolu chodili a ona musela sehrát menší divadlo, aby odvedla pozornost od Viky a Eddieho. Dimitri to sice pak prokoukl, ale využil to jjako výhovorku, aby jí mohl častěji sahat na břicho a ujišťovat se, že je jejich syn v pořádku.Měla takovou radost, když se její sen potvrdil a opravdu čekala chlapce. Ten už o sobě dával nějakou dobu vědět a když jí poprvé silněji kopnul, tak leknutím vykřikla čímž vyděsila Dimitriho a musela ho skoro hodinu přesvědčovat, že jí opravdu nic není, že se jen lekla, když jí kopnul.Od té doby jí pořád sahal na její teď už obrovské bříško a culil se jako idiot. Za což se mu sice smála, ale nedivila se mu. I ona si ho pořád hladila, protože když to dělala, tak cítila podivné štěstí, které by jako nebylo její. Díky tomu byla spokojená a Dimitri také, protože to cítil zkrs její emoce.Pouto mezi nimi zůstalo stejně pevné a tak se skvěle bavila, když se Ivan rozhodl řádit a Dimitri se díky tomu pěkně kroutil, ona už si zvykla, ale on zdá se ne. Vždycky se jí ptal, jak to může vydržet, tak mu řekla, že to není zas tak hrozné a stejně s tím nemůže nic udělat a tak si hladila bříško a čekala až se Ivan uklidní, aby mohl Dimitri v klidu sedět.Ostatní byli z jejich pouta nadšený a někdy to byla fakt legrace. Jako tehdy, když hrála s Adrianem šachy a pořádně ho rozdrtila, když jí Dimitri celou dobu v hlavě napovídal, schovaný za novinami, aby nikdo neměl podezření. Bohužel ho prozradil jeho smích, když se Adrian rozčiloval, že není možné, aby se tak rychle a tak moc zlepšila."Prosím o pozornost.."Překvapeně se zvedla do sedu, protože do teď relaxovala na gauči...no zvedla..nechala si pomoci do sedu, protože s tím břichem se vstávalo velice obtížně. Už se ani nedokázala pořádně obout.Poděkovala Adrianovi a zadívala se na Christiana, který tam nervózně postával než si klekl před překvapenou Lissu a před všemi jí požádal o ruku. Měla ohromnou radost a ihned jim s pomocí Dimitriho šla pogratulovat. S Lissou se pustili do plánování, když jí tělem projela bolest. Christian jí rychle chytil za ruku a podepřel jí, protože Dimitri stál zkrouceně a držel se za břicho."No do prdele.""Dimitri!""Jasně, jasně. Taška už je připravená v autě. Jdeme."Odvedl jí do auta a odjel s ní rychle do nemocnice. Vzadu s ní seděly děvčata a uklidňovaly jí. Z jedné strany Viky a z druhé Lissa."Snaž se dýchat, tak jak ti radili.""Do prdele vím, co dělat! Soustřeď se na řízení!""Jen klid, Rose. Bude to v pohodě.""To doufám, kurevsky to bolí.""Rose!""No co je? Snad ještě můžu říct svůj názor, ne?!"Raději to nekomentoval, protože jí to nemohl mít za zlé. Protože cítil její bolesti. Když dorazili, tak jí vzal do náruče a děvčata její tašku."Potřebuju doktora! Moje snoubenka rodí.""Klid. Položte ji na zem a vezmeme jí na sál."Odvedli si ji a on se s dívkami oblékl, aby mohli na sál, kde už byla převlečená Rose a snažila se rozdýchat bolesti."Dimitri, bála jsem se, že mě tu necháš samotnou.""To bych ti neudělal."Chytil ji za ruku a nechal si ji od něj drtit. Trvalo to několik hodin, ale nakonec po hromadě nadávek, šílené bolesti, kdy měl pocit, že se celá jeho spodní půlka trhá na kusy a kdy musel sedět za Rose, přidržovat jí a taky se nechat její blízkostí uklidnit, na svět přivedla jeho syna. Jejich syna. Ivana Masona Belikova. Když ho dostal do ruky, tak se rozplakal. Jednou rukou ho přidržoval u sebe a druhou si otíral oči.Viky s Lissou odešli informovat ostatní a on zůstal sedět s malým Ivanem u jeho snoubenky, která po veškeré námaze, kterou dneska zažila, tvrdě usnula s úsměvem na rtech. Políbil jí na čelo a šel za ostatními, aby jim ukázal toho krásného chlapečka."Dovolte, abych vám představil našeho synka. Ivana Masona Belikova.""Takový kus chlapíka.""51cm a 4030g.""Tak velký? Se nedivím, že Rose křičela jako kdyby jí na nože braly. Jak si to zvládal ty?""Jedno ti řeknu, Adriane. Jsem vděčný, že na jejím místě nemusím být já. Takovou bolest si neumíš představit. Divím se, že to ženský podstupujou dobrovolně. Mami, obdivuju tě, že jsi do toho šla čtyřikrát."Jeho matka se zasmála a převzala si od něj svého druhého vnuka."Ahoj, Ivane. Víš kdo jsem? Jsem tvoje babička."Malý pomalu otevřel oči a ona překvapeně vzdychla, když uviděla jeho světle hnědé oči. Všichni byli okouzlení než se Ivan rozhodl, že bylo dost roztomilosti a ukázal všem, jak silné má hlasivky...ooOooPožádal Viky, aby ho kryla a kývnul na jejího otce. Společně se vytratili a vyrazili na cestu. Nikdy v životě jí už nechtěl vidět, ale nemohl jí nechat odejít s tak mírným trestem. Nejraději by ji dostal do rukou, ale měl strach, že pokud by se to opravdu stalo, stal by se z něho jeho otec a to nechtěl. Slíbil si, že to se nikdy nestane.Tarasov bylo depresivní místo, ale pokud chtěl dokončit svůj úkol, musel to vydržet."Jsme tady, cela Natashy Ozerové. Máte deset minut."Strážný se vzdálil, aby jim dopřál aspoň trochu soukromí a Dimitri se postavil před mříž a zadíval se na trosku, která se za dobu tady z Natashi stala. Podívala se na něj modrýma očima, které postrádaly dřívější lesk a to mu připomnělo dobu, kdy se Christian s ostatními přišel podívat na Rose a ona leknutím vykřikla, když spatřila jeho oči. Stejné jako tyhle, které se na něj teď šokovaně podívaly. Trvalo dlouho než se Rose přestala cítit nepříjemně vždy, když se podívala na Christiana, i když mu to neukazovala."Dimko? Přišel jsi za mnou? Věděla jse, že příjdeš. Nikdy by jsi mě tu nenechal, na to mě moc miluješ.""Mýlíš se. Kvůli tomu jsem nepřišel.""Neseš mi dobré zprávy?""Co jsou podle tebe dobré zprávy?""Že ta mrcha chcípla i s tím spratkem o kterém ti nakukala, že je tvůj.""Tak pozor! Mluvíš o mojí dceři!""Klid, Ibrahime. Musím tě zklamat. I přes veškerou snahu, kterou jsi na to vynaložila, Rose přežila. Dva týdny po tvém útoku ji naprosto zdravou propustili z nemocnice. O dítě nepřišla a v pořádku ho donosila. Tady jsem ti něco přinesl."Podal jí papíry z nemocnice a sledoval její šokovanou reakci. "To jsou výsledky krevních testů. To dítě je opravdu moje a je naprosto zdravé.""To není možné! To je podvrh!""Není. Je to pár hodin zpět, co Rose na svět přivedla krásného zdravého chlapce s mýma očima. 51 cm a 4030 g. Jmenuje se Ivan Mason Belikov.""To ti mám pogratulovat?""To jsem opravdu neočekával. Chtěl jsem ti jen říct, že jsem se v tobě neuvěřitelně sklamal. Vždy jsem tě považoval za úžasného člověka. Sice jsem tě nikdy nemiloval, ale záleželo mi na tobě. To už, ale neplatí, už dlouho to neplatí. Jsem teď šťastný a kdysi jsem to přál i tobě. Přál jsem ti, abys našla někoho koho by jsi skutečně milovala. Aby to byla láska a ne posedlost. Ty jsi očividně měla jiný názor a sem tě pak zavedl. Doufám, že jsi šťastná. Tohle je naposledy, co se vidíme. A jen tak mimochodem. Za dva měsíce se žením a beru si matku svého syna. Jedinou ženu, kterou jsem kdy miloval."S Ibrahimem odešel a ignoroval její křik."Je dobře, že jsi sem šel se mnou, Dimitri. Já bych ji asi zabil, ale takhle to bylo lepší.""Protože jí to ublížilo mnohem víc?""Přiznávám, že ano, ale nemyslel jsem tohle. Můžeš to uzavřít a nechat plavat. Teď už budete žít s mojí dcerou v klidu. Všechno je už za vámi.""Jo, to je. Co říkáte na sklenku něčeho tvrdšího? Přeci jenom musíme zapít narození mého syna a vašeho vnuka.""To zní jako plán.""Jak by řekla Rose..To je sakra dobrý plán."Oba se zasmáli a opustili tohle depresivní místo kam neměli v plánu už nikdy znovu vkročit."The End