VA-Osudové setkání

Osudové setkání 7

v minulém díle se událo:"Rose...?"
Konečně se na něj Rose podívala a on skoro zalapal po dechu. Za ty dva roky, kdy ji neviděl zkrásněla ještě víc a to si myslel, že už to víc nejde."Princezno Vasiliso Dragomirová. Mé jméno je Dimitrij Belikov. Odvezu vás zpátky na Akademii sv. Vladimíra."

Kráčel k ní a obezřetně sledoval každý Rosiin krok. Zmátlo ho, že Rose nejevila moc známek toho, že by ho poznala. Ihned jak se k nim začal blížit, tak se připravila do bojové pozice."Poslyš, kamaráde. Jestli ji chceš, budeš se muset dostat přeze mě."Zaútočila po něm. Její pohyby postrádaly dřívější půvab. Bylo vidět, že už dlouho netrénovala. Bez potíží její útok odrazil a než stihla upadnout, tak jí chytil do náruče.Bylo krásné ji zase po letech držet v náručí, ale nesměl zapomenout na svůj úkol.Rose se chytala zaútočit, ikdyž stěží se držela při vědomí."Rose, ne."Vrhla jejím směrem jediný pohled než povolila držení těla a propadla se do temnoty. Usadil jí do auta vedle sebe a princeznu dozadu mezi dva jiné strážce. Poté odklidily stopy a vydaly se na cestu. Všiml si, že princezna k sobě tiskne svého kocoura a snaží se uklidnit zatímco starostlivě sleduje Rose."Bude moje strážkyně v pořádku?"Překvapilo ho, že o Rose mluví jako o své strážkyni přestože nebyla vystudovaná a vůbec nebyla k ní přidělená. To mu až bolestně připomnělo Ivana. Ten o něm takhle taky mluvil v době, kdy oba studovaly."Bude. Neměla takhle silně reagovat. To bude tou její slabostí. Zřejmně bude nemocná."Nechtěl, aby ostatní poznaly pravý důvod její slabosti. On ho znal. Nemohl si nevšimnout kousance na jejím krku. Vždy věděl, že je hodně obětavá, ale nenapadlo ho, že její věrnost vůči princezně je tak silná.Po očku ji pozoroval a napjatě čekal až se probere. Vůbec se mu nelíbilo, že je mimo tak dlouho. Po chvilce se k jeho nesmírné úlevě začala vrtět a probrala se. S bolestným stenem se chytla za hlavu a pak se vyděšeně ohlédla po princezně. Když ji spatřila, tak se jí viditelně ulevilo, stejně jako Vasilise, když viděla, že je vzhůru. Poté se Rose podívala na svou ruku a na něj."Pouta? To bude vypadat jako kompliment."Říct, že ji šokovalo, že vidí Dimitrije, bylo slabé vyjádření, ale když nad tím, tak uvažovala, tak on byl jediný kdo toho byl schopen. Pokud byl někdo schopen ji najít, byl to jedině on. Byla ráda, že ho zase vidí, ale jedné její části se nezamlouval. Ačkoliv nechápala proč.Proto ho raději obezřetně sledovala. V tuto chvíli to nebyl její kamarád Dimitrij. Teď to byl strážce Belikov, který je vezl zpátky. Na místo kde Lisse hrozilo nebezpečí."Takže nás vezeš zpátky do akademie. Řekni jak moc zlé to bude...nic?"Nelíbilo se jí, že neodpovídal. To znamenalo jediné. Je naštvaný. Znala ho natolik dobře, aby to i přes jeho strážcovskou masku poznala."Držela jsem princeznu v bezpečí a schovávala celý rok než jsi měl to štěstí."To u něj vyvolalo jeho úsměv, který tak milovala."Gratuluju."On si z ní utahoval!"On mluví."Všimla si, že je nesvůj a pokaždé, když se tak cítil, škrábal se zezadu na krku. Všimla si tím jeho značek. Šest?! Musí jí k tomu říct víc!"Páni, ty tam máš tolik značek. Šest mrtvých strigojů? Bály jsme se, že na ně narazíme.""Kdyby jste na ně narazily, tak tady spolu nekonverzujeme."To si z ní snad dělá srandu! Znají se takovou dobu a on teď bude dělat, že je jen nějaká obyčejná zlobivá studentka? Však ona mu ukáže! Tuhle hru můžou hrát dva!"Tohle je tvá představa konverzace?"Dimitrij mlčel nebo by řekl něco, čeho by mohl litovat. Překvapeně se podíval na Rose, která se bez zjevného důvodu začala smát."Přesně."Zadíval se zpětným zrcátkem dozadu, kde se princezna Vasilisa pokojeně usmívala. Bylo možné, aby...? Mohly ty dvě mít mezi sebou pouto? O tom by přece něco muel vědět. Rose by se tím jistě pochlubila...jedině pokud se pouto vytvořilo během doby, kdy jí neviděl. Bude o tom muset zjistit víc.Ředitelka byla ráda, že je princezna zpět, ale takovou radost neměla z Rose. Chtěla ji vyhodit a to nemohl dovolit. Nesměl! A ty řeči o tom, že by se snad měla stát krvavou děvkou...! To nikdy nedovolí! Za žádnou cenu!"Paní ředitelko! Mají pouto."Všiml si, že je šokovaná a rozhodl se toho využít."To není možné.""Velmi brzo jsem zjistil, že Rose může říct, co si Lissa myslí nebo cítí a nemusí ani být na stejném místě.""To je vzácný a báječný dar."Souhlail s princem Daškovem. Tohle se prostě jen tak nestávalo. Co věděl, tak se to nestalo několik století."To nic nemění na faktu, že Rose Hathawayová je divoká, nebezpečná...""Neukázněná. Vulgární."Rose na něj vrhla vzteklý pohled než jí to došlo. On se jí snaží pomoct!"Máte pravdu, přesně tak."Všimla i záblesku pobavení v jeho očích, ale dělala, že to nevidí. Bez ohledu na to, že se jí snaží pomoct. Není na jejich straně a dokud si nebude jistá, že je tomu naopak. Bude vůči němu obezřetná."Ale počet ženských strážců se tak snížil, že je risk jednu s takovým potenciálem ztratit."Zadíval se na ni, ale ona se otočila. Nehledě na to, co řekne. Není její přítel. Nic mu neřekne. Netušila kde se to nepřátelství v ní bere, ale řídila se heslem strážců. Oni mají přednost. A pokud šlo o její nejlepší kamarádku Lissu, tak to platilo dvojnásob. Nikomu nedovolí jí beztrestně ubližovat a pokud si Dimitrij myslí, že když na ni bude hodný, že mu odpustí, že Liss přivedl zpět na místo, kde jí chtějí ublížit. Tak se šeredně plete!"Elen, co tenhle působivý strážce říká, je pravda.""Omlouváme se, paní ředitelko..."Šokovaně e podívala po Lisse a v tom okamžiku jí to došlo. Ona používá nátlak! Na ředitelku! Přímo v její kanceláři před několika strážci!Dimitrijovi taky hned došlo, co princezna dělá a docela ho to šokovalo. Princezna riskuje pořádný průšvih, jestli se provalí, že se pokoušela o nátlak, ale stejně ho šokovalo, jak je v něm dobrá. Nemínil nic říct. Snažila se o to stejné. Oboum záleželo na Rose a chtěli jí pomoci.Nakonec ředitelka s několika podmínkama souhlasila. Dokonce jí přidala tréninky navíc pod jeho dohledem. Zřejmně mu chtěla vrátit to, že jí odporoval, ale jemu to bylo jedno. Měl radost. Může s ní strávit víc času a taky o ní víc zjistit. O ní a jejich poutu."Vemte princeznu do její ložnice a ty se někam ukliď.""Proč by jako měl?""Protože strážce Belikov je strážcem princezny Vasilisy. Její legitimní strážce.""Vy jste najaly nějakého pochybného cizince, aby chránil Lissu?!""Pozor na jazyk, Hathawayová.""Co?! Najaly jste pochybnou levnou pracovní sílu, aby chránila někoho tak důležitého jako je Lissa!"Věděl, že to tak nemyslela, ale urazila ho."A kdo by ji měl chránit? Snad ne ty."Dal jí ruku na rameno, aby jí uklidnil, ale vyškubla se mu."A kdyby tak co? Držela jsem ji v bezpečí zatímco jste to vy nedokázaly!""Opravdu? Řekni nám o tom víc.""To by tak hrálo, abych vám pomáhala. Jednou bude litovat svých slov, ikdybych vás k tomu měla donutit. Jdeme, Lisso."Obě se zvedly a odcházely a on jim byl v patách. Pobavilo ho vzteklé nadávání Rose na ředitelku."Slyšela jsi jí? Chtěla ze mě udělat krvavou děvku! A nejhorší na tom je, že zněla jako kdyby chtěla abych byla její děvka...hnus!""Rose, to je nechutná představa.""Jsem tak ráda, že ti na srdci leží mé psychické zdraví."Hned další den nastoupily na vyučování a jako kdyby toho utrpení nebylo málo, tak měla ještě trénink s Dimitrim. Věděla, že jí dá sežrat to, co řekla v ředitelně, ale byla naštvaná.Otevřela dveře a vešla do tělocvičny. Překvapil jí pohled na Dimitrije, který zrovna cvičil na kruhách. Viděla pohyb každého jeho svalu a na prázdno polkla, protože si vybavila dobu, kdy se vzbudila v jeho posteli a tyhle silné paže jí objímaly.Dimitrij se přetočil a pustil se. Jen co dopadl na zem, tak se vydal k ní."Kamaráde Belikove, vyčerpaly mě. Co kdybychom na to šly zvolna? Nejdřív prodiskutovaly teorii...""Ovšem, Rose. Rozumím."Než se vzpamatovala, tak ležela na zádech."Jak se řekne "ten kokot" rusky?""Chodila jsi tam do tělocvičny?""Jen na pár kurzů spiningu. Tím, že mě budeš mlátit mi nepomůžeš čelit strigojům.""Po tom co jsi předvedla ti dopuručuju před strigoji utíkat. Teď udělej deset koleček."A tak to pokračovalo celou hodinu. Jestli si myslela, že ji bude šetřit, tak jí rychle vyvedl z omylu. Byl naštvaný. Nedivila se. A taky se zajímal o její pouto, ale o tom mu nic neřekne. Nesmí.Hned po tréninku šla za Lissou. Celé její tělo ji bolelo."Au.""Přesně, tak se cítím.""Vypadám, jak se cítím."