VA-Osudové setkání

Osudové setkání 31

Stála v jejich rodinném sídle a trochu si oddychla. Konečně zase doma. Ale i přesto, že byla doma, tak se necítila úplně uvolněná. Nebyl tu Dimitri a bez něj to nebylo ono. Odložila si věci do pokoje a pak se vydala za babičkou."Rosemarie...""Babičko..."Přešla k ní a políbila jí na tvář."Den ode dne jsi stále krásnější a krásnější.""Taky vypadáš dobře, babičko.""Přeháníš. Jsem stará fosilie, ale nezavolala jsem si tě kvůli tomu, abych se na tebe jen podívala. Obvzlášť teď před zkouškama.""Stalo se něco? Jsi nemocná?""Ne, jsem tak zdravá, jak to jen v mém věku jde. Něco pro tebe mám. Pojďme do pracovny, někdo tam na nás čeká."Byla zmatená, ale pomohla babičce z křesla a odvedla ji do pracovny, kde seděl její otec s nějakým pánem v obleku. Od pohledu právník. Co se tu děje?"Rád vás poznávám, slečno Mazur-Hathawayová. Dovolte, abych se vám představil. Jsem rodinný právník vaší rodiny, Everald Platt, jméno mé.""Těší mě, pane Platte.""Stačí Everalde. Samozřejmně to nechám na vašem uvážení, slečno Mazurová.""Stačí jen Rose, Everalde. Co jste mi tedy chtěl? Jsem zmatená.""Prosím posaďte se a vše vám vysvětlím."Celá zmatená se posadila a sledovala muže před sebou."Na začátku mi dovolte, abych vám popřál všechno nejlepší k vašim osmnáctým narozeninám, Rose.""Narozeninám? Ale ty přece...já mám narozeniny. Já na to úplně zapomněla.""Vzhledem k tomu, že se blíží vaše závěrečné zkoušky se není čemu divit. Vaše rodina na vás nezapomněla a postarala se o váš dárek. Tady to je."Podal jí papíry. O co tu jde? Opatrně si je vzala do ruky a začetla se do nich. Co....-? To si snad dělají-... To přece nemůže být pravda?!"Vy jste mi koupili dům? Co dům..vilu?!""Ano. To máš pro svoji rodinu.""Rodinu?""Pro tebe a Dimitriho a vaši rodinu."Začervenala se. Takže už i babička o tom ví?"Ale i tak je moc velký.""Není. Přece tam nebudete jen vy dva. Taky tvoji přátelé a tvoje chráněnka.""Cože?""Dovolte, abych vám to vysvětlil, Rose. Vy, pan Belikov, slečna Dragomirová a pan Ozera. Pánové Ashford a Castile a slečna Rinaldiová. K dispozici budete mít taky kuchařku, uklizečku, majordoma a další dva strážce."Překvapeně tam seděla s otevřenou pusou a snažila se to všechno vstřebat. Co se to právě děje?Poté jí ten právník podal podlouhlou sametovou krabičku."To je taky váš dárek. Z toho, co jsem pochopil, tak je to předčasný dárek za úspěšné zkoušky."Otevřela jí a viděla tam klíčky od auta."Auto?""Stojí před domem."Zmateně se na ně koukala a pak vyběhla před dům. Stálo tam veliké krvavě rudé SUV s tmavými skly. Na vrchu trůnila obrovská bílá stuha."To je moje?""Ano."Objala otce a šla si ho prohlédnout. "Je nádherný. Co je to přesně za auto? Trochu připomíná ty, co patří akademii.""Je jim podobné, ale tohle je mnohem lepší. Je dělané na zakázku.""Guardian Angel? Strážný anděl? Proč se jmenuje-?""Protože to on je. Je to obrněná limuzína. Dokonale neprůstřelná a zvládne i výbuch granátu. Je to model od mercedesu a vše je v něm uzpůsobeno k ochraně pasažérů. Seznam všech ochranných prvků je v papírech, co jsem vám již dal. Stejně jako kontakt na mě. Když bude třeba, volejte kdykoliv. Pokud mě teď omluvíte, tak musím být brzy u soudu. Madame Mazurová, pane Ibrahime, slečno Rose...poroučím se."Sledovala, jak odchází a pořád nemohla uvěřit tomu, že tohle auto je teď její."Ale k čemu bych potřebovala-?""Až budeš v jiném stavu, tak budeš ve větším nebezpečí a nebudeš schopna se bránit jako doposud. Chceme mít jistotu, že budeš mít tu nejlepší možnou ochranu. Ty i naše budoucí vnouče.""Mohli by jste prosím přestat počítat vnoučata, které jsem ještě ani neporodila? A navíc, já a Dimitri jsme oba dhampíři a pokud vám to do teď nedošlo, tak spolu děti mít nemůžeme.""Yeva říkala, že tomu stále nechcete věřit a to už mezi sebou máte pouto.""Yeva? Ona vám to řekla?""Volala nám hnedka po tom, co jste jí volali a ptali se na pouto.""Kurva.""Rosemarie!""Omlouvám se.""No proto. Mladá dáma by neměla takto mluvit. Teď se jdi převléknout. Udělali jsme ti malou oslavu."Raději poslechla a odešla do svého pokoje. Zatímco ona se připravovala na svoji oslavu, tak Dimitri byl jako na trní. Jak se ukázalo, tak její myšlenky mohl číst je na menší vzdálenost a tak cítil jen její pocity a to, že byla šokovaná a taky v rozpacích se mu nelíbilo. Co se u ní dělo?"Dimitri, jsi v pořádku?""Nic mi není.""Jseš si jistý? Jsi jako na trní.""Ano, děkuji."Znovu se pokusil navázat s Rose jejich spojení, ale nic se nestalo. Jen ho pekelně rozbolela hlava.Nakonec si prostě vzal mobil a vytočil číslo Rose. Chvilku to zvonilo než to zvedla..."Kterej kretén tohle vymyslel. To si mám vykloubit rameno či co?""Rozo..?""Dimitri. Jsem ráda, že voláš. Promiň, žes to musel slyšet, ale snažila jsem se zapnout si šaty od babičky a skoro jsem si vykloubila rameno."Potichu se zasmál. "Aspoň, že to není nic horšího.""Jsem ráda, že voláš. Nemluvila jsem s tebou věky.""Jen jeden den.""Celé věky.""Doufám, že je babička v pořádku.""Až v moc velkým, intrikánka jedna. Odtáhla mě kvůli oslavě narozenin. Počkej až uvidíš, co jsem dostala. Dočista se zbláznili! Což mi připomíná...omlouvám se, že jsem ti předtím nevěřila.""V čem?""O tom s Yevou.""To mi budeš muset líp vysvětlit.""Nechtěl jsi, abychom jí volali, protože jsi měl obavu, že to hned vyzvoní tvým sestrám. No můžu ti říct, že udělala něco horšího.""Co udělala?""Zavolala to mojí babičce.""Kurva.""Přesně.""A tvůj táta?""Ten to ví taky.""Vzal to dobře?""Vzhledem k tomu, jak drahej jsem dostala dárek, tak bych řekla, že ano.""Takže si to vyřídí se mnou.""Možná. Neboj se, budu tě chránit.""To jsi milá.""Vím. Co Lissa?""Zahrabaná v knihách.""Pořád říkám, že je to šprtka.""A co ty? Ty v něch ležíš taky.""Zkoušky. Jinak bych na ně ani nesáhla.""Tím jsem si jistý. Kdy se vrátíš?""Teď mě čeká velice nudná oslava a pak se vrátím. Naštvala mě.""Proč?""Protože mě vyděsila. Znělo to jako kdyby...já nevím. Umírala. Strachy jsem nemohla ani myslet. Fakt jsem se bála, že nestihnu přijet včas...""Hlavně, že jí nic není, ne? To je důležitý.""Asi máš pravdu.""Tu většinou mívám.""Ale ne vždycky.""Ne, vždycky ne.""Rosemarie....""Ach ne..sestřenka Cassidy...vydrž, prosím....ano?""Tak tady jsi. Už jsme mysleli, že ani nedorazíš.""Ach kéž by.""Souhlasím. Budeme na tebe čekat dlouho nebo se konečně uráčíš příjít dolů?""Abych viděla ten tvůj šerednej ksicht? Ne, díky.""Na podřadnou dhampírku jsi nějaká drzá.""Říká ubohá morojka, která by bez dhampíra za zadkem nešla ani na záchod. Co chceš?""Vyrušila jsem tě?""Ty vždycky. Telefonovala jsem, tak co kdybys vysmahla? Zamořuješ tu vzduch, peroxidko.""To je přírodní blond.""Jasně. A někde v alpách žije fialová kráva.""Slyšela jsem, že to táhneš s tím ruským dhampírem.""A?""Vždycky jsem věděla, že nemáš vkus.""A já, že ty nemáš rozum.""Jsi docela drzá. Konečně sis vrzla a už ti otrnulo,co?""Závidíš? Nemáš na co? Nepotkala jsem tu nikoho, kdo by nemohl říct, že tě neprotáhl svojí postelí. Jdi si radši odbarvit vlasy, jdou ti vidět odrosty.""Krávo...""Kdybych řekla, že jsem tě ráda viděla...lhala bych....tak kde jsme to skončili?""To bylo docela drsný.""Slyšel jsi to?""Všechno.""Promiň, že jsi to musel slyšet.""Neomlouvej se. To je to mezi vámi vždycky takové?""Jo. Je to namyšlená kráva, která je hrdá, že je morojka a vším dhampířím ze srdce pohrdá. Nemám jí ráda. Což je vzájemné. Ona mě nemá ráda hlavně kvůli tomu, že jsem v rodině oblíbenější.""To mě mrzí.""Nemusí, já ji taky nemám ráda. Je to vzájemné....už mě nahánějí. Příště už to nebude služka, ale táta a dá mi, co proto. Raději půjdu.""Jdi a až budeš moct, tak se ozvi.""To nemáš moje myšlenky, jak na talíři?""Ne.""Cože? O tom si ještě promluvíme, jo? Vážně už musím. Miluju tě."Usmál se. "Já tebe taky.""Mluvil jsi s Rose?""Sakra, Lisso. Zapomněl jsem, že jsi tady.""To jsem si všimla. Nikdy jsem tě neviděla, takhle se usmívat. Co ti Rose řekla?""Jen jsem zaslechl její rozhovor s Cassidy.""Cassidy? Ta její vymatlaná sestřenice?""Lisso!""To jsou Rosiina slova, ne moje. A navíc jsi jí nikdy nepotkal Christiane. Můžeš se považovat za šťastlivce.""Proč?""Je to coura první kategorie. Vyspí se s každou osobou opačného pohlaví, která kolem ní projde. A to ze dvou důvodů. Za prvé. Je prostě hezký a ona si ho chce vyzkoušet. Když jí nebaví, pošle ho do háje. Když jí baví, nechá si ho na hraní, dokud jí neomrzí a až poté ho odkopne. Za druhé. Něco z toho pro ni kápne. Drahé dárky, večeře v luxusních restauracích a tak.""Takže typická zlatokopka.""Přesně. Co jí Rose řekla?""Ať si jde odbarvit vlasy, že jí jdou vidět odrosty a vykopla ji."Rozesmála se až jí skoro tekly slzy. "A co ještě říkala?""Že jí čeká nějaká oslava a taky nadávala, že z těch šatů si vykloubí rameno. Vůbec jí nešly zapnout.""No jo, Rose a šaty."Lissa se dala zpátky do řeči s Christianem a on se zasnil. Vzpomněl si, když jí před časem viděl v těch krásných zlatých šatech...no jo..Rose a šaty....jak jí to asi sluší teď?