I'm Not Her (CZ Translation)

Chapter 17: Nepopírám 2/2

Danielle mě chytila za zápěstí a donutila mě se posadit. "Dobře, udělám to trošku jasnější. Zayn to bude vědět odemě nebo od tebe. Vyber si." 

"Nejsi legrační." 

"Podívej se, kdo mluví." 

"Která je zlá." 

"Bylo to pravdivé."  

________ 

Dívala jsem se na svůj odraz.  

Můj obličej byl bledý, do bodu, kdy jsem mohla být pro ducha mylná(nějak tak, přemýšlela jsem nad tím jak dlouho a prostě nevím:/ :D). Nekontrolovaně jsem klepala nohou o zem s mými černými podpatkami a nemohla jsem přestat. Moje nervozita byla ohromující. 

K mé nespokojenosti, mě Danielle přinutila si vzít jediné šaty co jsem si přinesla. Byly vybrané, když jsem byla ve spěchu a teď toho lituji. 

Nebylo to, jako by byly ošklivé. Jen to nebyla moje volby oblečení, když by mě měl Zayn odmítnout. Nejraději bych odešla jako model než odcházet s nedbale zlomeným srdcem. 

Šaty jsou růžově růžové(jakože růže:D) a límec je z drobných bílých květů. Co je horší, Danielle mě dostala do bot na podpatku s platformou, takže určitě spadnu. Takže, nejen že od Zayna odejdu vypadajíc se zlomeným srdcem a neformálně, ale odejdu od něj pryč a spadnu. 

Jediná věc, která se mi líbila na mém outfitu je náramek, that I sported(prostě nevím co to slovo znamená-_-). Patří mé mámě. Dala mi ho a nikdy jsme ho neměla na sobě, protože jsem nikdy k tomu neměla příležitost. Teď, ho používám pro štěstí. 

To je všechno, co právě teď potřebuju. Stěstí.  

Moje vlasy taky vypadají v pohodě. Ve volných vlnách je mám spadené na ramena a na rozdíl od Perrie, mám je trochu lesklé. Perrie už mnohokrát změnila jejich barvu, takže už je má zničené. 

"Jsi připravená?" Zeptala se mě Danielle z druhé strany dveří. 

"Ne." Lhala jsem. Jen nechci jít. Chci se stočit do klubíčka a houpat se sem a tam v tom rouhu. Chci jen tak zmizet. Chci zapomenout na všechno, co se mi stalo. 

Danielle otevřela dveře. 

Sakra, zapomněla jsem zamknout. 

"Lhářko." Danielle se ušklíbila. "Nějak jsem si myslela, že sis zapomněla zamknout dveře." 

"Prosím, nenuť mě jít." Zašeptala jsem. Sedla jsme si na okraj postele a dala si hlavu do dlaní. "Dani, uvidím ho a odejdu se zlomeným srdcem. Nemyslím si, že to zvládnu." 

"Takže po zbytek života nebudeš chtít vědět 'co kdyby' se to stalo?" Zeptala se Danielle. Posadila se vedle mě. "Pen, jestli tě ten kluk odmítne, má opravdu nějaký vážný problém a potřebuje na něm zapracovat." 

"Důvod, proč mě nebude mít rád, je proto, že vypadám přesně jako Perrie a v jeho hlavě, to bude vždycky Perrie. Ne já. Nejsem slavná a nebudu dělat nic jinýho než mást novináře."Řekla jsem. "Nestojí to za to. A kam vůbec jdeme? Novináři tam pravděpodobně budou a budou zmatení kvůli barvě vlasů a všemu! Já jen nemůžu-" 

"Zařídila jsem vám schůzku v hotelovém pokoji, tady kousek v hotelu. Vstoupíš to budovy s mikinou a Zayn taky půjdu s mikinou a se s snapback. Stejně, hotel není moc populární takže..." 

"Génius." 

"To je to, jak mi říkají." Danielle se usmála. "A teď si pospěš. Jdeš pozdě." 

_____  

Vypadala jsem trapně s mikinou přes moje šaty, ale to je vše, co můžu udělat, abych se schovala. Perrie je všude známá a já bych způsobila zmatek. To je jeden z důvodů, proč nenávidím být dvojče. Zejména identické. 

Některá dvojčata sdílejí slávu, jako ty děti v Americké show, Sladký život Zacka a Codyho nebo Olsenovi dvojčata. Ne, já ne. Byla bych přehlédnutá, zastínila moje dvojče, které by bylo vždycky lepší. Nikdy ne já. 

Žárlivost? Závist? Ano, to je vše co cítím. Nenávidím to přiznat, ale je to pravda. Závidím mému dvojčeti a skoro jsem žárlivostí zezelenala. 

"Jdi." Danielle mě vyhnala z jejího auta. Zaparkovala ho přímo před hotelem a tlačila mě ven. Vyrazila jsem z auta a nedbale šla do hotelu. 

 Byl to řádný hotel, ne luxusní nebo tak něco. Danielle mi dala klíček od pokoje číslo 452 a tak jsem zamířila k výtahu. 

Byla jsem nervózní, příliš nervózní. Chtěla jsem utéct, ale věděla jsem, že by byla Danielle ve mě zklamaná a už tak jsem byla sama v sobě zklamaná. Ačkoli měla pravdu. Nesnesla bych žít po zbytek svého života přemýšlením nad všemi možnostmi. Mohla by to být právě tady ta možnost, kterou právě dělám nebo ta, která by zkazila můj milostný život navždy. 

Žádný tlak. Jen pouhých padesát procent pravděpodobnosti, že se mu budu líbit jako já, ne jako Perrie. Jo, není tam žádný tlak. 

Vystoupila jsem z výtahu na čtvrtém podlaží a následovala pokyny k pokoji číslo 452. Chtěla jsem běžet zpátky k výtahu, jet zpátky dolů a utéct do Afriky, kde by mě lidé neznali. 

Ale přišla jsem k pokoji 452 a nebylo cesty zpět, když jsme strčila klíček do dveří a otočila klikou. 

"Je to o čase. Máš tři minuty zpoždění." Podívala jsem se nahoru a uviděla jsem Zayna, sedícího na posteli a dívajíc se na mě. Jeho oči se rozšířily. 

"Perrie?" 

____________

Tak co říkáte? Jak si myslíte, že to dopadne, když mu to řekne? :D      Další část bude až v pondělí nebo spíš v úterý, protože jedu pryč a nevím jak to budu všechno zase stíhat:/    Jo a děkuju všem co mi posílali příběhy, které bych mohla překládat, ale vybrala jsem si sama :D Je to Redemption, s Harrym a jen čekám až mi autorka odepíše:) 

A prostě už skoro 1000votes ? :OO Wow , to není možný..áááá děkuju :3 :DD 

Část pro Barborku :3 Neboli czechgirl5       Je to těžký,fakt těžký:/,  nikdy nevím komu ji mám věnovat :D 

Hope u like it!

Vote and Comments'