I'm Not Her (CZ Translation)

Chapter 15: Nejsem v pohodě

Ačkoli, to není místo pro sklíčené. McDonald byl poprvé, co jse viděl druhou stránku Perrie, když snědla těžké potraviny. Bylo to místo, které jsem si pamatoval, protože moje srdce nemůže zvládnout cokoli jiného. Jen jsem si chtěl vzpomenout  na dobré časy.  

Oh Perrie, proč?  

_____________ 

 P E N E L O P E 

"Ahoj mami. Ahoj tati." Řekla Perrie, políbila rodiče na tvář. Oba měli úsměv na tváři, ale nemůžu říct, že chtěli aby odešla. Vrátí se zase k životu superstar, zatímco já zůstanu v South Shields, pravděpodobně žít s mými rodiči až do konce mého života. "Ahoj Pen." Řekla mi Perrie. Neobjaly jsme se nebo tak něco. Prostě jsme na sebe zíraly, předtím než se otočila a odešla. 

"Copak, vy dvě jste se pohádaly?" Zeptal se mě táta. Neodpověděla jsem, ale jen zavrtěla hlavou. Potichu jsem se vrátila do svého pokoje a zavřela za sebou dveře, zamkla je. Na chvíli jsem si sedla na postel. Netrvalo to pro mě dlouho, zlomila jsem se a začala plakat. 

Viděla jsem v Zaynové tváři bolest, když jsem mu řekla že je po všem. Co nevěděl, bylo to, že když Perrie zavřela dveře, napodobila jsem ho a zhroutila jsem se na zem se záchvatem vzlyků. Perrie mě nazvala 'emočně nestabilní' a 'navždy sama', ale měla pravdu. Nic jsem nenamítala, protože to co řekla, byla pravda. 

Smazala jsem si všechny čísla od každého, koho jsem potkala v Londýně, protože... nechci si to pamatovat. Nechci si pamatovat skvělé přátele, co jsem měla a nechci si pamatovat co bylo. Vím, že to přejde, ale taky vím, že nemůžu zapomenout na tvář mé první lásky. 

Hlavně proto, že je mezinárodní superstar, která chodí s mojí sestrou... 

Projížděla jsem mým telefonem a začala mazat všechny obrázky se Zaynem a semnou. Na každém obrázku jsem sebou trhla, když jsem je mazala. Slzy si razily cestu ven s mých očí, kapaly na povrch mého mobilu. Otřela jsem je. To bych mohla udělat. 

"Smazat." Zašeptala jsem. "Smazat." Přišla jsem k poslednímu a nemohla jsem se přinutit to udělat. Byla to poslední vzpomínka, co jsem měla z našeho vztahu. Byla to poslední věc, která mi připomínala, že to, co jsme měli bylo skutečné. Můžu to smazat? 

Podařilo se mi trochu usmát, když jsme se dívala na obrázek. Nebylo to nic fantastického, jako držení za ruce v západu slunce nebo nějaké kýčovité věci jako tamto. 

Zayn mi kradl telefon a udělal selfie. Měla jsem na sobě sluneční brýle a smála jsem se. Jeho popraskané rty byly přitisklé na mé tváři. Jednu ruku měl přehozenou přes moje rameny a druhou fotil. 

Rozhodla jsem se, že si tenhle nechám, jako vzpomínku. Vzpomínka na první osobu, kvůli které jsme se cítila jinak. Člověk, který dokonce, nevěděl, kdo jsem byla. 

On jen zná moji sestru a to je ta smutná část. 

"Pen, miláčku?" Máma zaklepala na dveře. "Jsi v pořádku?" 

"V pohodě, mami." Odpověděla jsem se vzlykem. "Jenom nějaká alergie. Myslím, že mám taky rýmu." 

"Zavolej mi, pokud budeš něco potřebovat, zlatíčko." 

"Dobře." 

I když ještě nebylo pozdě, zalezla jse zpátky do postele a zůstala tam. Pro holčičí zlomené srdce, je postel pohodlné místo. Pravděpodobně už Zayna znovu nikdy neuvidím a pokud jo, byl by s Perrie. Byl by s mým nejlepším přítelem, taky známo mým nejhorším nepřítelem. Perrie... jediná osoba, která mě nutí si přát, abych byla jedináček.