Kostka

Druhá skupina

Došli jsme na zvláštní místo. Bylo to pole a za ním se tyčil les. Do něj jsme ale nedošli. Museli jsme se totiž zastavit.
Na hrubé hlíně ležela těla. Osm mrtvých potlučených těl. Z žádného netekla krev, podle toho jsem poznala, že byli zabiti v této době bez času. Prohlédla jsem si první. Byl to vysoký chlapec, měl krátké hnědé vlasy, hranaté brýle a červeno šedou modrou šálu kolem krku. Oblečený byl v pruhované mikině a černých ryflích. Chudák.
Druhý kluk nosil také brýle. Byl útlejší a obličej mu zdobily blond vlasy. Rostla mu malá bradka. Jeho černé oblečení už pak nebylo nijak zajímavé.
Třetím člověkem v pořadí se stala hrozně hezká dívka, jako by vypadla z nějaké mangy. Měla velké tmavé oči a dlouhé černé kadeře, oblečená byla v kratších rudých šatech.
Čtvrtému jsem neviděla do obličeje kvůli dlouhým vlasům, které mu přes něj spadly. Nechtěla jsem je odhrabovat. Všimla jsem si ale velkého nosu. Ten člověk vypadal jako havran.
„Ko,“ zachraptěla jsem, „Ani- Aniko, Ondro,“ už se mi povedlo zvolat jejich jména.
„Je to... On?“ zašeptala.
„Je, já si myslím, že je,“ už jsem mluvila mezi vzlyky.
Až Ondra se odvážil mu odhrnout vlasy z čela.
„Tonine,“ zanaříkal.
Na zbytek těl už jsem se nepodívala. Možná proto jsem si ty první prohlížela tak zřetelně. Hledala jsem Tonina. Chytla jsem ho za studenou ruku. Tohle není možný... Odešel. Neměli jsme ho opouštět. Kdo ví, co se mu v té hlavě stalo, ale měli jsme ho zadržet. Ať říkal cokoliv.
„Jak se to mohlo stát?“ zeptala jsem se.
„Bojovali s Časem?“ ozvala se Anika.
„Nejspíš,“ potvrdil její domněnky Ondra.
„A zabil je tady. Takže bude asi poblíž?“ uvažovala jsem.
„Necítím pocit,“ oznámil.
„Já taky ne. Myslím, že je dál. Ale může se vrátit,“ podotknula Anika.
„Takže teď nám nezbývá nic víc než jen se připravovat na smrt a truchlit nad tou Toninovou?“ ptala jsem se.
„Asi tak,“ hlesl Frajer.
„Tohle nebude konec. Nesmí být. Jdeme. Najdeme ji,“ rozhodla jsem.
„Tohle zní aspoň jako něco co bychom mohli zvládnout,“ zasmál se Ondra.

Doufám, že to nebude trvat dlouho. Jestli se tady budeme trmácet a hledat ten prokletý hranatý předmět, který může být kdekoliv, najdu asi Čas sama, aby s náma skoncoval dřív, než se unudím k smrti a padnu únavou a strachem.