Kostka

Magická čtyřka

Má pravdu. Měla bych si tím vydělávat.
Nemám práci. Vlastně jsem vystudovala jenom střední a nemůžu dělat rukama... Máma mi prostě nechtěla přispět na vysokou. Ne, zas tak hrozná není, vina je na mojí straně. Měla jsem příšerný známky. Jsem prostě líná.
Ale teď jsem dostala přímo skvělou příležitost. Stejně skoro nic nedělám, takže by mi nevadilo, když nebudu doma neustále. Možná budu slavná a máma konečně pyšná i na její druhou dceru.
Jak že znělo to jeho číslo? 776... Jo, tady je ta vizitka.

„Haló?“
„Dobrý den, Kučera, čím mohu posloužit?“
„Já si to rozmyslela. Tady Ema. Teda Vy mě vlastně neznáte pod jménem... Ta týpka co Vás obalamutila, to jsem já. Mimochodem se za to moc omlouvám.“
„Ahoj Emo. Můžeš se přidat. Jenom projdeme pár papírů, podepíšeš se, a hotovo! Přijď v sedm na náměstí.“
„Dneska?“
„Ano. Už musím. Nashle!“
„Nashle.“

Stalo se to přesně, jak řekl. Pár papírů a hotovo.
Cítila jsem se nejistě. Skočila jsem do takového podniku a nového životního stylu přímo po hlavě. Tak to ale prostě někdy je.
„Takže jak jsi to udělala?“ vyrušil mě z přemýšlení Kučera.
Nadechla jsem se. „Zastavuju čas.“
Zasmál se a odešel do stanu.
Měla jsem se seznámit s partou a domluvit se kdy a jak budu vystupovat.
Skládala se jen ze tří členů a říkali si Magická trojka. Kučera byl ten hlavní showman, Smíšek takovej ten klaun, (ani nevím jak se doopravdy jmenuje) a naposled Artur, a ten byl hlavní manažer a hlasatel.

Když jsem viděla kouzelníka podruhé, nečekaně se zeptal na tu stejnou otázku jako předtím.
„Takže jak jsi to udělala?“
„Já se vždycky dívám na ruku, která píše to slovo. Učila jsem se jaké písmeno píše při jakém pohybu a úchytu," zalhala jsem.
„Jo aha! Mohlo mě to napadnout...“ zamumlal.

U společné večeře (máme se prý víc seznámit) všem vyprávěl, (v lehce podnapilém stavu) jak odhaduju z rukou písmena. O zastavování času se ani nezmínil...
Že by si to prostě lidé nepamatovali? Vymazalo se jim to z hlavy? Ta Kostka je jedna velká záhada.

Od té doby s něma tak nějak cestuju. Taky chodím často k Betce, ale mám pocit, že už si s ní tak moc nerozumím. Neví totiž o všem mých tajemstvích, jako tomu bylo kdysi, a ani nemůže vědět.

Kučera někdy nadává, že toho moc neumím. Je to vlastně pravda. Můžu jen odhadovat nakreslený obrázek, kartu, napsaný slovo... Hypnózu nezvládám a myšlenky číst nedokážu, jak jinak, když ani nejsem opravdový kouzelník. Každopádně jsem se vlastně stala celkem slavnou, protože se lidi snažili přijít na mé triky a nikdy se jim to (pochopitelně) nepovedlo.

Jo a sestra mi napsala dopis:
„Milá Emo,
všimla jsem si, že se ti teď daří.
To je skvělé! Možná se k vám někdy můžu na jedno představení připojit a ukázat pár karetních triků, třeba i zazpívám! Dělám si srandu.
Každopádně, jsem na tebe hrdá, sestři, přeji ti hodně štěstí a je skvělý, že sis konečně někoho našla!
Anna.“
Ten vtip byl otřesnej - kdyby nenapsala, že to byla sranda, věřila bych jí a ne, Kučera NENÍ MŮJ PŘÍTEL. Je sakra o pět let starší...
Tohle jsem samozřejmě nenapsala. Vůbec jsem neodpověděla, ale byla bych ráda, kdyby jí tohle došlo.

Každopádně jsem zjistila, že se nějak nudím. A tak jsem začala krást, protože mě to bavilo. Já vím, že se to nesmí, ale... Nevykrádám banky, nebo něco. Každému člověku odcizím max stovku, to není tak hrozný. Navíc si většinou myslí, že ji sám ztratil, což je vtipný, ale teď, když to tak píšu... Stydím se.
Takže tak jinej mám teď život, a to všechno díky Kostce. Je tak zvláštní, bojím se, že o něj brzo přijdu.