53. Pohádka o lásce

129 5 0
                                    

Sid byla u sebe v zázemí s holkama, Adélka jim přinesla snídani a ony poslouchaly Petru. Ta se nakonec opravdu dala dohromady s Markem a oběma to moc svědčilo. Anežka si taky pochvalovala, jak se uvolnila i při práci. "Ančo jak to nakonec vypadá s tím hledáním bydlení, už hledáte pár týdnů." "Víš Anežko nikam nepospíchame, až najdeme to správné místo tak to budeme vědět. Nechceme vzít první dům co se naskytne, prostě chceme mít ten správný pocit." "Úplně tě chápu, když jsme se Štefanem hledali něco pro nás tak, pro nás taky bylo důležité, abychom se tam cítili dobře oba." Sid se na Adélku usmála, se Štefanem bydlela už měsíc. Její podnájem byl malý a jezdit denně hodinu ke Štefanovi nebylo prostě praktické. Takže nakonec si našli krásný velký byt kousek od zoo, byli v něm přes týden a na víkend jezdili na statky Pilských. "Přesně tak, obě máte máte pravdu, je důležité se na místě kde žijete cítit dobře, navíc Ančo vy nemáte kam spěchat. Máte kde bydlet a stačí vám to, u Adélky to bylo jiné to dojíždění bylo strašně nepraktické." Nakonec babinec rozpustily s šly pracovat.

Adam seděl v zázemí, zrovna poslal Boba čistit výběh velkých želv. Od jeho návratu s ním bylo lepší pořízení, dokonce začal líp pracovat. Adam moc nepátral po tom proč, ale byl za to rád. Včera se odpoledne vypařil během oběda a zašel do klenotnictví vyzvednout prstýnek. Nechal ho vyrobit na zakázku, věděl přesně jaký chce. Prstýnek byl ze žlutého zlata a osazeny krásným světle modrý diamantem, kámen měl stejnou barvu jako Aničky oči. Byl čas posunout jejich vztah a on si nikdy nebyl ničím jistější. Zároveň si uvědomoval, že díky ní získal něco pro něj skutečně cenného, velkou rodinu. To jak ho i jeho dědu přijala její rodina ho pořád činilo neuvěřitelně šťastným. Po smrti rodičů nevěřil, že jednou bude mít svoji vlastní rodinu a teď už o tom s Annou otevřeně mluvili. Zatím na miminko nespěchali, ale rozhodně ho plánovali a i nové bydlení chtěli vybrat s ohledem na rozšíření rodiny.

Druhý den ráno Sid seděla s Adamem v autě a jeli směrem na sever od zoo. Táta jim volal, že jeho kamarád možná našel to správné místo pro ně. Byla to starší zástavba s krásnými vilkami, většina z nich byla celkem nově opravená. Ke konci slepé ulice už viděli tátu a jeho kamaráda Karla, stáli u plotu za kterým se rýsovala krásná dvoupatrová vila. Podle tátových informací to byla vila v secesním stylu, po začátku rekonstrukce byla přestavba zastavená a teď už byla vila sedm let prázdná. Na přední zahradě to bylo dost znát, když vystoupili z auta šli se na ni podívat. "Chápu, že to chce trochu představivosti, ale má obrovský potenciál. Vzhledem k tomu, že na stěhování nespěcháte je to ideální. Navíc za tu cenu je to opravdu skoro zadarmo." Adam musel uznat, že má Eduard pravdu, cena byla směšně nízká. Rozhodně hrála roli nedokončená rekonstrukce a nutnost čekání se stěhováním pár měsíců. Podíval se na Annu a viděl jak jí září oči, rozhodně si to tady zamilovala okamžitě tak jako on. Ještě se šli po domě projít, aby se mohli v klidu rozhodnout.

Sid věděla, že tohle je ono, tohle je místo, které hledali. Krásná vstupní hala ze které se šlo do velkého obýváku a k tomu přiléhající kuchyň. Taky byla v přízemí velká pracovna ze které se dal bez problémů udělat pohodlný pokoj pro hosty. Nahoře byla veliká ložnice a dva pokoje, každý pokoj měl vlastní koupelnu. Teď s Adamem stáli u oken na terasu, ta byla zarostlá stejně jako zahrada, ale to bylo to nejmenší. "Adame tohle je tak nádherný dům." "Jsem rád, že se ti líbí tak jako mě, je to přesně takové jaké jsme si to představovali." "Přesně tak, naše dokonale místo pro naši budoucí rodinu." Adam jí políbil a pak šli najít Eduarda s Karlem, aby jim řekli svoje rozhodnutí. Díky tomu, že byli ochotni koupit dům okamžitě byla nakonec pořizovací cena ještě nižší. Takže jim na rekonstrukci pořád zbývalo dost peněz z částky, kterou Adam dostal z pojistky a patentů po rodičích. Jak Karel prohlásil, jakmile dokončí rekonstrukci tak hodnota domu bude více než dvojnásobná. Eduarda moc potěšilo jak to dopadlo, když mu Karel poslal info o tomhle domu byl přesvědčený, že je to to pravé.

Večer pozval Adam Sid na večeři a teď se poklidnou procházkou vrátili k nim do bytu. Adam už měl připravený prstýnek, chtěl jí pořádat o ruku tady. Bylo to symbolické, protože tady se sblížili. Tady jí tehdy řekl pravdu a ten večer změnil úplně všechno. Z přátelství se stala láska, hluboká a čistá. Překonali toho hodně a už mohli jen vyhlížet šťastnou budoucnost. Sid si všimla, že je Adam od večeře nervózní a nevěděla proč. Najednou už se s láskou a slzami v očích dívala na Adama, který si před ní klekl. "Aničko jsi láska mého života, miluju tě. Vezmeš si mě?" "Ano samozřejmě, že ano, taky tě miluju." Adam navlékl Anně prstýnek a pak se s ní radostně zatočil a políbil jí. "Teď jsem ten nejšťastnější chlap pod sluncem" "Jsi láska mého života Adame, díky tobě je můj život úplný a už nemůžu být šťastnější." "Máš pravdu tohle, teď už bude naše pohádka o lásce. Čeká nás krásný život." Anna ho políbila a pak se nechala v náručí odnést do ložnice.


Cesta ke štěstí Where stories live. Discover now