Cesta ke štěstí

4. Zlatá rybka

Sid seděla v kuchyni u stolu a čekala až přijde Adam. Vážně nemohla uvěřit, že s tímhle souhlasila, ale on zněl opravdu vážně. Navíc to jak jí řekl, že přemýšlel jestli se do toho má plést, byla taky další věc o které teď zase přemýšlela ona. Adam si držel lidi od těla, neměl je rád, ani s kokegy moc nevycházel. Tohle všechno už měla možnost poznat, jenže taky to byl čestný chlap. Takže pokud měl pocit, že se někomu děje nespravedlnost tak zasáhl, tohle všechno slýchala hlavně od Anežky. Absolutně nevěděla co se dozví, ale počítala s nejhorším. V tom jí z myšlenek vyrušil zvonek. Když pozvala Adama dál sedli si v kuchyni ke stolu a ona jim nalila džus. Byla opravdu nesvá, kdyby Viky věděla koho má na návštěvě asi by to s ní šlehlo.

Adam pozoroval Annu jak si sedla k němu ke stolu, musel uznat, že měla se spolubydlící hezký byt. Bylo na čase jí říct pravdu. "Podívej opravdu mi do toho nic není, ale Albert je zmetek. To o něm asi víš i od holek, jako první by jsi měla vědět, že se teď schází s Monikou. Navíc ona to asi bere dost vážně." Sid na něj koukala a upřímně tohle nečekala, takže Albert šel po ní a přitom byl s jinou? Bohužel další Adamova slova jí zasáhla ještě víc. "Dneska ráno jsem slyšel Alberta mluvit v kanceláři s jeho otcem. Promiň Anno, ale tohle tě asi bude dost bolet. Vysvětloval mu jak už tě má na háčku a nejpozději zítra mu skončíš v posteli. Anno on s tebou chce být jen proto, že ví z jaké jsi rodiny, jsi jeho zlatá rybka." Sid tohle neskutečně zasáhlo, takže to opravdu věděl. Jediný důvod proč se jí začal dvořit byli ty zatracené rodinné peníze. Sklopila hlavu a po tvářích jí začaly téct slzy, přesně tohohle všeho se tak bála.

Adam musel chvilku počkat než se Anna uklidnila. Věděl jistě, že jí to zasáhne, ale ona byla opravdu zraněná, jen přesně zatím nevěděl proč. "Promiň Adame, víš je toho teď na mě celkově nějak moc. Bála jsem se, že to možná zjistil a proto jsem byla teď tak opatrná. Bohužel už jednou jsem zažila jaké to je když je se mnou někdo jen pro peníze rodiny. Předpokládám, že asi nechápeš proč to tajím, proč jsem nikomu neřekla pravdu." "No jestli jsem něco pochopil z toho ranního rozhovoru tak to, že by jsi měla být na škole ve státech a ty jsi místo toho tady. Taky jsem našel nějaké fotky tvojí rodiny a vím, že jsi byla brunetka." "OK, tak na tohle asi potřebuju víc než džus, dáš si se mnou víno?" Adam chvíli přemýšlel, že by měl odejít, neměl by se s ní zaplétat do takových rozhovorů, jenže nakonec přikývl. Anna jim nalila víno a pustila se do vyprávění. Naprosto nechápal jak jí mohla rodina tak podrazit, vždyť jen chtěla dělat co jí baví. Taky mu došlo, proč teď víc pracovala, nejen ten úklid kanceláří, ale věděl totiž, že si brala i směny navíc. Bylo zvláštní s někým takhle mluvit, dokázal to vlastně jen s velmi omezeným počtem lidí.

Sid postupně Adamovi vyprávěla proč to nikdo kromě paní ředitelky neví, taky mu řekla jak to teď má s otcem. "Víš ono se to asi dost špatně chápe, ale já prostě jen chci žít svůj život. Nechci aby mi někdo jiný určoval co mám a nemám dělat." "Musím říct, že jsem v šoku, takže jsi si radši přibrala další práci jen, aby jsi mu dokázala, že to zvládneš sama?" "Vlastně dvě, ještě jsem uklízela ráno v baru, ale to už teď nedělám. Živit Eda bylo i těch pár týdnů náročné. Chápu, že říct mi pravdu o Albertovi bylo těžké, zvlášť když jsi zjistil, že všem v zoo vlastně lžu." Adam musel uznat, že jí obdivuje. Zvládala to skvěle, ano byla možná trochu rozmazlená bohatá holka, ale teď tvrdě pracovala a prala se za svoje sny. "Přiznávám, že to byla jedna z věcí co jsem nechápal a vadilo mi to. Jenže pak mi došlo, že k tomu asi máš nějaký důvod a asi ne úplně malý. Jen můžu se ještě na něco zeptat?" Sid přikývla a pak ještě Adamovi odpověděla na pár jeho otázek. Nakonec se i ona dozvěděla na oplátku pár věcí o něm, jak to měl s armádou a proč byl vlastně ve vězení. To jí o něm řeklo opravdu hodně. Ten teroristický útok musel být hrozný, ale na podrobnosti se vyptávat nechtěla. "Děkuju, že jsi mi to řekl, jen proč to vlastně necháváš být a neuvedl jsi to s tím vězením na pravou míru. Většina lidí tvrdí, že jsi někoho zabil, tomu jsem nevěřila jen pro pořádek." "Já vím došlo mi, že tomu nevěříš. Víš vlastně mi to asi vyhovuje, lidi se díky tomu drží dál. Prostě díky Afghánistánu moc lidem nevěřím a jak už víš zrovna s nimi ani moc nevycházím." Tomu se nakonec začali smát oba. Sid musela uznat, že se s Adamem dobře povídalo. Měla jen teď ještě o čem přemýšlet a možná i s tím jí Adam pomůže.