Cesta ke štěstí

5. Tajné přátelství

Adam byl sám překvapený jak moc dobře se mu s Annou povídalo ta si očividně, ale ještě s něčím dělala velké starosti. "Co tě ještě trápí?" "Jen teď nevím jak s Albertem dál, dokud si myslí, že má šanci nebude mít potřebu se mstít." "Myslíš si, že by byl schopný tě prásknout babičce, jen aby získal nějaké plusové body?" Adam byl v šoku, ale z pohledu jak se na něj Anna dívala mu došlo, že jí to fakt dělá starosti. "Ano přesně to si myslím, teď si myslí, že mě uloví. Jenže až zjistí, že to tak není a já bych ho třeba i konfrontovala co udělá pak?" Adam musel uznat, že má asi pravdu. "Jenže teď víš co plánuje, tak to prostě zkus vydržet, nech ho se ti dvořit." "Promiň Adame, ale už z té představy se mi teď začíná dělat špatně." "Myslím to tak, že ho nech posílat kytky, nebo dárky, ale jinak mu naznač, že teď máš nějaké problémy a na vztah aktuálně nemáš ani pomyšlení. Ví kdo jsi, takže si lehce domyslí, že možná někdo z rodiny zjistil, že jsi tady a ty to musíš řešit." "Dobře tohle zní logicky, prostě mu řeknu, že teď potřebuju prostor, ale že třeba za pár týdnů se to změní?" "Přesně tak, ty získáš čas a možnost se na to připravit. Třeba už v té době budeš mít i lepší vztahy s tátou. Určitě mu dříve nebo později dojde, že tě stejně nepřesvědčí odletět na školu do statů."

Sid musela uznat, že to má logiku, pořád jen nemohla uvěřit, že tohle řeší s Adamem. "Víš neber si to osobně, jsem ti opravdu za všechno moc vděčná, ale to, že to řeším s tebou je zvláštní." Při tom se na něj usmála. Adam věděl, že má pravdu, dost si toho řekli. On jí vlastně neřekl jen o své malárii, ale to opravdu vědět nepotřebovala. Nikdy by si nemyslel, že si s ní bude takhle povídat, ale ona byla opravdu jiná a musel si přiznat, že se mu to líbilo. "Chápu jak to myslíš, jen jestli tě můžu o něco poprosit, tak zatím nechci, aby to někdo věděl." "Já to chápu Adame, prostě to bude jen naše věc." "Navíc by to všem bylo asi divné, proč se spolu bavíme a nakonec by jsi musela minimálně holkám říct pravdu." "To máš úplnou pravdu, vyptávaly by se a já jim to zatím říkat nechci. Možná to není fér, ale dokud to alespoň s tátou neurovnám, bude to tak lepší." Nakonec se rozloučili a Adam odešel.

Sid teď seděla ještě v kuchyni. Adam odešel před chvilkou a ona umyla skleničky a uklidila je. Nechtěla, aby Viky zjišťovala koho tu měla. Musela uznat, že jí Adam překvapil. Přes všechno jeho dosavadní chování k ní v práci, byl dneska večer milý a hlavně se s ním opravdu dobře povídalo. Teď taky daleko líp chápala jeho chování a to proč se straní lidí. Prožít v Afghánistánu to co on, muselo být strašné. Zároveň jí dal možnost ho poznat i z jiné stránky, co jí překvapilo nejvíc bylo, že jí nesoudil. Naopak jí byl ochotný vyslechnout a pochopil, proč to tají a i na Albertově příkladu viděl co to znamená být Novotná. To jak se dohodli ohledně jejich přátelství jí vlastně vyhovovalo, bude to jen jejich dohoda a jejich věc. Nikdo to nemusí vědět, nebezpečí od Alberta opravdu hrozilo a nápad jak to teď nemuset řešit byl dobrý. Vzpomněla si jak se divil, že to neví ani Eliška s Anežkou. Prostě jim o sobě zatím pravdu říct nechtěla, u něj měla jistotu, že její tajemství udrží. Navíc si teď musela přiznat, že se v jeho přítomnosti cítila dobře. Vyzařoval z něj klid a díky tomu se i ona najednou cítila líp. Až tohle někdo někdy zjistí, tak to bude velká legrace. Nakonec se rozhodla jít spát, byla opravdu unavená.

Adam šel od Anny domu a přemýšlel, jestli nezašel moc daleko. Jenže ona byla vážně jiná, to jak se hodlala postavit všemu, aby mohla dělat tuhle práci o ní hodně vypovídalo. Zároveň sama přiznala jak obtížné to bylo, teď bez rodinných peněz, ale byla odhodlaná to zvládnout. Radši pracovala do úmoru, než aby se vzdala. Pro někoho, kdo byl celý život zvyklý na rodinné peníze to musela být strašná zkouška. Taky když mu vyprávěla o bratrovi jí obdivoval, nakonec mu to jeho chování k ní odpustila. Jenže to ona měla prostě v povaze, viděl to na svém vlastním příkladu až moc dobře. Rozhodně mu tohle všechno imponovalo a ukazovalo mu to, jak moc o tuhle práci stojí. Dost si toho řekli, jeho nejvíc zarazilo kolik toho řekl on jí. Už dlouhé roky se nikomu, krom dědy a Štefana, se kterým sloužil, tak neotevřel. Jenže po tom všem mu to přišlo správné, ohledně malárie zatím váhal, ale jednou jí možná řekne i to. Uzavřeli tajné přátelství a možná to je nejlepší způsob jak to všechno překonat. On by mohl zase trochu víc věřit lidem a ona se postaví pevněji na vlastní nohy než dojte k nevyhnutelné konfrontaci s její babičkou. Opravdu to bude zajímavé a on se rozhodl, že jí v tom pomůže.