Cesta ke štěstí

12. Poslední tajemství

Adam uvažoval jak říct Anně o svojí nemoci. Za ten týden co u něj byla si na její přítomnost opravdu zvykl. Dnes už byla zpátky u sebe, protože Bob byl už v práci. Ten byl po té dovolené, ale fakt na zabití, dnes dvakrát nechal otevřené terárium u krajty. Zároveň mu došlo, že to jak se jí svěřil mu dost pomohlo. Najednou bylo i lehčí o tom všem mluvit, občas s tím měl problém i s dědou. Ten měl za pár dní odletět na měsíc pryč a pořád si jen dělal starosti o něj. Dnes pozval Annu k sobě na večeři, rozhodně asi bude trochu překvapená z jeho bydlení. Sice jí už o bytě něco říkal, ale dnes ho uvidí poprvé. Bylo to zvláštní, ale lidi si sem vlastně nezval, i pár jeho bývalých kolegů z armády se kterými se občas vídal tu krom Štefana nikdy nebylo. Večeři objednal, ne že by nevařil, ale bral to jako možnost strávit fajn večer u dobrého jídla. Anny otec se teď odmlčel, ale od Raula věděli, že prý přemýšlí co dál se vztahem k Sid a její prací a školou.

Sid teď dokončovala práci a chystala se k Adamovi. Pozval jí dnes k sobě na večeři, v pátek byl na večeři on u ní. Eliška tu taky ještě byla, ta byla ráda, že už je tu zpátky. "Co máš večer v plánu, budeš doma nebo půjdeš do baru." "Baru se snažím vyhýbat, Viky mi říkala, že tam byl včera Albert. Očividně si myslel, že tam na mě narazí." "Jak to teď s ním vlastně máš? Nepřijde mi, že by jsi mu úplně na rovinu řekla, že nemáš zájem. Prosím tě Ančo hlavně mi neříkej, že o něm už zase uvažuješ." "Neboj Eli to fakt ne, ale řekněme, že taková malá lekce by mu prospěla. No nic měj hezký večer, já už musím jít." Eliška se s ní rozloučila a uvažovala co má v plánu. Rozhodně se Albertovi snažila vyhnout, ale kytku od něj si v týdnu nesla domů. Taky tu byly zase dneska ty podivné zprávy. Vážně by jí zajímalo od koho jsou, nějak pochybovala, že od Viky.

Adam byl rád, že se rozhodl Annu nakonec pozvat. Teď večeřeli a povídali si o věcech z práce. "Anežka říkala, že jsi na Boba odpoledne pěkně vyletěl." "Jo víš jak jsme ti psal ráno, že nechal otevřené terárium? Tak odpoledne to udělal zase, fakt je po té dovolené na zabití." "Tak snad se rychle srovná, Eliška zase řešila jestli neuvažuju o Albertovi." Adam se musel zasmát, protože při té větě protočila oči. Kytku co jí poslal sice donesla domů, ale dala jí sousedce. "Myslím, že kdyby věděla kde jsi dneska večer dostala by infarkt spíš, než z toho kdyby jsi šla ven s Albertem." "To máš asi pravdu, ale mě i tobě to tak vyhovuje." Adam byl rád jak to bere, protože oběma jim tohle přátelství dávalo hodně. Teď sklidil ze stolu a ještě seděli u vína, teď byl čas jí říct pravdu. "Víš je tu ještě něco co bych ti potřeboval říct, upřímně jsem dlouho přemýšlel jak ti tohle poslední tajemství říct."

Sid seděla a pozorně Adama poslouchala, tak tohle nečekala. O misi na které byl v Mali jí říkal, jen netušila jak moc zlé to bylo. Chronická malárie byla věc, která mu po téhle misi zůstala a trápila ho celé roky. Zároveň jí také řekl, kdo v zoo o tom ví a proč. Naprosto chápala, že se ho všichni snaží chránit kvůli Albertovi a Brázdovi. "Adame je mi to moc líto, tohle opravdu není fér." "Prostě je to něco s čím jsem se naučil žít, ale pořád je to tak nepředvídatelné. Nikdy nedokážu odhadnout, kdy se atak blíží a jak silný bude." "Předpokládám, že když jsi říkal, že už jsi ho neměl tři měsíce je velké riziko jeho příchodu. Navíc tvůj děda pozítří odjíždí a on je ten kdo se o tebe většinou stará." "Máš úplnou pravdu, Anežka by se postarat dokázala, ale nejsem moc rád když sem chodí. Taky bude problém v pavilonu, Bob by rozhodně potřeboval pomoct. Anežka by ti možná tak řekla, že mi není dobře a že nemáš nikomu říkat, že nejsem v práci." "Adame nedělej si starosti, kdyby bylo potřeba v pavilonu pomůžu a krýt tě taky zvládnu."

Adam se díval jak se na něj Anna hezky usmála, byl moc rád jak to vzala. Před pár dny si nebyl jistý tím, že jí to řekne. Jenže čím déle si povídali a prohlubovali tohle jejich přátelství tím snazší to bylo. "Mimochodem viděl jsem v zoo dnes Albertova otce vypadal naštvaně." "Jo to bude asi tím jak se mě neúspěšně včera snažil nahánět Albert v baru. Jsem ráda, že mě Viky varovala, chvilku jsem přemýšlela, že si ji půjdu poslechnout." Sid Adamovi pravdu o Viky řekla, protože u něj bylo tohle tajemství ve stejném bezpečí jako ta její. "Kluci z jednotky se chtějí za čtrnáct dní sejít v baru, myslím si, že tam chtějí hlavně kvůli Viky." Tomu se oba zasmáli. Nakonec Adam Annu vyprovodil a umyl a poklidil nádobí. Byl to moc fajn večer a musel uznat, že to co začínal cítíl v její přítomnosti, by možná mohl být problém. Jenže zakázat si to nechtěl, dá tomu čas a pak se uvidí kam to povede. Jestli na Anně opravdu něco obdivoval tak to, že ho nesoudila. Ani před tím než jí řekl pravdu a ani teď.