Cesta ke štěstí

33. Láska někdy přichází zvolna

Josef se naprosto nevěřícně díval na vnuka jak držícího Annu v objetí. Ta se k němu tiskla a zřejmě se snažila uklidnit po výbuchu co tu předvedla její babička. Jen nechápal jak to mezi nimi je. Byli snad spolu jako pár? Pokud ano, tak jak dlouho a hlavně jak dlouho zná vlastně o Anně pravdu. Bylo totiž úplně jasné, že pravdu zná. První ze všech se vzpamatovala Eliška, které došlo jak moc to teď musela mít Anna těžké a ona jí nepomohla. "Adame můžeme teď něco udělat?" Slova Elišky Sid probrala a ona se trochu odtáhla, aby na ostatní viděla. Teď byl čas na plnou pravdu. "Chápu, že jste všichni zmatení ohledně mé rodiny, zatím to z vás čtyř věděla jen paní ředitelka. Bude to asi trochu na delší povídání tak co kdybychom si sedli?" Sid jen ještě napsal zprávu Adélce, že je všechno v rámci možností v pohodě a ať to řekne Štefanovi. Pak si všichni sedli ke stolu, ona sama se usadila Adamovi na klíně. Viděla jak to ostatní překvapilo, ale oni už teď a tady nemuseli nic skrývat. Cítila se u Adama v bezpečí, milovaná a chráněná. Ten teď ještě napsal jejímu tátovi, aby byli s mámou v obraze, protože babička další svoji nenávist otočí směrem k nim.

Eliška se dívala na Annu a pořád tomu nemohla uvěřit. Oni byli spolu a to bylo něco co nechápala vůbec. Nakonec se odvážila zeptat na pravdu její máma. "Tak dobře, abych tomu rozuměla vy dva jste spolu? To se stalo kdy a jak?" Adam je pozoroval a viděl, že jsou všichni dost v šoku, ale i tak se na ně děda usmíval. "Ano jsme spolu a pro pořádek už pár týdnů, úplně přesně od toho zranění Boba." Josef nemohl uvěřit tomu co slyšel oni spolu už byli déle? Navíc pořád tu byla ta věc ohledně Anny. "Já mám z vás dvou ohromnou radost to říkám rovnou, jen tomu všemu asi nerozumím a předpokládám, že nejsem jediný." Sid si vzala slovo a vysvětlila jim celou tu dlouhou historii ohledně její rodiny. Byla ráda, že paní ředitelka k tomu občas něco doplnila i z jejího pohledu. Viděla na nich jak šokovaní jsou z toho všeho. Musela uznat, že výstup co tu babička předvedla jim asi poskytl dostatečně jasnou představu o tom jak zlé to měla s tátou. "Ančo je mi to všechno líto, navíc se opravdu moc omlouvám, že jsem tě neposlouchala, když jsi se potřebovala svěřit." "To je dobrý Eli, jen mrzelo mě to, ale už je to pryč. Jinak za ten výstup se fakt omlouvám, ale není to až tak hrozné jak jsem to napoprvé čekala." "Není to tak hrozné? To myslíš vážně?" Anežka byla v šoku, jí to nepřišlo až tak hrozné?

Adam držel Annu na klíně a jemně jí hladil po zádech. To jak teď Anežka nechápala jak Anna ten babičky výstup bere bylo vážně vtipné. Taky se teď děda zeptal na zásadní otázku. "Tedy Aničko tohle všechno mě moc mrzí, muselo to být celé ty měsíce hrozné, čelit tomu sama. Jak jste to celé zvládla?" Adam se na Annu podíval a oba se začali smát. "Víte pane doktore, já na to, ale nebyla sama měla jsem Adama. Díky němu jsem zvládla ustát i nátlak táty a jeho výstupy." Adam viděl jak jeho děda stuhnul a sním i všichni ostatní, protože z jejího vyprávění i toho co řekla paní ředitelka si velice rychle spočítali, že ty boje s tátou skončili už dávno. Takže teď asi nikdo z nich nechápal co se děje. "Ančo to už je mnoho týdnů podle toho co jsi říkala." "Ano Eli je, Adam a já jsne spolu od toho zranění Boba, ale pravdu o mě ví Adam už mnohem déle. Než jsme byli partneři byli jsme přátelé. To Adam mi řekl pravdu o Albertovi, protože ho slyšel mluvit s jeho otcem. To bylo tehdy jak jsem ho odmítla, že něco soukromého řeším."

Anežka poslouchala Annu a teď to její chování dávalo smysl, přátelství s Adamem bylo to co se tu celé týdny dělo. Něco co si oni dva nechávali jen pro sebe. "Takže Adam ti řekl pravdu a vy jste se začali přátelit už v době, když jsi tam šla v době Bobovi dovolené pomáhat? Předpokládám asi správně, že jsi mu tedy řekla celou pravdu o svojí rodině?" "Máš pravdu Anežko tak to bylo. Prostě to bylo naše tajemství, oběma nám to vyhovovalo a pak se postupně přidaly city. Bylo to pozvolné a nepřišlo to najednou." "To chápu, jen by mě zajímalo kolik ti toho o sobě řekl Adam." Adamovi bylo jasné na co Anežka naráží a teď si přitáhl Annu k polibku než odpověděl. "Víš Anežko tohle souvisí i s mými city k Anně, měla pravdu, když říkala, že přišly postupně. Láska není vždycky jako požár, láska někdy přichází zvolna. Jinak odpověď na tvojí otázku je jednoduchá, úplně všechno a než mě ty nebo děda budete chtít praštit, tak ano měli jste celou dobu správné tušení, ten atak malárie rozhodně nebyl malý." "Proboha Adame a proč jsi si neřekl o pomoc, Anežka by ti přeci pomohla, nebo Eliška." "Nebylo to potřeba, celou noc u mě byla Anna a pak mě byla kontrolovat i následující den, kdy mě i kryla před Albertem." Sid sledovala jak na ně po tomhle prohlášení zůstali všichni nevěřícně zírat.