Cesta ke štěstí

19. Nové přírůstky

Adam si uvědomil, že od té ataky malárie je jeho vztah s Annou úplně jiný. Byli si mnohem blíž než před tím, vážně doufal, že to může znamenat, že jsou na tom oba stejně. Děda se měl dnes vracet, těšil se na něj. Anna mu taky ráno říkala, že peníze na dva stávající projekty a ten mimořádný dar už má zoo na účtech. Takže největší nebezpečí, kterého se bála, bylo zažehnáno. S tátou už to měla Anna vyřešené, teď přemýšleli jak a kdy to říct její mámě. Pravdu o Raulovi už se dozvěděla a vzala to úplně v klidu, dokonce byla prý na manžela pyšná, že v tomhle Sidonii neposlechl. S Annou se pořád pravidelně vídali, večeře u něj nebo u ní dvakrát týdně byl jejich nový pravidelný zvyk. Včera mu psala, že se Albert zase snažil v baru, kde byla s Viky. Měl chuť tam hned jít. Štefan mu od stěhování radil, aby si s ní promluvil, že určitě ty city nejsou jednostranné.

Sid byla s Eliškou v zázemí a Anežka jim říkala novinky. Taky tu byla Petra se Stáňou, ale Sid je moc neposlouchala. Pořád v poslední době myslela na Adama, koncem týdne mají jejich pravidelnou večeři. Zkusí si s Adamem promluvit, že by alespoň přestali skrývat svoje přátelství. Co bude dál nevěděla, ale jedním si byla jistá, miluje ho. Přišlo to pomalu, pozvolna ale o to silnější teď ten cit byl. Poslední dny měla pocit, že v tom není sama a on to má podobně, vlastně ten pocit sílí od toho jak jí pomáhal se stěhováním. Teď jí z myšlenek vyrušila Anežka. "Ančo vnímáš nás vůbec? Přijdeš mi trochu duchem jinde." "Promiň nějak si pořád zvykám na to, že jsem v bytě úplně sama. Strašně to Viky přeju, ale je to nezvyk." Naštěstí to holky vzaly jako jasnou věc. Eliška pořád nevěděla co se s Ančou dělo, jasně ten odchod spolubydlící byl rána, ale ona byla divná už delší dobu. "Tak hlavně si tam laskavě tě nezvi Alberta. Prý jste včera byli v baru." "Omyl já byla v baru s Viky a on se tam přišel. Leze mi na nervy, furt si myslí jak je neodolatelný." Tomu se všechny zasmály, jen Anežka přemýšlela proč si s ním pořád zahrává. Když pak vsechny odešly a ona s ní zůstala sama, rozhodla se pro menší rozhovor. "Prosím tě, řekni mi proč mu jasně neřekneš ať ti dá pokoj." "Víš Anežko to je složité, slibuju, že ti to povím, ale ne teď. Prostě jen řeknu, že Albert je opravdový zmetek a zaslouží si pořádnou lekci." "Tak dobře snad víš co děláš." Sid se na ni usmála a bylo vidět, že se Anežka uklidnila.

Adam seděl v zázemí s dědou, byl rád, že je zpátky. Byl s dlouholetým přítelem než zemřel a pak pomohl zařídit jeho pozůstalost. Taky ještě díky němu dostanou pár luskounů, zároveň dědovi odkázal veškerý majetek. Děda to chtěl odmítnout, ale nakonec přijal, peníze z účtů už měl a z prodeje domu mu přijdou za pár týdnů. Byli přátelé dlouhé roky a on neměl rodinu, jak napsal v závěti ať peníze slouží kde je potřeba, pro rodinu nebo pro jeho milovanou zoo. Teď mu taky vyprávěl zážitky z cesty a vše ostatní. Hlavně se moc těšil na nové přírůstky. "Mimochodem mluvil jsem už s Anežkou, hodlal jsi mi to vůbec říct?" Adamovi bylo jasné, že Anežka bude žalovat. "Byl to slabý atak a v pohodě jsem to zvládnul. Mohlo mě napadnout, že Anežka bude žalovat." "Dělala si starosti, to já ostatně taky. Adame vážně co kdyby to bylo horší, musíš si prostě nechat pomoct, když je to potřeba." Teď už se Adam prostě neudržel a začal se smát, kdyby děda znal pravdu tak dostane na místě infarkt.

Josef pozoroval vnuka jak se směje, už před jeho odjezdem byl nějak jiný, ale teď už vůbec nevěděl co se děje. Taky mu teď přišla zpráva a on se nad ní usmál a hned odpověděl. "Adame to není k smíchu, Anežka mi říkala, že jen diky Anně nikdo nezjistil, že jsi chyběl. Předpokládám, že tě ani nenapadlo jí poděkovat." Adam se na dědu díval a přemýšlel jak by děda reagoval na to, že jí rozhodně poděkoval a rád by jí poděkoval ještě jinak. Fakt s tímhle musí přestat, protože myšlenky na to, jak by rád Annu líbal byly pořád silnější. Teď mu psala, že holky zase řeší jak to má s Albertem. On jí na oplátku napsal, že Anežka samozřejmě žalovala. "Můžeme prosím změnit téma? Prostě se o tom nechci bavit dobře?" "Adame ty se opravdu chováš jako blbec." Josef se radši zvedl s tím, že musí za Marií. Po cestě přemýšlel co s Adamem je, choval se zvláštně, měl dokonce pocit, že ohledně toho ataku lhal. Pravděpodobně byl mnohem silnější než říkal a trpěl sám doma bez pomoci. Chápal ho, že byl nerad, když ho v tom stavu někdo viděl, jenže si tím jen pritěžoval. Možná by ho měl opravdu víc nutit k tomu, aby si dal život dohromady. Taky přemýšlel, že by mohl Aničce poděkovat alespoň on, jenže to by jí musel říct pravdu a s tím by Adam nikdy nesouhlasil.