24. Pravda o lásce

257 7 0
                                    

Adam prošel rychle infocentrum a všiml si tam Alberta, který očividně čekal na Annu. Poslal tedy rychle zprávu, aby jí varoval. Rozhodně si musel přiznat, že se moc těšil na to, až to o nich Albert zjistí. Od doby co zjistil pravdu, měl pořád dost nutkání ho praštit. Taky se tu dneska staví Štefan, který potřebuje s něčím pomoct. Ten bude vlastně první kdo se to o nich dozví. Sid si zprávu přečetla a vydala se ke střetu s Albertem. Ten stál u Lady a rozhodně na ni čekal. "Ahoj Ančo, jak se máš? Nedáš si se mnou kávu." "Lákavá nabídka, ale radši ne, nechci přijít pozdě. U Elišky by to nevadilo, ale pochybuji, že Adam by měl tolik pochopení." "Ten ať si trhne, tak třeba odpoledne až nebudeš mít tolik práce." "Jo to by asi šlo, ale nevím co má Adam dneska v plánu za práci." Doufala, že Adama napadne nějaká náročná práce, díky které se Albertovi vyhne. Fakt se jí z něj dělalo špatně. Teď se těšila do klidu jejich zázemí, sice si budou muset dávat pozor, ale to vydrží. Rozhodně chtěli ještě chvilku jejich vztah utajit.

Adam seděl v zázemí a psal deníky, Anna šla uklízet u želv. Byla to práce na dlouho, sice ne náročná, ale zdlouhavá. To odradí Alberta od možnosti jít s ní na kávu. Musel si dětinsky přiznat, že se těšil z toho jak o nich zatím nikdo neví. Za pár dní to možná řeknou několika lidem, ale zatím bez identity Anny. Pak to řeknou jejím rodičům, nebo to udělají obráceně, vše bude vlastně záležet na tom jak dlouho si dokáží dávat pozor. Akorát se chystal jít podívat za Annou, když přišel Štefan. Přivítali se a on za ním radši zavřel dveře. "Copak bojíš se, že by Anna slyšela o čem mluvíme? Mám pocit, že jsi chtěl zjistit jak to má ona s city k tobě a teď vypadáš, že se tomu vyhýbáš." Adam se začal smát, tohle byla vážně legrace. "Můžeš mi říct co je tu k smíchu?" "No vlastně ty, ale omlouvá tě neznalost. Takže ty dveře jsou kvůli kolegům, protože v citech s mojí přítelkyní mám vážně jasno." Adam si užíval Štefanův šokovaný výraz. "Přítelkyně, moment kdy se to jako stalo?" Štefan byl opravdu zmatený, ale Adamův rozesmátý obličej značil, že je to pravda. Potom si vyslech co všechno se tu včera stalo. Občas si o Adama dělal starosti, kvůli jeho práci a očividně oprávněně. Teď měl, ale obrovskou radost."Tak hurá, mám obrovskou radost. Neboj se, ode mě se to nikdo nedozví. Takže to zatím neví ani tvůj děda?" "Zatím ne, chceme si to chvilku nechat jen pro sebe." Adam se s kamarádem rozloučil, nakonec místo za Annou musel jít pomoct Anežce s odchytem jedné zraněné vodušky.

Štefan se rozhodl projít se ještě pavilonem a zahlédl Annu u želv. Byl tam s ní mladý Polák, neměl rád jeho otce a potom co se dozvěděl o tom co chtěl udělat Anně, pohrdal i jím. Naštěstí snad během dvou minut odešel a tvářil se vážně naštvaně, očividně neuspěl se svým sváděním. Bylo strašné jak se snažil Annu dostat, když mu to Adam vyprávěl chápal jeho touhu toho chlapa praštit. On sám pocházel z bohaté rodiny, navíc po otcově smrti před pár lety zdědil rodinný tilul. Sice ho nepoužíval, ale měl ho a moc dobře věděl, že to nepřináší žádné výhody. Roky si o Adama dělal starosti, protože po propuštění z vězení se ještě víc uzavřel do sebe. Tehdy tam vlastně skončil za většinu jednotky, nebýt jejich zástupce velitele nepadli by do pasti. Ten teroristický útok tehdy jejich jednotka přežila hlavně díky Adamovi, bohužel i tak měli ztráty. Adam pak toho chlapa prostě zmlátil, kdyby on sám nebyl zraněný posloužil by si taky. Všichni z jednotky se to následující roky snažili Adamovi vynahradit, ale on se jich stejně stranil. Jenže i tak byl vždycky v obraze o tom co se s nimi děje a vždy byl první v řadě, aby někomu z nich pomohl. Pokud si na něm něčeho nejvíc vážil, byla to jeho ochota obětovat se pro druhé. Teď když ho viděl šťastného a očividne zamilovaného nemohl být šťastnější.

Sid uklízela u želv a byla ráda, že má tak výmluvu se Albertovi a jeho pozvání vyhnout. Sice se tvářil, že ho to jen mrzí, ale bylo jasné, že sakra hodně zuří. Sid přemýšlela jak dlouho to jeho dotěrné chování vlastně ještě bude muset snášet. Když odcházel zahlédla na lávce Štefana. Albert kolem něj jen prošel, bylo vtipné jak vlastně i Štefan skrýval navenek svojí identitu. Tak jako Adam nosil převážně černé oblečení, kožená bunda byla zřejmě základ šatníku u bývalých vojáků. Pod tímhle zjevem bývalého vojáka, by málokdo hledal hraběte s rodinným majetkem srovnatelným s majetkem její rodiny. Teď přišel až k ní, kdyby je kdokoliv viděl nebylo by mu nic divné. "Ahoj Anno, takže dovol mi, abych ti pogratuloval, moc vám to oběma přeju." "Děkuju ti, víš pořád si zvykám. Dost dlouho jsem se bála, že jsem v těch citech osamocená." "To jsi nikdy nebyla, on tě opravdu miluje a já nemůžu být šťastnější. Roky jsem si o něj dělal starosti a už nemusím." "Jsem ráda, že si to myslíš teď jen jak to dopadne s mojí rodinou." "Možná to na začátku bude zlé, ale máš Adama a spolu to zvládnete. Až pak vyjde najevo pravda o lásce bude to ještě lepší." Sid se na něj usmála a on pak už musel jít. Sid pak ještě napsala zprávu Viky, ta byla absolutně nadšená a moc jí přála štěstí.

Cesta ke štěstí Kde žijí příběhy. Začni objevovat