Cesta ke štěstí

36. Za temné noci

Sid seděla na posteli v Adamově bytě a sledovala ho jak vaří oběd. Včerejšek byl náročný den a oni měli dneska volno, pavilon obstará Adamův děda a oni si trochu oddechnou. Rodiče teď byli v jejím bytě a všichni čekali co babička podnikne dál. Táta s mámou se tu včera večer stavili a všechno znovu probrali. Máma byla trochu v šoku z Adamova bydlení, jenže jim to stačilo. Před pár dny když už bylo jasné, že pravda vyjde najevo a rodiče by možná potřebovali místo kde složit hlavu upravili pro sebe Adamův být pohodlněji. Terária se přesunula na opačnou stranu pokoje a na jejich místo přišla pohodlná postel s dostatkem úložného prostoru dole. Do chodby ke koupelně taky přibyla nová skříň a komoda. Jinak hlavní bylo, že byli spolu na ničem jiném nezáleželo. Jak Adamovi řekla klidně by se spokojila i jen s matrací na zemi, hlavně když bude s ním. V práci ještě stále nikdo další neznal pravdu o její identitě, ale ani o jejich vztahu, jedinou výjimkou byl Robert. Sid chtěla ať mu to Eliška řekne, on pak uznal, že je obdivuje, protože ani on je nikdy nenačapal. Zatím to tedy dál zůstavalo jejich tajemstvím. Všichni usoudili, že potupu Alberta si hodlají užít se vším všudy.

Adam pozoroval Annu, od včerejška už byla víc v klidu. Teď připravoval oběd, čekali k němu Raula. Už měl možnost ho poznat a hned si ho oblíbil, byl to fajn chlap, který si šel za svými sny. Za to ho Sidonie vyloučila z rodiny, ale i tak se s ním Eduard celé roky vídal matce navzdory. Teď slíbil, že když bude potřeba klidně nějak pomůže. Zatím všichni čekali na další tah Sidonie. Zároveň přemýšlel jak se pomstít Albertovi, Štefan byl rozhodně moc ochotný mu v tom pomoct. Anna s Adélkou taky vymýšlely drobné naschvály, které mu hodlaly provést. On musel uznat, že má dost štěstí, protože než se začali přátelit rozhodně by si za svoje chovani k ní taky odplatu zasloužil. Holky byly dost kreativní a Alberta čekalo pár moc nepěchných věcí. "Lásko o čem přemýšlíš?" "Myslela jsem na naše, pořád si dělám výčitky, že museli odejít z domu." Adam k ní přišel a objal jí. "Oni s tím počítali, neboj se věřím, že se to časem urovná." "Snad máš pravdu, jen je toho moc. Kdybych neměla tebe nikdy bych to nezvládla." "Miluju tě a to já bych měl děkovat tobě. Díky tobě zase pořádně žiju, jsi pro mě vším." Sid si ho přitáhla k polibku. Měl pravdu, on opravdu začal zase normálně žít a jí to dělalo moc šťastnou.

Raul seděl u oběda se Sid a Adamem. Adam měl malý, ale útulný byt, který před pár dny trochu upravili. Byli tu teď se Sid na stálo, aby Alice a Eduard mohli být v bytě Sid. Bylo to nejlepší řešení a navíc ti dva byli očividně zamilovaní a moc šťastní. Znal Adama z Radkova vyprávění a pak i od Eduardova. Před pár dny měl možnost ho poznat i osobně, když se Sid přijeli za ním. Byl to čestný a moc fajn chlap, takového Sid opravdu přál. Jejich příběh byl ukázkou, že láska překoná úplně všechno. Sid si jen dělala starosti kvůli rodičům, že je to její vina co se děje. "Sid tím se nazatěžuj, Eduardovi tohle všechno jen prospělo. Roky žil ve stínu Sidonie, že se vídal se mnou byla jediná věc ve které jí nikdy neposlechl. Teď se postavil na vlastní nohy a konečně začal plně rozhodovat o svém životě." "Snad máš pravdu, ale to já je do toho zatáhl, hlavně mámu." Raul pozoroval jak Adam konejšivě Sid objal. "Alice je úplně v pořádku, jak sama řekla dokonce se těší, že si bude moct zařídit bydlení podle svých představ. Možná ti to nikdy neřekla, ale měla od Sidonie zakázáno ve vile cokoliv udělat bez jejího souhlasu." Sid se na něj nevěřícně dívala. "To mi opravdu nikdy neřekla."

Když Raul odešel užili si pohodové odpoledne, uvelebili se na posteli a dívali se na film. Večeři si objednali a jen si užívali blízkost toho druhého. "Myslím si, že Raul má pravdu ohledně tvých rodičů. Prostě teď budou svými vlastními pány a můžou si dělat co chtějí. To jak se k tomu bude teď stavět tvoje babička je vlastně jedno. Ona si musí uvědomit, že už vás neovládá a nemá nad vámi žádnou moc." "Vím, že máš pravdu, jen se musím vyrovnat s tím, že jsem tohle všechno spustila já." "Lásko ty jsi nic nepustila, jen si chtěla žít svůj život a jít si za svými sny." "Miluju tě Adame, jsem tak šťastná, že jsme spolu." "Taky tě miluju Aničko." Následně si jí přitáhl k dlouhému polibku a rozhodl se jí narozeně ukázat jak moc jí miluje. Miloval ji a nejšťastnější byl, když byla v jeho blízkosti. Později mu Anna usnula v náručí a on si to užíval. Měsíc byl v novu a on si uvědomil, že za temné noci jako je tahle dřív přemýšlel, že stejně temný je i jeho život. Jenže to bylo před mnoha měsíci a před tím než Annu pustil do svého života. Když se tehdy rozhodl říct jí pravdu, změnila jeho život od základů. Přestal se utápět ve své sebelítosti a zkusil si znovu užívat života. Jejich přátelství přerostlo v lásku, hlubokou a oboustrannou. Měl obrovské štěstí a byl za to osudu moc vděčný.