Beatrice's point of view
,,To je jedna věc. Druhá věc je, že ty mi nestojíš za to, abych k tobě nějaký city choval." řekne pohrdavě, jakmile ke mně dojde. Pokud za mnou přišel pouze proto, aby mě mohl urážet a ubližovat mi svými slovy, tak se může otočit a zase odejít.
Nechápu, co dělám neustále špatně, že mě Zayn nedokáže mít alespoň trochu rád. To jsem vážně až tak hrozná? Za tu dobu, co jej znám, jsem mu neprovedla nic hrozného, čím bych si vysloužila jeho nenávist. Dobře, možná jsem jej jednou udeřila do nosu a dvakrát málem vykastrovala, ale jak říkám - nic hrozného jsem mu neprovedla.
,,Proč? Co jsem ti udělala tak hroznýho?" zavrtím nechápavě hlavou. ,,Proč? Podívej se na sebe. Seš nicka, nemáš absolutně nic, kromě dvou fakanů na krku-" má napřáhnutá ruka jej přeruší. Překvapeně se chytí za svou tvář, na které nyní svítí obtisk mé dlaně, a věnuje mi šokovaný pohled zpod svých chvějících se řas. Už jednou jsem jej upozornila, aby dvojčata neoslovoval; ,,parchanti". Sice je nyní oslovil; ,,fakani", ale pro mě ta dvě slova (parchanti a fakani) mají stejný význam. Uráží tím dvojčata tak či onak.
,,Už jednou jsem ti řekla, že máš celou moji rodinu nechat na pokoji! Ještě jednou o dvojčatech řekneš, že jsou fakani, tak tě-" ,,Tak co?!" přeruší mě svým zvýšeným hlasem, ,,Zabiješ mě snad?! Nebuď směšná! Ty bys něco takovýho nedokázala! Ale garantuju ti, že ty si na mě sáhla naposledy. Ještě jednou mi dáš facku a zmlátím tě tak, že budeš plivat zuby." zavrčí nenávistně. ,,Jistě, tohle ti jde. Vyhrožovat a ubližovat slabším." odfrknu si. Jeho výhružku beru na lehkou váhu. Vždy mi pouze vyhrožoval, ubližoval a zase vyhrožoval - a takhle stále dokola.
,,Děvko!" zasyčí, načež své dlouhé prsty omotá kolem mého krku. Zády mě tvrdě narazí na chladnou zeď a můj krk surově stiskne. ,,Jak nečekané." zasípu ztěžka. Sice jsem nebyla připravená na jeho útok, ale nejsem překvapená. Tak trochu jsem očekávala, že mě chytí pod krkem. Je tak moc předvídatelný.
,,Pusť mě." zašeptám namáhavě, jakmile jeho stisk na mém krku zesílí. ,,Pustit tě? Ani za milion, ty malá děvko. Zabiju tě. Jednou pro vždy." zavrčí nenávistně. I přesto, že jsem zesláblá, zvednu svou ruku. Zayn si nejspíše myslel, že jej chci zachytit za zápěstí a pokusit se odtáhnout jeho ruku z mého krku, protože mým následným činem byl nemile překvapen. Svým palcem jsem jej bolestivě píchla do levého oka. Tento útok mě naučil Liam - respektive mi poradil, jak se zachovat, pokud mě někdo bude opět škrtit.
Zayn můj obranný útok nečekal a okamžitě pustil můj krk ze svého sevření. Chytil se za své poraněné oko a z úst vypouštěl nespočet nadávek, zatímco já lapala po dechu. Patří mu to.
,,Hajzle." zasípu ztěžka, načež do něj strčím, ale protože jsem příliš zesláblá, tak to s ním nepohne ani o centimetr. ,,Kurvo!" zasyčí a pustí své oko, snažíc se mnou způsobenou bolest rozmrkat. ,,Nesnáším tě!" vykřiknu. ,,To ti tak žeru. Ještě před chvíli si tady fňukala, proč tě nemůžu mít rád jako máš ráda ty mě." vysměje se mi.
,,Moje city k tobě jsou jako na horský dráze. Jednou k tobě cítím lásku a podruhé nenávist. Ale jsem si jistá tím, že nenávist k tobě je silnější, protože ty jsi ten nejodpornější člověk, kterýho jsem kdy poznala. Ani nevím, proč tě mám ráda, když si mě v životě připravil o tolik. Pane Bože, ty si mě znásilnil, ponížil, chtěl si mě prodat mému otci... Tak moc si mi ublížil a já tě i přesto mám ráda. Uvědomuješ si to?" uchechtnu se ironicky. Do mých očí se hrnou horké slzy. Nemám daleko k pláči - v krku cítím obrovský knedlík, značíc hysterický pláč. Několik dlouhých vteřin čekám, co Zayn odpoví na má slova. Jeho následná slova mě opravdu odrovnají.
,,Nemůžu za to, že seš tak blbá. Já tvou lásku, nebo jak to ty nazýváš, nechci. Chci, aby si mi zmizela ze života. Odstěhuj se do jinýho města, státu, klidně se zabij, ale prostě mi zmiz ze života." pronese pevným hlasem. Jeho prázdný pohled nasvědčuje tomu, že svá slova myslí naprosto vážně. Tak moc mi svými slovy nyní ublížil. Mé oči již nevydrží ten nápor slz a horké slzy stečou po mých tvářích.
,,Víš, i přes všechno špatný, co si v mém životě napáchal, si v mém životě dokázal udělat něco dobrého, užitečného... Dokázal si mi otevřít oči a ukázat mi, jak umí být život krutej..." svým hřbetem ruky otřu své mokré tváře, ačkoliv je to zbytečné, protože mi po nich stékají nové slzy. Pokusím se kolem Zayna projít, protože nedokážu nadále být v jeho přítomnosti, ale zastaví mě jeho ruka, která mě zachytí za mé zápěstí.
,,Už si mi toho řekl dost... Teď mě nech jít, abych mohla splnit tvoje přání a zmizet ti ze života. Snad tě to udělá šťastným. Měj se, Zayne." vymaním svou ruku z jeho sevření. Tak moc mě z téhle situace bolí u srdce. Po mých tvářích stéká velké množství slzy, které zapříčiňují mé rozmazané vidění.
Vkročím zpět do klubu a zamířím rovnou k baru. Potřebuju se opít - potřebuju zapít ten smutek. Potřebuju zapomenout - potřebuju dočasně zahojit své zlomené srdce. Tak moc to bolí, když vám někdo neopětuje vaše city a dává vám najevo nenávist, kterou k vám cítí. Bolí to. Opravdu moc.
Usadím se na barovou stoličku a své ruce složím na barový pult. ,,Tak co to bude, krásko? Něco na zlomené srdce?" pokusí se mě povzbudit barman svým milým úsměvem. ,,Je mi to jedno. Hlavně, ať to má vysokej obsah alkoholu." pronesu nezaujatě. ,,Náročnej den?" snaží se navázat konverzaci, zatímco začne připravovat můj drink.
,,Tak nějak." zašeptám vyhýbavě. ,,Vypadáš opravdu smutně. Copak se ti stalo?" zeptá se starostlivě. ,,Kromě zjištění, že jsem nicka, která nemůže být nikdy šťastná, tak vlastně nic." usměju se, ale je viditelné, že můj úsměv není upřímný. Klidně, ať si o mně ten barman myslí, že jsem depresivní puberťačka. Mně už je všechno naprosto ukradené.
,,Rozhodně nejsi nicka. Jsi osobnost. Každý z nás je osobnost. Já jsem třeba skvělý barman." vztyčí svou bradu. ,,Já jsem maximálně skvělá v tom, že se pokaždé zakoukám do nějakého pitomce." povzdechnu zklamaně. Věnuju mu svůj vděčný pohled, jakmile přede mě položí skleničku, obsahujíc tekutinu, která je zbarvená do zeleného odstínu.
,,Neopětovaná láska?" zeptá se opatrně. ,,Mhm, tak nějak... Mám ráda jednoho kluka, ale on mě ne. Nesnáší mě." povzdechnu, načež vypiju celý obsah skleničky najednou. Má tvář se zkřiví do divné grimasy, jakmile obsah skleničky skončí v mém žaludku. Tento drink měl opravdu zvláštní chuť - takovou hořko-sladkou. Ale chuť drinku nebyla až tak hrozná, proto si objednám další skleničku. Stejně se chci opít, takže mi nemusí záležet na tom, jaký alkohol budu mít - důležité je, abych se opila.
,,Nesnáší? A co si mu provedla?" zeptá se se zájmem. ,,Právě že nic. On mi vždycky ubližoval. Nikdo na světě mi neublížil tolik jako on. Pár minut zpátky mi úplně v klidu řekl, abych mu zmizela ze života. Že se můžu klidně zabít, ale hlavně, abych mu zmizela ze života..." uchechtnu se ironicky, abych skryla svůj smutek. Mé vidění se opět rozmazává, protože se do mých očí hrnou horké slzy.
,,V tom případě máš pravdu. Zakoukala ses do pitomce. Tohle ti může říct jen člověk bez citů. Být na tvém místě, tak na toho kluka kašlu a najdu si někoho, kdo ti za to bude stát." pokusí se mě povzbudit. Jemu se taková slova říkají snadno, když neví, jak se cítím. Jak mám najít někoho, kdo mi za to bude stát, když musím neustále myslet na Zayna? Možná splním jeho přání a zmizím z jeho života. Ale ani to mě nedonutí na něj zapomenout. Akorát na něj budu myslet ještě víc, protože mi bude scházet jeho přítomnost.
,,Abych změnil téma a možná ti i zlepšil náladu. Seš tady sama?" usměje se. ,,Asi jo... Měla jsem tu být s přáteli, ale kdo ví, kde jsou." pokrčím rameny, přičemž od něj převezmu svůj nově připravený drink. ,,Oh, takže jsi tu vlastně sama, co?" vydechne. Na jeho dotaz pouze nepatrně přikývnu hlavou na souhlas.
,,V tom případě na sebe dávej pozor, holka. Byla by obrovská škoda, kdyby se ti něco stalo." mrkne. ,,Klidně, ať se mi něco stane. Mně už je to všechno jedno." pokrčím ledabyle rameny, načež znovu vypiju celý obsah skleničky najednou. V mé puse se rozline podivná chuť. Ovšem není až tak hrozná jako předtím.
,,Nebuď tak depresivní." zamumle a rýpne svým prstem do mé ruky. ,,Tak mi pomoz dostat se do lepší nálady." vybídnu jej. ,,Jak? Můžu ti vyprávět vtipy, ale podle mých přátel mám otřesné vtipy." zasměje se svým vlastním slovům. ,,Tak jsem to nemyslela. Nemusíš mi vyprávět vtipy, vystačím si s láhví vodky." pronesu. ,,Chceš po mně celou láhev vodky?" zeptá se mírně zaskočeně. Na jeho dotaz opět pouze přikývnu hlavou na souhlas. Ne, že bych byla nějaký zkušený alkoholik, ale vodka je momentálně jediný tvrdý alkohol, který mě nyní napadl a jehož chuť víceméně snesu.
,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad." přizná své obavy nahlas. ,,No, je to jediná cesta, jak mě můžeš dostat z mé depresivní nálady." odpovím vydíravě. ,,No fajn. Ale pro jistotu na tebe budu dávat pozor. Vlastně..." na pár vteřin se ke mně otočí zády, načež z barové skříně vezme láhev vodky a dvě panákové skleničky, ,,Mohli bysme si připít na seznámení." zazubí se, jakmile se ke mně otočí opět čelem. Na barový pult položí láhev vodky a panákové skleničky. Jeho nápad nezní špatně.
,,Nemám nic proti." pousměju se a pozoruju jej, jak plní obě panákové skleničky průhlednou tekutinou. ,,Takže," přisune ke mně blíže jednu panákovou skleničku a tu druhou uchopí mezi své prsty, ,,jsem Patrick, těší mě..." nechá svou větu vyznít do ztracena, čímž mi dává najevo, abych doplnila své jméno. ,,Beatrice. Také mě těší, Patricku." pozvednu svou ruku, v jenž držím panákovou skleničku, a bez přiťuknutí do sebe panáka vodky kopnu. Na pár vteřin semknu svá oční víčka k sobě nad chutí vodky, která se rozlinula v mých ústech, ale ihned své oči opět otevřu.
,,Ty budeš očividně pěkný kvítko." zasměje se Patrick - on svého panáka vodky stále nevypil. ,,Není čas ztrácet čas." myknu lehce rameny. ,,Máš pravdu." zazubí se, ,,Tak na lepší časy, Beo." kopne do sebe svého panáka vodky. Bedlivě pozoruju jeho výraz ve tváři. Ovšem Patrick se nijak nezašklebí - očividně je zvyklý pít vodku. Odněkud zazní Patrickovo jméno, načež se zmíněný zmateně otočí.
,,Hned jsem u tebe, Beo." pronese, než mě opustí. Pouze nad jeho náhlým odchodem pokrčím rameny a obsloužím se sama. Doleju svou panákovou skleničku vodkou, načež její obsah do sebe kopnu.
Tímhle způsobem pokračuju několik následujících minut, tedy ne tak úplně. Na dolévání vodky jsem se vykašlala a pila vodku rovnou z láhve. Z Patrickovy poznámky; ,,Hned jsem u tebe," se vyklubalo necelých čtyřicet pět minut. Za tu dobu jsem stihla vypít skoro celou láhev vodky - zbývalo v ní přibližně na dolití jedné panákové skleničky. Celou dobu jsem zde na baru sama. Nemám nejmenší ponětí, kde se kluci nyní nachází. Ani jednoho z nich jsem nezahlédla a vlastně mě to ani netrápí. Já jsem spokojená se svou společnicí - láhví vodky.
,,Promiň, že jsem se tak zdržel, nějak se to protáhlo." objeví se u mě Patrick zrovna v okamžiku, kdy promlouvám do duše své láhvi vodky. ,,Ty teda vypadáš, Beo." vydechne šokovaně. ,,Mně je fajn!" zasměju se zvesela, načež dopiju poslední doušky vodky. V mé krvi koluje velké množství alkoholu. Mé tváře, díky alkoholu, hoří. Alkohol, proudíc v mých žilách, způsobuje, že nedokážu nad ničím přemýšlet. Všechny své starosti jsem hodila za hlavu.
,,Někdo ti posílá drink. Chtěl jsem ti ho dát, ale nejsem si jistej, jestli je dobrej nápad, abys pila něco dalšího, když vypadáš... Takhle. A navíc-" ,,Ale prosimtě." přeruším jej nespokojeným mlasknutím a následně se zasměju, ,,Dej to sem, zlato." vytrhnu mu z ruky skleničku, obsahujíc modrou tekutinu. ,,Nepij to, Beo. Vypadá to, že do toho něco-" neposlouchám jej a obsah skleničky vypiju. V mých ústech se rozlije sladká chuť. ,,Hodil." dodá Patrick a semkne své rty do úzké linie.
,,Nebuď tak upnutý. Trochu se odvaž." zasměju se opile. ,,Víš co, Beo... Nahoře jsou volný pokoje. Sice jsou pro zaměstnance, ale já se nemůžu dívat, jak se tady ničíš. Na." zpod barového pultu vytáhne klíč na provázku a položí jej přede mě. ,,Jéé, to je od auta? Koupil si mi auto?" rozzářím se. ,,Ano, koupil jsem ti auto." povzdechne zoufale, ,,Pokud to auto chceš, tak si pro něj musíš jít. Je nahoře v pokoji." mrkne.
,,Fakt?" vykulím své oči, ,,Jak si ho tam dostal?! Jsi čaroděj?!" zalapám po dechu. ,,Ano, jsem čaroděj." zacukají mu koutky úst. Chytí mou ruku, načež rozevře mou dlaň, do které mi vtiskne onen klíč na provázku. Následně mou ruku sevře v pěst.
,,Pamatuj, tenhle klíč je od dveří, které jsou na konci chodby. Tak si to hlavně nespleť, ano? Pojď, doprovodím tě k těm schodům, které vedou nahoru, aby tě tam vůbec pustili." obejde barový pult a přejde blíže ke mně. Pomůže mi vstát z barové stoličky a okamžitě podepře mé tělo, jakmile spatří, že mám problém udržet se na nohou.
,,Zvládneš ty schody vyjít sama, že jo?" pohlédne na mě Patrick nedůvěřivě, načež jeho ruce pomalu opustí mé tělo. Svým opilým pohledem se zaměřím na schody, před kterými momentálně stojíme. Vůbec jsme se sem nemuseli dostat, protože holohlavý muž, hlídajíc tyto prostory, nás sem nechtěl pustil. Jen proto, že jsem jej plácla po jeho holé hlavě a smála se tomu. Tak co to je? Nemá žádný smysl pro humor. Patrick se mu musel omluvit za mé, prý nevhodné, chování, aby nás pustil dál.
,,Ano." zasměju se. Následně stoupnu na první schod a nebýt Patricka, tak skončím rozplácnutá na schodech s rozbitou bradou. Samozřejmě, že si ze svého málem-pádu nic nedělám a naopak se začnu smát.
,,Já se o ní postarám." promluví hluboký hlas za námi. Ani se nemusím otáčet, abych zjistila, kdo je dotyčná osoba. Vím to moc dobře i přesto, že v mé krvi koluje velké množství alkoholu. Zayn.
,,Vůbec ho neposlouchej, zlato." zaculím se na Patricka, ,,Neumí se postarat o sebe, natož o někoho." zasměju se vesele. ,,Promiň, Beo, ale nemám na výběr." pohlédne na mě Patrick omluvným pohledem. Uraženě si odfrknu.
,,Z takovýho kreténa, jako je tady Malik, nemusíš mít strach." odstrčím od sebe Patricka, načež se svou opilou chůzí pokusím vyjít těch několik schodů. Kolem mého pasu se náhle omotá něčí paže. Dle vůně, která mě udeřila do mého nosu, poznávám, že se jedná o Zaynovu paži. Já mám zmizet z jeho života, ale on mě otravovat může. To je teda spravedlnost.
,,Nesahej na mě, sliz-slizoune." zamotá se mi jak jazyk - stejně jako mé nohy. Malikova paže mě zachránila před pádem. ,,Buď ráda, že ti pomáhám." zabručí a pomůže mi vyjít schody. ,,Já se ti o nic neprosila." odfrknu si. Strhnu jeho paži ze svého těla a svou opilou chůzí zamířím ke dveřím, které se nachází na konci chodby. Musím se pochválit - i přes svou opilost jsem nezapomněla, ke kterým dveřím onen klíč patří. Sice se mi několikrát podařilo málem podvrknout svůj kotník - díky vysokým podpatkům, ale nakonec jsem přece jen došla ke dveřím v naprostém pořádku a vysmátá.
Do klíčové dírky dveří se trefím přibližně až na šestý pokus. Celou dobu jsem se svému marnému snažení odemknout dveře smála jako pominutá. Zatímco Malik vedle mě komentoval situaci tím, že jsem neschopná. Jakmile propůjčený pokoj oslnilo světlo a já tak viděla na cestu, tak jsem zamířila k manželské posteli.
,,Už můžeš vypadnout, feťáčku." zasměju se a s hlasitým výdechem dopadnu zády do měkké postele. ,,Feťáčku?" zopakuje mé slovo. ,,Co jinýho? Sjel ses. Seš feťáček. Blbej feťáček." směju se. ,,Kvůli tobě ze mě ta droga vyprchala. Cítím se úplně normálně." kráčí blíže ke mně. ,,To je tvůj problém." uchechtnu se, tváříc se lhostejně. ,,Můj problém seš ty." ,,Vyliž mi, Maliku." začnu se smát jako pominutá svým vlastním slovům - přišla mi hrozně vtipná.
,,Vlastně ti to dlužím za tu kuřbu minule, co?" zeptá se provokativně. ,,Nedobrovolnou kuřbu, ty nechutné prase." pokusím se jej nakopnout, ale on včas zachytí můj kotník. ,,Buď mě pusť anebo mi sundej ty příšerný podpatky." zamumlu. Zayn kupodivu zvolí druhou možnost. Sundá podpatky z mých nohou a odhodí je kamsi za sebe.
,,Víš, co si myslím, Maliku?" vydechnu a skousnu svůj spodní ret nad svou vlastní myšlenkou, která utkvěla v mé hlavě. ,,Mhm?" zabručí. ,,Kdybych byla neschopná, jak si před chvílí tvrdil, tak ti ze mě netvrdne." uchechtnu se a zvednu se na svých loktech. ,,A jak si přišla na to, že mi z tebe tvrdne?" uchechtne se posměšně. ,,Já sama jsem na to přišla." donutím jej pustit můj kotník ze svého sevření, načež vstanu z postele a postavím se před něj.
,,Ty jsi nějaká sebevědomá. Můžu tě ujistit, že mi z malých holek fakt netvrdne." ušklíbne se. ,,Fajn, tak mě nech se přesvědčit." ušklíbnu se pro změnu já. Rudé šaty přetáhnu přes svou hlavu a následně je odhodím kamsi na zem. Zůstanu stát před Zaynem pouze v černých, krajkových kalhotkách.
Nemám absolutně žádné ponětí, co mě nyní popadlo, ale svádím své chování na alkohol, kolujíc v mé krvi. V mé hlavě se odehrávají různé scénáře, co bude nyní následovat. Při pomyšlení na Zaynovy rty přitisknuté na mých intimních partiích mé tělo poleje vlna vzrušení. Vůbec nechápu, jak mě tyhle myšlenky napadají, ale momentálně jich mám plnou hlavu.
,,Uvidíme, jak se ti bude líbit kuřba od neschopný holky." věnuju mu svůj drzý škleb, načež se má kolena dostanou do kontaktu s huňatým kobercem, jenž je rozprostřen na zemi. Mám možnost zaslechnout, jak se Zaynův dech zadrhl. Se skousnutým spodním rtem pohlédnu Zaynovi přímo do očí, navazujíc oční kontakt, zatímco rozepínám jeho pásek a kalhoty, které následně stáhnu k jeho kolenům.
,,Beatrice," vydechne Zayn mé jméno. Nejspíše chce něco říct, ale já jej přeruším - vtisknu polibek na jeho chloubu ukrytou pod černými boxerkami. Jeho slabý, vzrušený vzdech byl zřetelně slyšet.
,,Jo tak... Z malých holek ti netvrdne." zasměju se, načež svou ruku schválně přiložím na jeho rozkrok. Jasně mohu cítit jeho tvrdnoucí délku. ,,Tvrdne mi z představy, jak tě šukám." zasyčí a chytí mě za můj vysoce vyčesaný culík. Mou hlavu následně zakloní, pohlížejíc do mé tváře. Tvářím se sebejistě a vítězně, zatímco Zayn se tváří naštvaně. Ovšem vzrušení ve svých očích potlačit nedokáže.
,,Chceš mi něco říct, Maliku?" vydechnu provokativně, když mě pouze pozoruje. Svou ruku, kterou mám přiloženou na jeho rozkroku, rozpohybuju a začnu jej dráždit přes spodní prádlo. Samolibě se usmívám, když vidím, jak se snaží zadržet své steny.
Zaháknu své prsty za lem jeho boxerek a jsem připravená mu je stáhnout, ale on mou ruku náhle odstrčí. Místo toho, aby mě nechal svléknout jeho boxerky, mě zachytí za mou paži a donutí postavit se na nohy.
,,Co-" nenechá mě doříct můj dotaz a strčí mé tělo do postele. Má záda se zaboří do měkkých peřin. Netrvá dlouho a Zaynovo tělo se ocitne nad mým.
,,Myslíš si, že si ze mě uděláš svou poslušnou, submisivní kurvu?" zavrčí tiše, přičemž se skloní nebezpečně blízko k mé tváři. ,,Nemyslím. Já to vím." zašeptám provokativně. ,,Jsi tak neskutečně drzá, Beatrice. Přísahám, že ti vyšukám mozek z hlavy za tu tvou provokaci." zašeptá, přičemž v jeho očích nebezpečně blýskne.
Náhle se skloní a věnuje několik hladových polibků na můj hrudník, než svými rty narazí na mou bradavku, kterou následně svým jazykem obkrouží. Z mých úst unikne slastný sten, přičemž se prohnu v zádech. Můj slastný sten se v následném okamžiku změnil na bolestný. Jeho zuby se bolestivě zakously do mého prsa - otisk jeho zubů se objevil okamžitě. Abych mu tu bolest nějak oplatila, tak jsem svými prsty vjela do jeho havraních vlasů, za které jsem jej následně surově zatahala.
Zayn mi věnuje nenávistný pohled, načež se svými plnými rty tvrdě přitiskne na mé. I přesto, že je jeho chování drsné, se mi tento přístup svým způsobem líbí a vzrušuje mě. Kolem jeho boků omotám své nohy a několikrát provokativně pohnu svou pánví proti jeho. Jeho slastné steny zanikají v mých ústech. Na okamžik odtrhne své rty od mých, ale pouze proto, aby sundal své triko ze svého těla. Po odhození svého trika na zem přitiskne své rty zpět na mé.
,,Zee," vydechnu tiše do jeho rtů. Zdrobnělinou jeho jména si zajistím jeho pozornost skoro okamžitě. ,,ošukej mě." zašeptám. Jindy bych něco takového ani nevyslovila, ale alkohol, kolujíc v mé krvi, mě natolik uvolnil, že mi jsou má slova, vycházejíc z mých úst, naprosto ukradená.
,,Neboj se, to teď udělám." zašklebí se Zayn a opět svými rty zaútočí na mé. Na lemu mých kalhotek náhle pocítím jeho studené prsty. Pár vteřin se nic neděje, než Zayn mé kalhotky škubnutím roztrhne. Mé překvapené vyjeknutí utlumí Zayn svými plnými rty.
Jeho rty mě natolik zaměstnávají, že ani nezaregistruju jeho ruku, která se náhle ocitla mezi mýma nohama. Konečky jeho prstů se dotkly mého vchodu. Stačilo takhle málo, abych zasténala jeho jméno.
,,Zayne." kousnu jej do jeho spodního rtu, přičemž své paže omotám kolem jeho krku. ,,Prosím." zasténám, když mě jeho prsty jen tak dráždí. ,,Jsi tak mokrá, lásko." věnuje vlhký polibek na můj krk. Pravděpodobně si neuvědomil své oslovení. Několik dlouhých minut mě provokuje tímhle nevinným drážděním, než do mě bez jakéhokoli upozornění zasune své dva prsty. Hlasitě zasténám a prohnu se v zádech.
,,Nikdy jsem si nepomyslel, že mi sama od sebe rozhodíš nohy." uchechtne se tiše. ,,Nemluv." zavzdychám tiše, jakmile se jeho prsty zasunou hlouběji. Trochu to bolí, ale slast je rozhodně větší. Zničehonic ze mě své prsty vysune a přímo přede mnou je strčí do svých úst. Fascinovaně a se zběsile nadzvedávajícím se hrudníkem jej pozoruju.
,,Chutnáš dobře." pronese. I přes vysoký obsah alkoholu v mé krvi se mé tváře zbarví do světlého odstínu červené. Zayn následně stáhne své boxerky ze svého těla. Nemám možnost si prohlédnout jeho nahé tělo, protože mě políbí. Jeho polibky již nejsou drsné jako zpočátku, ale stále jsou plné chtíče a touhy. Překvapeně vydechnu do jeho rtů, jakmile mě chytí za mou ruku, proplétajíc naše prsty. Na okamžik své rty odtáhne od mých, ale jen proto, aby do mě mohl proniknout svou tvrdou délkou.
Okamžitě stisknu jeho silnou paži a svou druhou ruku přiložím na jeho záda, do kterých následně zaryju své nehty, protože mým podbřiškem projela ostrá bolest. Nejsem schopná ze sebe vydat jakoukoli hlásku. Sama přiznávám, že již nejsem tak drsná jako zpočátku.
,,Promiň." zašeptá Zayn omluvu. Nedokážu uvěřit svým vlastním uším. Vážně se mi nyní Zayn omluvil za to, že mi způsobil bolest?
Nemám možnost nad něčím takovým přemýšlet, protože se Zaynova tvář skloní blíž k té mé, načež mě začne něžně líbat. A když říkám něžně, tak myslím opravdu něžně. Chová se, jakoby byl můj přítel a já jeho přítelkyně, kterou právě připravil o nevinnost. Několik dlouhých minut si mezi sebou vyměňujeme něžné polibky, než se ve mně Zayn poprvé pohne.
,,No do hajzlu." zavzdychá do mých rtů. Mým tělem projela bolest, ale také slast, která začala po pár přírazech převažovat. Zayn se svou tváří zavrtá do prohlubně mezi mým krkem a ramenem. Jeho slastné steny se odráží od mé pokožky.
Mezi mými rty uniká slastný sten za stenem. Po pár minutách se přizpůsobím Zaynovu tempu a začnu svou pánví přirážet proti jeho.
,,Bee." zavzdychá Zayn zdrobnělinu mého jména. Mé rty se roztáhnou do menšího úsměvu. Svými prsty vjedu do jeho havraních vlasů, ve kterých jej začnu něžně vískat. Ovšem tato má činnost nevydržela příliš dlouho, protože se Zayn položil na své lokty, čímž do mě zajel hlouběji. Skousnu svůj spodní ret a prohnu se v zádech. Slast, kterou nyní zažívám, je nepopsatelná.
,,Zayne." zasténám hlasitě a svými prsty jej nepatrně zatahám za vlasy, jakmile své tempo zrychlí. Mé vidění se začíná rozmazávat, protože se do mých očí hrnou horké slzy díky té slasti, kterou mi Zayn způsobuje. Zaynovy prsty se náhle ocitnou mezi mýma nohama, načež začnou dráždit můj uzlíček nervů. Tohle byla poslední kapka k mému orgasmu. Zaynovy rty utlumí můj hlasitý sten.
Po mém orgasmu do mě Zayn ještě několikrát přirazí. Jsem tak přecitlivělá, že po mých tvářích stečou horké slzy. Zaynova tvář se náhle zkřiví slastí, jakmile mě naplní svým orgasmem, načež se stáhnu kolem jeho tvrdé délky. Následně se ze mě vysune, nad čímž tiše zasténám. Náhle se mé tělo nepříjemně ošije nad chladem, který mě ovál, jakmile Zayn slezl z mého těla.
,,Můžeš si říkat, co chceš, Beatrice, ale po tomhle jsi jenom moje." vydechne Zayn. Zvednu k němu svůj pohled, ale mohu spatřit pouze jeho zběsile nadzvedávající se hrudník, protože svou tvář zakrývá svou velkou dlaní. ,,A pak, kdo je sebevědomej." uchechtnu se tiše, načež se k němu otočím zády. Natáhnu se po huňaté dece, která je složená v rohu postele, a přehodím jí přes své tělo.
,,Myslím to vážně, miláčku. Nikdo jinej, než já, se tě ani nedotkne." pronese, načež vleze ke mně pod deku a přitiskne své tělo na mé. ,,Sama si mi nabídla svoje tělo. Tím, že si mě nechala tě ošukat, ses upsala samotnýmu ďáblovi, takže mně." něžně kousne do mého ramene, načež kolem mého těla omotá svou paži. Jeho velká dlaň spočine na mém břiše, přes které mě začne hladit svým palcem.
,,A tys nechal samotnýho satana, aby se ti upsal." pronesu tichým hlasem. Z jeho slov jsem usoudila, že má v plánu si ze mě udělat svou soukromou děvku. Ovšem to mu nevyjde. Já jsem totiž tvrdý hráč, který se snadno nevzdává.
jsem ráda, že jsem tuto dlouhou kapitolu stihla opravit ještě dnes😪 chtěla jsem vám udělat radost jejich prvním seksíkem, než začne ta pitomá škola👀