Abducted [Z.M.]

i hate you

Beatrice's point of view
Můj hysterický pláč trval několik dlouhých minut. Trvalo mi přibližně hodinu a půl se uklidnit.

S námahou jsem se postavila na své nohy a zamířila do koupelny. Studenou vodou z kohoutku jsem opláchla svou uplakanou tvář, abych smyla stopy slz z mých tváří. Poté jsem několik dlouhých minut pozorovala svůj odraz v zrcadle.

Přemýšlela jsem nad mým vztahem se Zaynem. Najednou jsem si naším vztahem nebyla tolik jistá. Neuspěchali jsme příliš náš vztah? Nebyla chyba jít do vztahu po tom všem, co se mezi námi stalo? Jak dlouho nám náš vztah vydrží, když oba máme odlišné názory na určité věci, z čehož vznikají hádky? Měla jsem hlavu plnou pochyb o našem vztahu.

S náladou na bodu mrazu a rozházenými myšlenkami jsem se vrátila zpět do pokoje. Ze země jsem zvedla bílou minisukni, kterou mi Anika vypůjčila, a oblékla si ji. Několik vteřin jsem váhala, zda mám na nočním stolku zanechat krátký vzkaz pro Zayna, ale po chvíli uvažování jsem svůj návrh zamítla. Počkám, až se Zayn vrátí zpět na hotel, a promluvím si s ním osobně. Rozhovor mezi čtyřma očima bude mnohem lepší, než pár slov napsaných na papíře.

V naprosté tichosti jsem opustila hotelový pokoj, patříc Zaynovi - dveře jsem za sebou bezpečně zavřela. S pochmurnou náladou jsem kráčela ztichlou chodbou hotelu. Zastavila jsem se v pohybu až tehdy, kdy jsem se ocitla před dveřmi hotelového pokoje, který patřil Harrymu a Alex.

Dvakrát jsem zaklepala na dveře jejich hotelového pokoje a poté vkročila dovnitř, aniž bych počkala na vyzvání - navíc dveře byly pootevřené, tudíž nemělo žádný smysl čekat na vyzvání. V jejich hotelovém pokoji se nacházeli úplně všichni (kromě Zayna) - kluci, holky, dvojčata a James. První, kdo zaregistroval mou přítomnost, byla Thea.

,,Včeličko! Tebe jsem dlouho neviděla!" pronese vesele a postaví se na své nohy. Rázným krokem zamíří ke mně, přičemž roztáhne své paže, aby mě mohla obejmout. Ovšem jakmile spatří můj výraz ve tváři, tak se zastaví v pohybu.

,,Co se děje?" zeptá se starostlivě, tváříc se nechápavě. Jakmile onen dotaz vysloví, tak se veškerá pozornost všech přítomných přemístí na mě.

,,Bee, co se děje? Je ti dobře? Jsi úplně bledá." přidá se k Thee Harry, bombardujíc mě starostlivými dotazy. Jeho hlas překypuje obavami. Nervózně skousnu svůj spodní ret a přešlápnu na místě. Váhám, kterou infromaci jim sdělit jako první.

,,Jsi bledá jako stěna." zkonstatuje Louis, čímž přeruší tok mých myšlenek. Párkrát zamrkám, abych se probrala ze svého krátkého zamyšlení, a zaostřím svůj pohled před sebe. Všichni na mě upírají své starostlivé a zároveň zvědavé pohledy. Připadám si, díky jejich pohledům, jako laboratorní myš.

,,N-Není mi moc dobře. Zvracela jsem." pronesu - začala jsem tou nejméně podstatnou informací. Harry mě okamžitě začne bombardovat svými dotazy, ,,Není ti dobře? Z čeho? Snědla si něco špatnýho? Nebo jsi nemocná?" ptá se starostlivě, přičemž kráčí blíže ke mně. Jakmile dojde do mé těsné blízkosti, tak přiloží svou dlaň na mé čelo.

,,Teplotu nemáš." zkonstatuje. ,,Nesnědla jsem nic špatnýho, nemáš měsíčky a nejsem ani nemocná." povzdechnu, přičemž omotám své prsty kolem Harryho zápěstí a oddělám jeho ruku ze svého čela. ,,Já..." odmlčím se. Zhluboka se nadechnu, abych si dodala odvahu a mohla pokračovat ve své řeči.

,,Včera mi Zayn vyznal své city. Poprvý mi řekl, že mě miluje... A taky se mě zeptal, jestli bych chtěla být jeho přítelkyně a já řekla ano, takže... Takže spolu tvoříme oficiální pár." vydechnu. Raději sklopím svůj pohled k zemi, protože se bojím čelit Harryho pohledu. A nejen jeho pohledu, ale také jeho reakce - bojím se reakce všech.