Abducted [Z.M.]

this revenge will make him jealous

Louis' point of view
Harry mi vše vysvětlil. Dlouhou dobu jsme si spolu povídali, než jsme se rozhodli jet domů. Jakmile jsme dorazili domů, což bylo pár minut po půlnoci, tak jsem šel Harryho doprovodit do jeho pokoje a uložit do postele. Zůstal jsem s ním v jeho pokoji, čekajíc, dokud nesnul. Chtěl jsem jej mít pod svým dohledem. Nechtěl jsem jej prudit a otravovat svou přítomností, ale pouze jsem měl o něj strach. Vím, že Harry je velmi citlivý člověk, který v záchvatu smutku jedná impulsivně. A navíc - po našem společném rozhovoru a poté, co se stalo během dnešního dne, byl můj strach o Harryho oprávněný.

Jak jsem již jednou zmínil - chtěl jsem Harryho mít pod svým dohledem, proto jsem k dnešnímu spánku využil křeslo v Harryho pokoji. Byl jsem plně smířený s faktem, že se dnes pořádně nevyspím. Ale fakt, že budu mít Harryho pod svým dohledem, mi za mé nevyspání stál.

Když už jsem konečně pomalu usínal, tak se Harryho pokojem začalo rozléhat jeho otravné chrápání. Další brzkou ranní hodinu jsem trávil svou snahou pokusit se usnout za doprovodu Harryho chrápání.

Druhý den zrána jsem telefonoval Alex, zatímco Harry stále spal. V podstatě jsem Alex přikázal, aby okamžitě přijela, protože jí Harry potřebuje. Nezapomněl jsem zmínit, aby nezapomněla s sebou vzít dvojčata. Měl jsem totiž v plánu navštívit Beatrice v nemocnici a dvojčata jsem chtěl vzít s sebou.

Proč jsem vůbec zvolil zrovna Alex? Protože Harry po smrti Zoe od sebe všechny ženy odháněl. Alex je tedy první slečna, kterou Harry pustil do svého života. Beatrice nepočítám, protože je pouze Harryho kamarádka. Netvrdím, že Alex také není Harryho kamarádka, ale mezi nimi je zkrátka něco více, než pouhé přátelství. Ačkoliv tento fakt oba popírají. Ovšem já nejsem slepý - moc dobře vidím, jak po sobě občas pokukují. Pouze odpočítávám dny, kdy nám konečně oznámí, že spolu tvoří oficiální pár.

Alex dorazila do vily pár minut po našem společném telefonátu. Rovnou zamířila do Harryho pokoje, zatímco dvojčata zůstala na starost mně. Než jsme vyrazili do nemocnice, tak jsem nechal dvojčata se nasnídat. Mezitím, co dvojčata snídala, jsem volal Liamovi, obeznamujíc jej se situací. Rovnou jsem jej navedl do nemocnice, kdyby chtěl také navštívit Beatrice, a dodal, že tam za chvíli dorazíme.

Ve vile a během cesty do nemocnice byla dvojčata veselá, ale jakmile jsme vkročili do nemocničního pokoje, ve kterém byla Beatrice hospitalizována, tak je veškerý elán opustil. Až tehdy mi došlo, jak moc silné, citové pouto mezi sebou musí mít. Ačkoliv dvojčata nic nevěděla o stavu Beatrice, tak se hystericky rozplakala. Jim stačil jako důvod k pláči fakt, že se Beatrice nachází v nemocnici.

Smutné bylo, když Beatrice na dvojčata vůbec nijak nereagovala. A na mě již vůbec ne. Neustále jsem mluvil, snažíc se navázat konverzaci, ovšem bezúspěšně. Pro Beatrice jsme byli pouhý vzduch. Nevěnovala nám jediný svůj pohled - celou dobu jej upírala z okna pokoje.

Po pár minutách naší návštěvy se mezi dveřmi nemocničního pokoje objevil Liam a Thea, kteří byli u doktora zjistit podrobnější informace o zdravotním stavu Beatrice. Thea potvrdila mou myšlenku - Beatrice s nikým nekomunikuje, ani s nikým z nemocničního personálu. Na Thee bylo jasně vidět, jak jí tato situace mrzí. Chtěla Beatrice pomoct, ale nevěděla jak.

Liam se snažil Beatrice rozmluvit - mluvil o své přítelkyni Maye. Naivně si myslel, že toto téma bude fungovat a Beatrice se rozpovídá. Samozřejmě to téma nefungovala - Beatrice i nadále zarytě mlčela. Chápu, že pro ni musel být hrozný šok přijít o své miminko, ale my jsme se pouze snažili jí pomoct. Nemusela nás ignorovat. Pokud nás nechtěla ve své přítomnosti, tak nás mohla jednoduše požádat, abychom odešli.