„Tohle musíte vidět!"
„Co, coo?" zamumlal Harry rozespale. Nad ním stála Ginny, Hermiona stojící u druhé postele už třásla s Ronem. V pokoji stále panovala tma, muselo být pozdě v noci. Harry zamžoural do přítmí, natáhl se pro brýle a zahuhlal:„Co se děje?"
„Tohle musíte vidět!" zopakovala rozrušeně Ginny. Hermiona už táhla Rona ke dveřím, zrzavá dívka vyběhla za nimi.
Harry se za nimi chvíli zmateně koukal, poté pokrčil rameny - asi je to důležité. Vzal hůlku, zazíval a vydal se za jejich vzrušenými hlasy. Pro sebe zaklel, když zakopl o věci pohozené bez ladu a skladu na zemi a málem si přerazil nos o zárubeň dveří. Navýsost opatrně vycouval z pokoje a zamířil za tichým zvukem kroků.
Zbytek Nebelvírů dohonil u paty schodiště: „Co máme...?"
„Pšššt!" utnula ho Hermiona a obezřetně prošla kolem zakrytého obrazu paní Blackové. U vchodu do kuchyně stáli Fred a George a obezřetně nakukovali do kuchyně.
„Proč nejdete..." zkusil se zeptat Ron, bratři jej utišili zuřivou gestikulací, Hermiona s Ginny se mezitím připlížily vedle dvojčat Weasleyových. Harry si s Ronem nejdřív vyměnili zmatený pohled, potom je však napodobili a čekali, co se teda má jako stát.
Nic se však nedělo. Harry se tázavě zadíval na Hermionu vedle sebe, zamračeným pohledem jej odbyla. Začínala být viditelně nervózní - v takových chvílích si vždycky namotávala na prst pramen kudrnatých vlasů. Zrovna, když poklepala Georgovi na rameno, aby se na něco zeptala, se slabě ozvala kytara. Ginny nadskočila, dvojčata si vyměnila vítězoslavné pohledy, Hermiona se ze široka usmála... A on s Ronem stále nic nechápal. Nejisté tóny se najednou změnily do tiché melodie.
„Co to k čertu...?" zeptal se nechápavě Ron. Hermiona jej naštvaně dloubla pod žebra, aby zmlknul. Zrzek ji počastoval nasupeným pohledem a už se chtěl ozvat, když se k jejich obrovskému překvapení ke kytaře přidal tichý, překvapivě příjemný hlas.
„Oh-thinkin' about all our younger years... There was only you and me, we were young and wild and free..."
„To je..." zkusil znovu neúspěšně Ron, tentokrát byl sejmut vlastní sestrou.
Harry nevěřil vlastním uším. Tohle se mu určitě jenom zdá, rychle se štípnul do ruky.
„But that's over now... You keep me comin' back for more...."
„Opravdu je to ten, kdo si myslím?" zašeptal Harry a třel si ruku, do které se štípnul. Odpovědí bylo nadšené kývání Ginny, zrzavé vlasy jí poskakovaly kolem obličeje.
„Baby you're all that I want.... When you're lyin' here in my arms..."
„To je vážně Malfoy?!" ujelo Harrymu. Draco Malfoy že by hrál na kytaru? A ještě ke všemu mudlovskou písničku?!
„Ztichni!" obořila se na něj polohlasně Hermiona. (Ron instinktivně o krok uskočil.)
„And I found it there in your heart... It isn't too hard to see... We're in heaven."
Harry pro sebe nevěřícně zavrtěl hlavou: Tohle přece nemůže být Malfoy! Vždyť je to jenom sobecký, namyšlený Zmijozel! Pohrdavý, zazobaný, hnusný... Smrtijed! Že by Draco Malfoy, ten nechutný fretčí kluk, byl schopný něčeho takového... Hezkého, Merline! Už jenom ta představa je divná. On?! To už bych věřil víc tomu lektvaru!
Fred najednou vytáhl z kapsy malé zrcátko a velmi pečlivě jej nastavil tak, aby všichni viděli na dvojici v místnosti. Harry se prodral dopředu, tohle si rozhodně nemohl nechat ujít, protože to sakra stejně nebyla pravda!
Malfoy seděl u vzdáleného konce stolu tváří k nim, nohou se opíral o druhou židli. Na ní měl položenou starou kytaru, na kterou opravdu sám hrál. Všudypřítomné černé sako odhozené na stole, rukávy košile vyhrnuté nad lokty, horní knoflíčky rozepnuté. Nezvykle rozcuchané bílé vlasy mu padaly do očí, na světlé kůži levého předloktí bylo zřetelně vidět tetování smrtijeda.
Věděl jsem to, napadlo Harryho.
Přesto jej něco zarazilo, když se chtěl ozvat nahlas. Malfoy vypadal... Uvolněně? Dál tiše zpíval, na rtech mírný úsměv. Díval se Everdeenové do očí tak něžným a milujícím pohledem, až mu to Nebelvírovi vyrazilo dech. Protože... Tohle je vážně Malfoy? Ten Draco Malfoy? Ten zmijozelský zmetek? Co to s ním ta holka udělala?!
Harry přesunul svou pozornost k dívce, protože mu pořád nelezlo do hlavy, jak je tahle situace sakra vůbec možná. Byla k nim otočená zády, zrovna položila na stůl prázdnou sklenici. Obě nohy měla pokrčené a opřené o stejnou židli jako Malfoy, předklonila se a zapřela si ruce o kolena tak, aby si mohla podepřít hlavu. Většina rozpuštěných tmavých vlasů přepadla dopředu a odhalila výrazné paprsčité jizvy na zádech, mizící pod nátělníkem. Ginny přidušeně vyjekla, Hermiona si překvapeně zakryla ústa. Harry se zamračil, kde už tohle jenom viděl...?
Malfoy dozpíval, melodie utichla. Pár vteřin se neozývalo nic jiného než Krátura ve druhém patře.
„Miluju tě, Dráčku."
Harry se překvapením zakuckal.
„Já tebe víc, Sel..." uslyšeli tichou odpověď.
Tohle určitě není pravda! štípl Harry sám sebe pro jistotu ještě jednou. Zadíval se znovu do zrcátka, Malfoy Everdeenovou zrovna jemně líbal. Okamžitě odvrátil pohled a zrudnul, naštěstí i nejmladší zrzek byl rudý až za ušima. Což samozřejmě neuniklo Fredovi s Georgem a Harry si byl v tu chvíli absolutně jistý, že tohle bude poslouchat ještě hodně dlouho. Střelil pohledem k dívkám, aby zjistil, co ho čeká od nich - obě naštěstí dál uchváceně zíraly do zrcátka a jejich rozpaků si nevšimly.
„Dáš si něco? Ještě se mi nechce spát..." zvedla se po chvíli Zmijozelka a přešla k policím. Dál mohl Harry jenom poslouchat, Fred raději malé zrcátko schoval.
„Kávu," odpověděl prostě bělovlasý had.
To vypadá, jako by ta láska mezi nimi vyprchala, pomyslel si škodolibě brýlatý Nebelvír. Pak vyvalil oči a chytil Hermionu za paži. „Ty jizvy!" zašeptal naléhavě.
„Co? Co s nimi?"
„Viděli jste předevčírem Malfoyova bubáka? Byla to ona a tohle jsou ty rány, co měla na zádech! On jí ublížil Miono!"
„No jasně!" vyhrkl Ron rozrušeně. „Ten bubák měl představovat jeho strach, že se to někdo dozví!"
„A... A on jí určitě dal nějaký lektvar! Musel jí něco dát, aby s ním zůstala!" dokončil Harry. Hermiona se podrážděně otočila, ostatní je zaujatě sledovali. Najednou všichni ztratili zájem o dění v místnosti.
„Harry," začala kudrnatá Nebelvírka pedantským tónem, „mysli si o něm co chceš, ale pochybuji, že by byl schopný něčeho takového! A Snape by to určitě poznal, je přece Mistr lektvarů!"
„Snape toho namluví..."
Hermiona jeho poznámku ignorovala: „Poznal by, kdyby se jí snažil něco podstrčit. Navíc jsou spolu tak dlouho, někdo by na to přišel. A nemůžeš vědět, co měl ten bubák znamenat. Prostě si přiznej, že i ten šváb se někdy může chovat jako člověk."
„Navíc si nemyslím, že by to měl zapotřebí," ozvala se najednou Ginny. „Viděli jste, jak se na ni díval? A vemte si, jak se k sobě chovali posledních pár měsíců..."
„Dáte si taky něco?" ozval se chladný hlas ode dveří. Všichni nadskočili, přímo proti nim stála Everdeenová a mračila se, na sobě Malfoyovo sako.
„Ráda," šlehla Hermiona pohledem po Harrym s Ronem a prošla do kuchyně, Ginny v těsném závěsu. Zmijozelka překvapeně zvedla obočí, když procházely kolem ní. Čtyři chlapci chvíli váhali, pak ale zvědavost vyhrála a tak se připojili k dívkám.
Harry vešel jako poslední a střelil pohledem po hadovi na druhé straně stolu. Vlasy měl pečlivě upravené, rukávy košile opět zapnuté kolem zápěstí, právě si v odrazu vitríny, kterou byl před několika dny prohozen, popravoval límeček.
Harryho zaplavila nečekaná vlna vzteku: Tak on jim všem tvrdí, že není smrtijed a teď se tady nakrucuje, jako by se nic nedělo! Sirius měl celou dobu pravdu! Proč to nikdo nevidí?!
„Ukaž to!" zakřičel vztekle.
„Co máš za problém, Pottere?" otočil se na něj Zmijozel s neskrývaným odporem ve tváři.
Jo, tohle je Malfoy, kterého znám.
„Sundej tu košili!"
„Prosím?!" vyvalil oči bělovlasý had. Stejně překvapeně na Harryho hleděli i zbývající Nebelvíři rozesazení kolem stolu. Sice věděli, o co mu jde a sami byli zvědaví, ale křičet na něj, aby si vyslekl košili? To bylo trochu přes čáru...
Kolem Malfoyovy hrudi se majetnicky ovinuly ruce v černém saku. „Jediný, kdo má právo ho svlékat jsem já, Pottere," hleděla na Harryho přes Zmijozelovo rameno výhružně se tvářící tmavovláska.
Malfoy se vítězoslavně zašklebil a přikryl dívčiny ruce svými: „Ještě nějaký problém, Pottere?"
„Harry, sedni si," ozvala se ostře Hermiona.
Brýlatý lev ještě okamžik váhal, poté však přece jen neochotně poslechl a zapadl vedle dvojčat. Stále však pozoroval Zmijozely - Everdeenová něco zašeptala Malfoyovi do ucha, ten přikývl. Harryho doháněli k šílenství, určitě to jenom předstírají. Celou dobu hrají další pitomé divadlo! Jinak to není možné...
„Původně jsme si chtěli dát jen kávu, ale když vás tak pozoruju... Chce to whiskey," řekl Malfoy a ani se nesnažil zakrýt, jak je jejich přítomností znechucený.
„Vždyť nevíte, kde je!" vyhrkl Ron a Harry mu v duchu poděkoval.
„Neznáš Accio, Weasley?" přišla od Zmijozela samolibá odpověď.
„Ale mimo školu nesmíme používat kouzla!"
Díky, Miono.
Malfoy je sjel přezíravým pohledem, Everdeenová opřená o jeho rameno se škodolibě usmívala.
„Mám pocit, Grangerová," natáhl jednu ruku před sebe, okamžitě přiletěla téměř plná láhev whiskey a on ji lehce zachytil, „že stínová magie je pomocí hlídáčků nezjistitelná. Jinak mi vysvětli, proč nám ještě nepřišel jediný dopis?"
Nebelvíři na něj oněměle zírali. Malfoy a stínová magie! Finále turnaje! Jak na to do háje mohli zapomenout?!
„Dáte si nebo ne? Víckrát se ptát nebudu," ucedil podrážděně zmijozelský prefekt.
Všichni lvi zaraženě kývali, Everdeenová pustila Malfoye a mávnutím ruky přivolala osm skleniček.
Jak je tohle možné? Vždyť jen mávla rukou... Tohle tak umět!
Malfoy skleničky naplnil a stejně ledabyle je poslal před ně, dvě nechal před sebou a posadil se. Everdeenová odešla k lince a začala krájet koláč. Harry ji pozorně sledoval, bůh ví, co by mohla udělat... Třeba do něho něco přidá...
„To nemyslíš vážně!" vyskočil najednou Malfoy na nohy, Nebelvíři sebou polekaně trhli. Zmijozelové na druhé straně stolu je úplně ignorovali, dobré půl minuty si mlčky zírali do očí. „Já tě...! Za co, Merline?!" vyštěkl najednou bělovlasý prefekt a vztekle vypochodoval z místnosti. Všichni dokonale zmatení lvi otočili pozornost k Everdeenové, netečně se dívala za odcházejícím Malfoyem. Smířeně zavrtěla hlavou a sedla si ke stolu s kusem koláče. Nevzrušeně začala jíst.
„Co to mělo znamenat?" vyletěl Harry ze židle jako první. Zmijozelka mu nevěnovala pozornost, což ho vytočilo ještě víc. „Tak co to sakra mělo znamenat?!"
Konečně se na něj podívala a nasadila podrážděný výraz: „Co je ti po tom?"
„Chci vědět, o co tady šlo!"
„Já chci abys mi dal pokoj, Pottere," začala znova jíst. Harry, naprosto nepříčetný, vyrazil směrem k ní. Avšak udělal sotva tři kroky, když se znovu chladně ozvala: „Sedni si, ať může Draco projít. Zavazíš."
„Coo?" vyrazil ze sebe překvapeně.
„Uhni, Pottere. Zavazíš," ozval se za ním ve dveřích známý hlas.
Jak tohle sakra věděla?! Hledí na druhou stranu!
Rozhlédl po ostatních, tvářili se stejně nechápavě jako on. Malfoy se mezitím protáhl kolem něho, chytil sedící dívku za ramena, dal jí pusu do vlasů a sedl si vedle ní.
Svět se zbláznil. Definitivně, klesl naprosto konsternovaný Harry na svou židli.
...
„Tohle bychom měli dělat častěji. Ten Potterův výraz je k nezaplacení," střelil Draco po zaraženém Nebelvírovi pohledem, když se spokojeně usadil vedle své Zmijozelky.
„Je to zábava. A patří jim to, nemají poslouchat za dveřma, pitomci," napila se Selena ohnivé whiskey. „Mimochodem, skvělý výkon, zlato. Mně se chtělo strašně smát..."
„Asi bych tě kopnul, kdyby ses rozesmála."
„Jsi idiot, Malfoyi..." dloubla ho do žeber.
„Aaaach, umírám!" ozval se dramaticky.
„No jasně, ty herečko... Nežer mi moje jídlo!" natáhla se bleskově po talířku, který jí sebral. „Můj talířek, moje jídlo."
„Jenom kousek!" zkusil si ho přitáhnout zpátky.
„Běž si pro svůj!"
„Vždyť si vezmu jenom jeden kousek!"
„Probodnu ti ruku vidličkou!"
„Hele vy dva," ozvalo se jedno z dvojčat na druhé straně stolu. „Vy spolu nějak mluvíte nebo něco?"
„A hele, jeden Weasley má postřeh," upřímně se podivil Draco a jednoduše odpověděl: „Ano."
„Ale jak je to možné?" vyjekla kudrnatá dívka, Nebelvíři málem nadskočili. „Ani jeden z vás přece neseslal Legilimens..."
„Jsou i jiné možnosti, Grangerová. Zejména pokud se vyznáš v lektvarech," ušklíbl se zmijozelský prefekt.
„To by mě docela zajímalo. Pouč mě, Malfoyi," odsekla a založila si ruce.
„Nemyslím si, že..."
Dál se nedostali. V krbu se rozhořel zelený plamen, vzápětí z něj vyběhl Brumbál. Okamžik po něm doslova vypadl Snape, ředitel na první pohled polomrtvého lektvaristu naštěstí zachytil a usadil na nejbližší židli.
„Pane profesore!" vyletěli všichni naráz, jen každá z kolejí oslovila jiného muže. Draco se prohnal přes místnost, okamžitě uviděl krev odkapávající z ruky profesora sotva sedícího na židli.
„Sel!"
„Jdu tam!" pochopila a bleskově zapadla do vedlejší místnosti. „Co potřebuješ?"
Draco po ní začal štěkal názvy lektvarů, které mu obratem posílala. A zároveň se modlila, aby i tentokrát věděl co dělá...
„Co se stalo, profesore Brumbále?" ozval se zmatený Ron. Draco nekompromisně nalil Snapeovi do úst první lektvar.
„Zaútočili na Doupě..." vydechl ředitel znaveně a sledoval, jak zmijozelský prefekt sesílá aspoň základní léčivá kouzla.
„To není možné..." hlesl Potter. Draco chytil další lahvičku, která přiletěla z vedlejší místnosti, a obrátil ji do profesora.
„Mamka s taťkou!" vyjekla Ginny vyděšeně. „A Bill a Charlie..."
„Členové Řádu už jsou na místě, slečno Weasleyová. A bystrozorové jsou na cestě," snažil se ji bradavický ředitel aspoň trochu uklidnit. Snape začal kašlat.
„Stejně budou v přesile, ne?" ozvalo se jedno z dvojčat překvapivě vážně.
„Ano." Brumbál neměl sílu lhát. Vedle něj se tichým, přísným hlasem začaly ozývat názvy lektvarů, které okamžitě přilétaly na stůl.
„Můžeme pomoct?" zeptalo se tentokrát druhé dvojče.
„Bránit vám nemohu," povzdechl si Albus. Oba zrzci se okamžitě zvedli a vběhli do krbu.
„A co my? Můžeme jít také? Pomůžeme!" ozval se znovu Potter.
„Ne. Ještě nejste plnoletí."
„Ale..."
„Řekl jsem ne, Harry," umlčel ho Brumbál rezolutně. „Navíc... Za chvíli budou muset raněné přivážet sem. Po posledním útoku je u Svatého Munga téměř plno. Lékouzelníci vaši pomoc jistě ocení," sjel pohledem na Draca, který podle profesorových instrukcí smíchával dohromady lektvary.
...
Seděli spolu se čtyřmi Nebelvíry v kuchyni. Před chvílí se objevily dvě lékouzelnice, které teď pobíhaly po celém domě a upravovaly ho k obrazu svému. Obě dvě je nevybíravě poslaly do patřičných míst, když jim chtěl někdo z bradavických studentů pomoci, takže svou snahu poměrně rychle vzdali. Teď jen naštvaně čekali, až se dozví něco nového. Od chvíle, kdy Snape s Brumbálem odešli, se totiž nikdo neukázal.
Zrovna když začali uvažovat o tom, jestli jsou vůbec ještě naživu, vykročili z krbu dva lidé z ministerstva.
„Dejte mi své hůlky. Všichni," štěkl jeden z neznámých mužů bez pozdravu.
„Proč?!" vyletěl Potter ze židle.
„Protože potřebujeme každého, kdo s ní umí zacházet. Sice s tím nesouhlasím, ale na příkaz Ministra kouzel vám musím odstranit hlídáčky, v této situaci jsou zřejmě radikální opatření nutná..."
...
Už několik hodin pomáhali ukládat raněné a starat se o ně, přestože se lékouzelnice tvářily velmi nepříjemně. Grangerová i zbývající sourozenci Weasleyovi se přemístili hned s posly z ministerstva, Pottera odmítli vzít. Prý je moc důležitý na to, aby tak riskovali. Oni zůstali.
Z krbu vypadl pan Weasley a dvojčata, jedno z nich bezvládně viselo mezi nimi. „George! Dostali George!" zakřičel pan Weasley na nejbližší lékouzelnici, ta okamžitě přiskočila a spolu s Dracem bezvládného zrzka uložila na jedno z posledních volných lůžek.
Selena přešla ke znavenému Fredovi a automaticky mu vrazila do ruky Povzbuzující lektvar. Zrzek ho bez námitek kopl do sebe a vrátil jí lahvičku. Otočila se a chtěla odejít, ale Fred chytil ji za paži a naléhavě se a ni zadíval: „Je jich tolik... Nemáme šanci, je nás moc málo... A přicházejí další a další..."
Chvíli mlčky pozorovala jeho zoufalý výraz, zatímco pan Weasley pobíhal po domě hledaje toho idiotského kreténa, který jim poslal na pomoc děti. Nemohla se rozhodnout, co by měli udělat, Weasleyova dvojčata měla určitým způsobem ráda a nechtěla, aby se někomu něco stalo...
„Draco...?"
„Já vím."
„V podstatě nám zachránili život, když nás u sebe tehdy nechali..."
„Já vím."
„Měli bychom jít... Asi jim to dlužíme."
„Já to sakra vím! Ale taky by beze mě nepřežil jejich otec! Nelíbí se mi to..." odmlčel se na chvíli.
„Mně taky ne. Nechce se mi odtud, nechce se mi znova potkat smrtijedy... Nechce se mi riskovat život, navíc tohle je tak nebelvírské!"
Selena ještě pořád stála před Fredem, který ji napjatě pozoroval.
„Není to nebelvírské," prohlásil po chvíli Draco. „Protože je dost velká pravděpodobnost, že ten jejich slavný Řád dneska v noci zlikvidují, vždyť se podívej okolo... A pokud se to stane, nemáme kam jít. Ty nevíš odkud jsi, na Malfoy Manor nemůžeme, ve škole nás nenechají a i když u Blacka je jedno z posledních míst, kde bych byl ochotný dlouhodobě zůstávat... Jinam prostě nemůžeme. Potřebujeme, aby ten jejich debilní spolek vydržel, takže pokud tomu můžem nějak pomoct... A navíc... Tamtoho idiota potřebujem živého," škubl hlavou směrem k Potterovi. „Zajdi pro hůlky."
„Půjdeme," oznámila nahlas, načež se Fred jal udusit ji v objetí.