Dýchal zhluboka, každým dalším nádechem mu bylo lépe, ale místo, kde se nacházelo jeho srdce, tam ho to bolelo pořád stejně. Harry znovu pocítil pálení v očích, ale tentokrát se nesnažil to nějak zastavit. Nechal své slzy, aby si našly cestu ven. Když na tváři pocítil první slzu, zrychlil svůj krok, až nakonec běžel.
Dostal se do zadní části zahrady. Tam mu jeho nohy vypověděly službu a podlomily se. Harry klesl obličejem k zemi. Za malou chvíli se onou zahradou nesl jen zoufalý a srdcervoucí pláč.
*
Čas plynul a Harry se dával pomalu dohromady. Celé dny trávil u sebe v pokoji četbou různých knih. Co se týkalo Severuse, stále na něj Harry myslel a trápil se tím vším.
Jeho myšlenky opět přerušilo zaklepání na dveře, ale tentokrát se ty dveře pomalu otevřely.
„Tak, co bratříčku, už máš zabaleno?" Harry se na svého bratra zmateně podíval. Jeho dvojče stálo ve dveřích a kysele se na něj šklebilo.
„Zabaleno a kam?" zeptal se Harry a přitom zavřel knihu, kterou následně položil na malý noční stolek vedle postele.
„Á můj drahý bratříček to neví. No tak já ti to tedy povím. Moje drahá matka se dostala v Bradavicích jako výpomoc k madam Pomfreyové a ty bohužel nemůžeš zde zůstat sám, takže si matka prosadila, že musíš jít s námi. Jelikož tě nechce někdo na starost. Ale varuji tě, jestli mi v Bradavicích pokazíš mojí popularitu, zažiješ hotové peklo! Rozumíš!"
„Hele víš co, tvoje sláva mi je ukradená, spíše mi řekni, jak chcete vysvětlit světu, že máš tak najednou dvojče?" Richard se na něj znovu kysele zašklebil. Harry ihned poznal, že se mu odpovídat zrovna dvakrát nechce. Dlouhou dobu trvalo, než vůbec promluvil.
„Zcela jednoduše drahý bratříčku. Řekněme, že matka má ještě jedno dítě, a to dítě je už od pěti let tak trochu blázen, a proto bylo zavřený u svatého Munga, ale teď už prý lékaři usoudili, že jeho stav je natolik dobrý, že může jít domů."
*
Jak se později ukázalo, jeho bratr měl ve všem pravdu. Lily Potterová se skutečně dostala do Bradavic. Dostala tam místo, na které měla nastoupit již zítra, protože pozítří začíná nový školní rok. Lily mu dokonce přišla oznámit i to, že pro svět bude chlapec, který právě přišel z blázince. Nevadilo mu to, i když trochu ano, ale nemohl nic říct a ani nic namítat.
Harry si právě balil věci, když do jeho pokoje opět přišel jeho bratr, ale tentokrát bez zaklepání a vztekle na něj vyštěkl.
„Máš okamžitě přijít dolů. Matka musí neprodleně do Bradavic a tebe chce vzít sebou."
„Dobře, hned jsem dole," řekl a dal do kufru poslední kusy oblečení a po té zavřel kufru.
*
„Lily, opravdu ho tady můžeš nechat," uslyšel hlas Jamese Pottera.
„Ne Jamesi, nenechám ho tady s vámi. Nenechám to znovu zajít tak daleko, aby přišel k dalšímu úrazu, takže si ho beru s sebou a konec diskuze."
„To, co se stalo tenkrát, byla nehoda a už jsem to řekl snad tisíckrát. Pro Merlina! Kolikrát se ti za to budu muset ještě omlouvat!" Harry se najednou zarazil. Měl totiž pocit, že by neměl své rodiče vyrušit svým příchodem.
„Věř mi, Lily. Já to opravdu nechtěl udělat. Prostě a jednoduše se mi to vymknulo kontrole. Já tomu klukovi nechtěl ublížit."
„Ale udělal jsi to a teď kvůli tomu má náš syn masku, která mu zakrývá to, co jsi mu způsobil!"
„Lily já-"
„Ne Jamesi, už tě nechci poslouchat. Počkám na svého syna a půjdeme. Profesor Snape už nás očekává." Tím posledním slovem Harry pochopil, že hovor skončil a že už může vejít do obývacího pokoje.
Když vešel do místnosti se starým a těžkým kufrem v ruce, řekl James něco, co Harryho naprosto vykolejilo.
„Á profesor Snape. Jistě. Víš ty co moje drahá? Začínám mít pocit, že profesor Snape o tebe jeví až moc velký zájem, nemyslíš? Tak například, proč tu za tebou byl včera v noci a proč jste popíjeli čaj?" Severus tu byl? Proběhlo Harrymu hlavou ten moment. Hlavě naskočila otázka, proč? Onu odpověď dostal vzápětí, když promluvila, Lily, která teď opravdu hodně naštvaně.
„Kdy konečně přestaneš žárlit na každého muže, který se na mě třeba jen podívá? Ale abych tě uklidnila. Profesor Snape o mě nemá vůbec žádný zájem. Podle mě má zájem o našeho Harryho. Včera v noci u čaje jsme si povídali celou dobu jen o Harrym." Na moment nastalo v místnosti ticho. Harry, který tam stále bez povšimnutí, měl pocit, že se mu srdce rozskočí radostí, ale radost mu trochu povadla, když promluvil Potter.
„To je zcela nemožné! On o něj přeci nemůže mít zájem, vždyť toho kluka viděl poprvé v životě, ale jestli tomu tak je, tak tím spíš by ten kluk měl zůstat tady. Já ihned zítra seženu někoho, kdo by si ho vzal na tu dobu, co ty budeš v Bradavicích." Harry už se nadechoval, aby něco řekl. V té chvíli totiž dostal strach, aby si to Lily, nerozmyslela s tím, že ho vezme s sebou. Rozhodl se tedy, že dá o sobě vědět.
„Jsem tady, můžeme vyrazit mami," to poslední slovo se mu trochu příčilo. Přeci jen Lily ani neznal, takže neměl ani tu potřebu jí tak oslovovat. Skoro vždy se tomu slovu snažil všemožně vyhnout. Lily se na něj překvapeně otočila.
„Pro Merlina! Synku ty už jsi tady?" Harry jí na to jenom s malým úsměvem přikývl.
„Dobrá tedy, můžeme jít," Lily, přešla k Harrymu a jednou rukou mu vzala kufr a druhou ho vzala za ruku a vedla ho ven. Harry se podíval rychle ještě na Jamese, který vůbec nevypadal, by se chtěl s Harrym loučit, ani Harry bratr zde nebyl.
Lily ho vyvedla ven a tam mu řekla, že se přemístí, že se jí musí pevně držet a za žádnou cenu se nepouštět. On na to opět přikývnul a zavřel oči.
Nesmírně moc vám děkuji za hodně komentářů k minulé kapitole. Wau, ale udělalo mi to radost tak velkou, že jsem se ihned pustila do psaní téhle kapitoly a, už se nemohu dočkat, co mi na ní povíte.