| O 2 týdny později |
-
Holly
-
Juliet, Dakota, Liz, Macy a Lola kolem mě pobíhají; upravují mi mé vlasy a zdokonalují již můj dokonalý make-up. Je to velký den. Mé srdce je naplněno štěstím a nemůžu se dočkat až mě Harry uvidí ve svatebních šatech. Jsem prostě natěšená.
Nikdy bych nevěřila tomu, že Harry bude souhlasit s tím mít svatbu v Domečku, ale k mému překvapení jsme tady.
Poté, co mě Harry požádal o ruku se vše zlepšilo. Ukázalo se, že to byla Lauryn, kdo tuhle celou věc naplánoval. Pořídila mi šaty i prstýnek. Už jsem ji poznala a dnes je tu také.
Elsie je pryč z našich životů. Harry a já jsme jí zakázali vstup na naší svatbu. Vypadá to, že jí to nevadí.
Takže jsem Harrymu řekla, že mé srdci si přeje se vdát v zahradě u Domečku. Nejdřív byl v šoku, ale pak jsem mu vysvětlila, jak moc si přeju vidět holky a popovídat si s nimi a dokonce i s Louisem, Niallem, Liamem a Zaynem. Nakonec souhlasil a já byla tak moc a moc šťastná.
No a teď jsem zpět ve své staré ložnici v Domečku. Vše je venku nádherně upravené a připravené, což je jen díky Lauryn a všechno prozatím klape. Slunce venku září a ptáčci cvrlikají. Všechno je jednoduše úžasné - a vše to je pro mě.
"Holly, vypadáš nádherně," řekne Juliet a vtáhne mě do silného objetí. Zní, jako kdyby se měla každou chvíli rozbrečet. Doufám, že k tomu nedojde, protože by mě to dojalo a já bych taky začala.
"Bože, asi začnu řvát," podotkne Liz a zakryje si svou tvář dlaněmi. Potom začne plakat Macy, následuje Dakota, pak Juliet a nakonec dokonce i Lola.
"Lolo? Ty brečíš?" zeptám se s úsměvem mé kamarádky se zarudlýma očima.
Lola se zhluboka nadechne, "ne, to je tou tvou kyticí," zasměje se. Všichni víme, že vtipkuje.
Snažím se zadržovat své slzy. Trvalo Liz skoro dvacet minut, než mi nakreslila ty překrásné oční linky.
S holkami uděláme skupinové objetí. Je to jako kdyby byla tahle místnost nasáklá energií. Cítím se nejlépe ve svém životě. Tyhle dívky, mé sestry, jsou tu se mnou na nejkrásněji den mého života.
"Měly bychom tě už asi odvést dolů do zahrady, ségra!" usmívá se na mě Dakota široce. Má na sobě růžovoučké šaty a vlasy má sčesané do balerínského drdolu. Vypadá to, jako kdyby se těšila víc než já.
"Už?" zeptám se. Z mého hlasu je poznat, že jsem nervózní.
"Ano! Pojď!" vyhrkne Juliet.
Najednou se přes mě přenese vlna strachu. Je mi blbě z té myšlenky, že se mám vdávat.
"Holky, za chviličku jsem dole. Můžete mě tu prosím chvíli nechat samotnou?" optám se a posadím se na svou starou postel.
"Všechno v pořádku?" zeptá se mě Macy, strkajíc si do svých vlasů ještě jedno pírko.
"Jo."
Holky odejdou a nechají mě si všechno pořádně promyslet.
Snila jsem o tomhle dnu už když jsem byla malá holčička a teď je to tady. Je to šílený.
Uvězněna ve svých myšlenkách se leknu, když uslyším, jak se s klepnutím zavře okno v koupelně. Co to kurva bylo?
Vkročím do koupelny se strachem z toho, co tam na mě čeká. Má krev jako kdyby se mi zastavila v žilách a mé srdce nepřetržitě zrychleně bije. Něco je špatně. Vím to.
Projdu koupelnou k oknu. Nic... všechno v pořádku. Nic není ukradeno, nic není rozbito. Všechno je v normálu.
Když se však otočím, tak si až teď všímám, jak je na umyvadle položený nůž a za zrcadlem je zastrčený vzkaz. O... můj... bože...
'To já a Harry jsme zabili všechny tvé přátele.
Gratuluji ke svatbě.
- Elsie'
Nemůžu uvěřit tomu, co je přede mnou, stojím a jsem v šoku, nemohu dýchat. Chci umřít. Nemůžu tomu uvěřit.
Beru si člověka, který zabil skoro všechny mé nejlepší přátele.
Tohle nezvládám.
Uchopím rukojeť nože a bodnu se do břicha. Padám k zemi, cítím bolest a v otázce sekund...
Konečně...
Jsem mrtvá.