Ve škole jsem byla jako tichá myška a nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Stihla jsem schytat tři špatné známky jen během dopoledne, protože jsem při zkoušení nebyla schopná profesorkám vyklopit jednu smysluplnou větu. Bylo mi mdlo a na zvracení, nechtěla jsem tu být, bála jsem se, že to někdo pozná a že mě za to potrestá.
Zazvonilo na odpolední hodinu a s Cerrie jsme se vydaly společně na oběd. Opět mi horlivě něco vyprávěla, něco o novém ctitelovi, kterého údajně potkala v metru. Vůbec jsem jí neposlouchala, všechno mi lítalo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Přemýšlela jsem jen nad tím, jak utéct, jak zmizet Chesterovi ze spárů, jak se stát zase Federicou, ale tou už nikdy nebudu.
,,Sakra Federico! Ty mě vůbec neposloucháš..."
,,Ale jo, poslouchám."
,,Vážně? A na co jsem se tě právě teď teda zeptala?"
Nevěděla jsem absolutně vůbec nic, úplně vygumováno, ani jsem nevěděla, že mi položila otázku.
,,Promiň Cerri, máš pravdu... neposlouchala jsem mám nějak divný den..."
,,Federico... stalo se něco? Pozoruju tě už celý den a jsi úplně mimo. Nechceš jít domů? Je ti dobře?"
,,Já..."
Už jsem se jí to chystala říct, ale najednou jsem cítila, jak mi zavibroval mobil, zmocnila se mě panika. Přečetla jsem si kdo mi napsal a hodně rychle jsem si rozmyslela, co Cerrie řeknu.
,,Já tady zůstanu ještě na odpolední vyučování, ty dvě hodiny ještě vydržím a pak půjdu asi k doktorce, není mi poslední dobou moc dobře. Mám problémy s migrénou," z jejího výrazu jsem pochopila, že mi to úplně nevěří, ale dál se mě nevyptávala.
Po obědě jsme šly zpět do školy a šli jsme opět docela klidným krokem, ale Cerrie už nemluvila, jen mě tiše podezíravě pozorovala.
,,Vážně ti nic není Fede??? Nevím, mně spíše přijde, jako by tě něco trápilo, nějaký psychický problém. Co máma? Není to zase kvůli ní, že ne?"
,,Ne.. jsem v pohodě, opravdu, jen ta migréna... Mám s tím fakt velký problém."
,,Dobře Fede, jen chci abys věděla, že mi můžeš věřit, vím, že to doma nemáš lehké, tak bych ti chtěla být oporou."
,,Jo.. jasně, rozpačitě jsem se usmála, děkuju Cerri, jsi hodná"
Objala mě, rozloučili jsme se a zamířili jsme každá do jiných tříd, protože jsme byly rozdělené do skupin.
Rychle jsem si ještě odběhla na záchody a tam jsem rozklepaně vytáhla telefon a rozklikla si znovu Chesterovu zprávu, která mi přišla, když jsem byla s Cerrie.
Chester: ,,Jestli ji to řekneš, přísahám, že budeš litovat a ona taky... :)"
Přišla další zpráva
Chester: ,,Hodná... :) :3"
Nedokázala jsem v tu chvíli skoro ani přemýšlet, koukala jsem na sebe do zrcadla a snažila se ignorovat ty příšerné kruhy pod očima, které nezakryl ani makeup, naštěstí zakryl alespoň ty modřiny, které mi Chester to ráno s radostí udělal. Nevím jak bych je Cerrie vysvětlila. Ničilo mě, že ji lžu a že tím lhaním ztratím člověka, na kterém mi záleží, a těch mnoho nebylo.