Drogy, alkohol, narážky na sex, samozřejmě bomba a jedna dopolední párty.
Lia: (běží za ní) Teď doleva! Rychle! A půjč mi mobil!
Linda: Teď ti tro (ho) ludu půjčovat?! (Vbíhá na Tower Bridge, Liu nechává za sebou v patách (Nechává mě za sebou, ale má mě přitom v patách?) má Le. se S. (Aha, tak tady jen někdo neumí čárky...) MOST SE ZAČÍNÁ ZVEDAT) A DOPR!
Lia: Tak skoč! Já to budu mít horší. Dělej! (Samozřejmě. Protože já jsem vždy ta chudinka, co to statečně snáší... Už teď si lezu na nervy.)
(L. zustane stát na vrcholu (obrázek) a ještě stačí přeskočit na druhou stranu (obrázek). Le. a S. (jestli někdo neví, jsou to Lestrade a Sherlock) zůstanou dole (obrázek). Li. padá dolů (obrázek) ÁÁÁÁ.)
Lia: (obrázek v závorkách) (To jsem já, jak tam visím na zvedajícím se mostě, ano, je to tak.) Ajaj. Proč vždycky já? (Nevím, Neville, netuším.) Aspoň že se držím.
[projíždí loď] (obrázek) TÁÁÁ (My jsme to změnily na komiks, nebo co?)
Lia: Nemáte někdo špunty do uší?
Linda: Hahááá. (What?) (utíká dál) (obrázek) (tak tedy komiks, dobrá...)
(most padá dolů)
Lestrade: Pozor na prsty!
Lia: Mě máš za blbce, nebo co? (My si s Lestradem tykáme?) (včas se pustí, přejde na druhou stranu a běží za L.)
Linda: Běž domů, tohle si vyřídím sama.
Lia: COŽE?!?
Linda: Tohle je mezi mnou a Sherlockem. Dalšího k tomu nepotřebujem.
Lia: A co Lestrade?
Linda: To je fackovací panák. Taková bezvýznamná figurka. Ahoj, už musím běžet. (Nemáte pocit, že jsme zvádly u Lindy víc udržet Sherlockův charakter, než u samotného Sherlocka?)
Lia: Já to vždy říkám: Že to seš ty... Jdu domů. Nevolej mi (cha, jako by to hrozilo), Štěpán mi přinese mobil až zejtra. Dobrou.
Linda: Sakra.
Sherlock: Lindo!
Lestrade: Počkej! (Ti jsou ale sehraní...)
Linda: To určitě? (opraveno na vykřičník)
[zběsilý běh ulicemi]
Sherlock: No tak, my už
Lestrade: ti neublížíme. (Říkala jsem něco o tom, jak jsou sehraní? Právě to nabývá nového rozměru...)
Linda: Řídím se pravidlem, že cizím lidem se nesmí odpovídat! (Protože to tady dává smysl, že.) (vyběhne na věž Tower Bridge.) (A co tam ta tečka?)
Sherlock: Stůj!
Linda: (vyleze na zeď-zábradlí) (Echm, na co že to teda vylezla?) Nesahej na mě!
Lestrade: Neblbni!
Linda: Já neblbnu-u-u-u (Teď mě napadla velmi nevhodná poznámka, takže ji tu nebudu prezentovat, nicméně, co mají ta učka znamenat?)
[S. s L. chytnou Li. za ruce a stáhnou k sobě]
Sherlock: (přitiskne si L. k sobě) (WUHŮŮŮŮŮ SHERLOCK A LESTRADE, TO JE SLASH!!! ... Ach ne, pardon, to je jen zase změna ve zkratkách, planý poplach, omlouvám se...) Tohle nedělej.
Linda: Nemáš ty náhodou výkyvy nálad?
Lestrade: Proč myslíš?
Linda: Je nějaký přecitlivělý. (A ještě na to upozorni, to je skvělý nápad totiž...)
Sherlock: Vem si můj kabát.
Linda: Proč?
Sherlock: Jsi v šoku. (Kdo viděl, ví...)
Linda: Nejsem v šoku.
Lestrade: Pojďte dolů. Je tu zima.
Linda: Není zima.
Lestrade: (utvrzovací pohled) (Cože? To se používá když chcete aby vám rychleji ztvrdla hmota na modelování?)
Linda: Pardon.
[Dole na Tower Bridge]
Lia: To jsou blázni. Jednou je nikdo nezachrání. No tak nic. (Hehe.) Potřebují si to vyřešit sami. V soukromí. Eštěže (AU!) tomu rozumím. :-) A teď jdu spát. (What the fuck to bylo?)
Linda: Máte čas?
Sherlock: Celou noc.
Lestrade: Jistě. Celou noc.
(To zní divně, fakt.)
Linda: Chcete ke mně domů. (oznámila) Rodiče koupili, celý dům, takže jsou volné pokoje.
Lestrade: Co (škrtnuto) Ne, to ne. Co by na to řekli rodiče? (Správně, no, Lindo, co by rodiče řekli na to, že jim taháš do bytu dva dospělý chlapy?)
Linda: Rodiče odjeli do Cardiffu. (NO TEDA LINDO!) Pracovně. Na 2 (AU) měsíce. (Co?) Dohlíží na mě akorát babička
Lestrade: To se nehodí. Co kdyby se z nás vyklubali parchanti co tě chtějí okrást nebo tě zabít. (Nebo... Hm hm hm... No tak, Lestrade, nenuť mě to říkat!)
Linda: V poho. V posteli spím s železnou tyčí. (Uhm, teď jsem zmatená, řekl to někdo, nebo ne? Protože mám pocit, že mě Linda slyšela...)
Sherlock: Lestrade. Ber nebo neber. (Tam má být čárka, btw.)
Linda: Kámoš by tě nemohl (celé škrtnuto) Vy jste se opravdu pohádal se ženou? (Ale já Lestradovi tykám?)
Lestrade: Ale jo.
Linda: Chcete aspoň kafe?
[Po kávě Lestrade odchází a Sherlock zůstává]
Linda: Půjdeš domů nebo zůstaneš?
Sherlock: Půjdu domů. Ahoj.
Linda: Lauri, vzduch čistej. Jdeme pařit. (Tak chtěla tam ty dva, nebo ne?)
[rozjíždíme diskošku - doma]
[zvonek]
Linda: Pojďte pařit. Lio...
Lia: Dobré ráno! Spalas? Očividně ne. Eštěže (AU KSAKRU) dnes není škola. Kde máš Sherlocka?
Linda: Slue (škrtnuto) Sherlock - doma, Lestrade - doma, já - doma.
Lia: Super. Aspoň se snad vyspal. Tady se nedalo určitě spát.
Linda: My jsme noční tvorové.
Lia: Co když tě budem potřebovat přes den?
Linda: Jsme noční i denní tvorové. (Jistě.)
Lia: Super. Tak co paříte? Disco? Co ty na to, Štěpáne? (Ale ne, on je tam taky.)
Štěpán: No... Občas si zatancuju, ale...
Lia: S Lindou je to holt tak. (Hm? Ale bonusové body za "holt".) Můžeme dovnitř?
Linda: Jo, jé kdo zase otravuje? Mycroft. Co je!?
Mycroft: Nemusíš být tak strohá.
Linda: Ale musíš aaa musím, můžů. Ahoj.
Mycroft: Ne nepokládej to! (Lol, úplně ho vidím, jak to říká, jo, přesně...)
Linda: Proč.
Mycroft: Co se to u vás děje?
Linda: Hudba, drogy, alkohol. (Cože.) (Vidíte, Linda mě nakazila. Už nepoužívám otazník.) Přijeď a přesvědč se sám.
Mycroft: Po-
Linda: Ah. Jo pojďte.
Lia: Ne! Ať nechodí! (Co je to za hysterický záchvat?) Já ho nemám ráda!
Linda: Koho? Štěpána?
Lia: Mycrofta!
Linda: Ježiš. Je jen o trochu míň praštěnej než Sherlock.
Lia: To je fuk. Stejně ať nechodí. (Protože já do toho rozhodně mám co kecat.) Nebo si pustím klasickou hudbu - Tchaikovsky a Labutí jezero místo toho rambajzu. (Opakuji, protože já mám rozhodně co kecat Lindě do JEJÍ party v JEJÍM domě.)
Linda. On zná ten můj rambajz. A víš že Čajkovskij byl teplej?
Lia: To je fuk. (Ne, nevím.) Ty se v těch homosexuálech nějak vyznáš. (Hej ale, to skoro všechny moje bff v průběhu věků! Nemůže to něco značit? :D)
Linda: Hele už přijel. I s Sherlockem. Nejsem doma. (Jistě.)
Lia: Co jste si zas udělali? (Odcházel odsud celkem v dobrém, ne?)
Štěpán: Pohádali kvůli jménu?
Linda: Jménu dítěte?
Štěpán: Jo. Hichachacha. (Ježiš. Já mám fakt slabost pro dětinskost, ale co je moc...)
Lia: No jasně. Štěpáne, nech toho. (UŽ I MÉMU JÁ V PŘÍBĚHU TO LEZE NA NERVY!) Tak co se stalo?
Linda: Hádej. Co jsem řekla Mycroftovi?
Lia: Kdo zase otravuje?
(Hlavně že si je včera zvala přímo do postele...) (:DDDD pardon, já nemohla odolat)
Linda: Drogy, alkohol. Sherlock se jde přesvědčit. Ještě že s sebou nevzal Lestrada.
Lia: To nemyslíš vážně.
Linda: Já nevím. (Nevíš, jestli tu máš drogy a alkohol?) A. (jde vstříct (co?) Sherlockovi) Sherlocku, vysvětli jim, prosím tě, že spolu nic nemáme. (Co, to se ještě řeší? Ah pardon, tohle se bude řešit ještě čtyři a půl sešitu.)
Mycroft: Co?
Sherlock: Co? Holky nejsou moje parketa. A byl bych shopen oženit se jen se svou prací.
Lia: To už jsi udělal. Hele, Sherlocku, vážně jsi přijel jen kvůli tomu, abys zkontroloval Lindu, jestli tu nemá alkhol a drogy?
Sherlock: Chtěl jsem se podívat co tu vyvádí za ptákoviny. Ona je schopná všeho.
Linda: Dost! Lauri! Jdem za Caesarem.
Laura: Jó, jó, Caesar!
Linda: (zamyká dům) Kdo chce, jde se mnou.
(Varování, přichází nečekaný - ne zvrat, bohužel - hysterický záchvat.)
Lia: Néééééééééééééééééééééé!!!! (Ano, počítala jsem je.) A co páááárty? Jááá chcííí pokračovááát! (Zmatený výraz: v rambajzu?)
Linda: Jdeme za Caesarem, Fridrichem a dalšími, kdo chce jde taky. Ber nebo neber.
Lia: Jdu na párty. Jedna je v centru pro mládež kousek odtud. Chce se někdo připojit? (Když nic jiného... Uvědomuju si, že je ráno? :DDDD)
Mycroft: Já musím do práce.
Sherlock: Já za Lestradem.
Linda: Tak čau. Máš ty sušený sledě?
Laura: Jo mám.
Štěpán: Maj tam karaoke? (Ach, Štěpánek, věrná koule na noze, nikdy nezklame.)
Lia: Jasan. Jdeš?
Štěpán: Super... Jdu.
Lia: Skočim si domů pro sukni a nějaký hezký top. (Nemáš.)
Štěpán: Dobře, uvidíme se tam.
Lia: Super. Čau.
Štěpán: Čau.
Sherlock: Máš něco zajímavého?
Mycroft: Ne. Už musím jít.
Linda: Sherly?
Sherlock: (zabijícký pohled)
Linda. Ty asi nemáš rád zvířata viď? Ty radši mrtvoly. Tak ahoj. Tak Lauri pojď. Naučím tě, (hoj, ztracená čárko) brát hada do ruky
Laura: Já už to umím. (Lol ta se nezdá.)
Linda: No tak jo. A co tarantule.
Laura: Fuj. To neuděláš.
Linda: Ale to víš, že jo.
Laura: Ne!
(Vážně, má tahle hádka nějaký smysl?)
(Ne.)
[Baker Street 221 b]
John: Jak ses pobavil? Je ti něco? Vypadáš sklesle.
Sherlock: Vůbec ne. Jsem v nejlepší formě.
John: Snad tě Linda nenechala?
Sherlock: Nemluv furt o ní, už mě bolí hlava.
John: Tak to nejseš moc v nejlepší formě.
Sherlock: Protože všichni drnčíte o Lindě.
John: A ty nee? (To, jak John nemá svůj charakter, fyzicky bolí.)
Sherlock: Ne.
John: Tak jo, možná, že o ní nemluvíš. Ale furt na ni myslíš. Je to na tobě vidět.
Sherlock: S blbcema je lepší se nebavit.
John: S tím bych souhlasil a přidal i úchyly.
Sherlock: (obrátí oči v sloup, odchází)
John: Hej! Kam si jako asi myslíš, že jdeš?
Sherlock: Jdu za někým, kdo není idiot.
John: Za Lindou?
Sherlock: Ne!
John: Jak to? Za Laurou?
Sherlock: Polib si!
John: Tebe? Ani náhodou!!! (facepalm)
Sherlock: (Spráskne ruce) Bože!
John: Tak kam jdeš? Za Andersenem? (Hansem Christianem? Ty jo...) (Když už píšete fanfikci, dejte si bacha na jména, prosím.)
Sherlock: (odchází) Argh!
John: Počkej! Já chci vědět, kam jdeš! (jde za ním) (Z Johna máme starostlivou matku, kdo by to byl řekl...)
Sherlock: (otočí se, chytne J. za ramena) Pochop, že i já chci být chvíli o samotě, lm? (otočí se k odchodu)
John: Tak jo. Já už si zvykám. (jde zpátky) Taky mě nemusel chytat za ramena. Mám z toho takový nepříjemný pocit. Brrr!
Sherlock: Heh. Ten je z toho vyplesklý.
John: (bez komentáře) (Jasně. Proč ne.)
Sherlock: Ah! Taxi! Nemocnice st. Thomase.
John: Snad ne na psychiatrické oddělení. To už ti z Lindy drblo?
Sherlock: Jedu do Bartovy márnice. a těším se na zítřek. Přibyde jedna mrtvola.
John: Ajaj! Kdo přesněji?
Sherlock: Mám to v mobilu, počkej. A! Tady! John Watson - jedem.
[taxi mizí za rohem]
John: Ach jo.
Linda: Pryč, nebo tam budeš! (L. skočí a strhne J. o pár metrů dál.) (To muselo vypadat zajímavě...)
John: Cože? Co ty tady?
Linda: Jdu náhodou kolem. (To je v tomhle příběhu normální, zvykejte si.) Hlavu k zemi!
John: Proč? A proč jdeš zrovna náhodou kolem Baker Street?
Linda: (rukou chytne J. hlavu a přitiskne k zemi) Mlč a zacpi si uši!
[výbuch]
John: Do prdele, co to BYLO?
Linda: Připevněná provizorní bomba na auto. Všimla jsem si toho. Jsi v pořádku? Bolej uši viď?
John: To mě jako fakt chtěl zabít? (A ty se ještě divíš?)
Linda: Ne. To bylo pro majitele toho auta. Ne na tebe.
John: Super.
Linda: Možná na Sherlocka. Kolem něj se točí Země, Slunce a další, ne?
John: Jo. Jasně.
[na disco] (Dopoledne. Jasně. A taky, neeeeeeeeee.)
(Š. sestupuje z pódia, všichni tleskají) (Copak je nějakej podělanej Zac Efron nebo co?)
Štěpán: Díky! Díky!
Lia: Jo! Byls úplně úžasnej!
Štěpán: Kecáš. (Chová se jak holka, ZASE. Ksakru.)
Lia: Ne! Bylo to neuvěřitelný! (A já ho v tom budu podporovat! To je neuvěřitelný!)
Štěpán: Ne. (UUUUAAUAUAUUAUAUUUUUUUUAAAAAA)
Lia: Ale jo, bylo. Bezvadný.
Štěpán: No tak jo. Když myslíš. (Oh, zabte mě.)
Lia: Jasně že jo!
Štěpán: Tak moc se ti to líbilo?
Lia: Mrkej. (Oh ne, bojím se.) (zvedne ruce dlaněma nahoru - má je úplně červené)
Štěpán: (PROBOHA KOHO JSI ZABILA?!?) Týjo. Tolik jsi tleskala? Nebolí tě to?
Lia: Ne. To je dobrý.
Štěpán: Jdem si zatančit?
Lia: Že váháš!
[později]
Štěpán: Já už nemůžu!
Lia: Já taky ne! Pojď ven, tady se nedá mluvit!
Štěpán: Jasně!
[venku]
Lia: Mrkej, jak je dnes krásně.
Štěpán: Jo, a my sme (FUJ) tady zavřený ve sklepě.
Lia: Ty ses nebavil? (Ježiš, ženská, sklapni.)
Štěpán: Ale jo, jasně že jo. (Takže ne?) Ale říkám, že je to absurdní. (That's absurd! Nějací A Very Potter fanoušci? :D) Včera večer se honíme po Londýnských uličkách a mrzneme, a když ráno vysvitne sluníčko, zahrabeme se na disco.
(:DDDDDDDDDDD neeeeeee muhahahahhahahahhah ne to nemyslíte vážně :DDDDDDDDDD Ono to vážně bylo dopoledne? Neeeeeee :DDDDDDDDD)
Lia: Jo. Jdem zpátky?
Štěpán: Jasně!
[uvnitř]
Lia: Jdi ještě zpívat! (A když u toho budeš, přines mi kafe a zákusek a mezitím si můžeš vzít do parády moje boty, myslím, že jsem cestou sem do něčeho šlápla.)
Štěpán: A co ostatní?
Lia: Ostatní tě zbožňujou! Běž!
Štěpán: A ty mě taky zbožňuješ? (Holka. Hodně otravná a s nízkým sebevědomím, přesně takové lidi nenávidím.)
Lia: Já taky. Jdi. Hodně štěstí!
Štěpán: Díky.
[potom] (Po čem? Mám to chtít vědět?)
Random lidi: Ještě! Ještě! Ještě! (Tak já vím, jak se to správně píše?!?)
Lia: Jó! Do toho!
Štěpán: Dobře, dobře!
[později]
Štěpán: Mockrát díky! Jsou tu taky další!
Lia: Bylo to úchvatný!
(OMG. Že ona je to i fanfickce na 1D???)
(Nějaké proškrtané části. Asi to už i mně přišlo příliš, a to je co říct.)
Štěpán: Docela jsem si to užil.
Lia: Bylo to vidět.
Štěpán: Díky.
Lia: Pojď ochutnat jeden koktejl. (Jupí, zlijeme se!)
Štěpán: Jakej?
Lia: Sprite s citroném. (Pokud vím, to e nemá být dlouhé... A taky, sakra, nebude alkohol.) Chutná to svěže. (Jsme v reklamě na toaleťák nebo co?)
Štěpán: To bych bral. Mám úplně sucho v krku.
Lia: Já taky.
Štěpán: Jak to?
Lia: Když zpíváš, tak člověk přece musí řvát!
(Taky mám chuť si pořádně zařvat.)