[Po zběsilém běhu]
Linda: A. tady, jsme u mxě doma. (Přísahám, že to tam tak fakt je!) Aisho, Yoriku! Vy bando chlupatá, kde jste? Doporučuji sundat černé oblečení.
John: To bude pro Sherlocka problém... :-)
Linda: Já ti půjčím oblečení. (Bože, není to doufám ta scéna, kde mu půjčí noční košili... Že ne?)
John: Hi, hi, hi... Budeš teplouš jak vyšitej... (Ne, Johne. Ty teď zníš jak teplouš.)
Sherlock: Johne, mohl by jsi (bys!) toho nechat? Tak jsem homosexuál, no a co. (Echm, fakt? Já bych řekla aspoň bi, podle toho polibku v minulé části...)
John: No...
Linda: Jste v mém domě takže SKLAPNĚTE. (Mluvíš mi z duše, Lindo.)
John: Copak, dámě by tady vadily domněnky? (Jaké domněnky? Sherlock to zrovna potvrdil...)
Linda: Kdo si dá kafe?
Sherlock: Já. Černý, 2 (au!) cukry.
John: Já radši ne. Mohl bych nechtěně vyprsknout.
Linda: Tak čaj, kakao, normální voda....? (A tady jsou ty tečky, minule chyběly :D)
John: Radši vodu, to vyschne...
Linda: Dobře... a co k tomu? sušenky, perník?
John: Ne, díky.
Sherlock: Taky ne. (Jo, vážně jsme potřebovali vědět, co všechno jim Linda nabídla a co si vybrali...)
[v obýváku]
Linda: Aishi, Aishíku, pocem. [plácání na gauč] (proč ne „plácá na gauč"?)
Aisha: „Vrrr, Vrrr!"
Linda: Já pustím Viasat History, jo? Mám tam látku co pobíráme. (To r tam fakt není pořádně vidět. A kromě toho to vůbec není od věci. Občas mám pocit, že učivo neprobíráme a jen stěží pobíráme...)
Sherlock: Co to je?
Linda: 1. Světová. (Proč velké? A au.)
John: Jo umírání a mrtvoly, tajné (í) vrahové... To si Sherlock užije. :>) (Aneb Lia se snaží zakrýt fakt, že si o první světové nedokázala nic vybavit.)
Linda: Psst. Kušujte!
John: To je teror! (Tenhle příběh? Souhlasím.)
Linda: Tak bude tu ticho?
Sherlock: Co tě pořád žere?
John: Co, jako mě? Nic. (Aneb když se Linda na něco zeptá vlastní postavy a podá mi sešit :DDD)
Sherlock: Ale ne tebe, jí (ji).
Linda: Bavte se trošku méně hlasitějc. (Ona mít dobrý češtin...)
John: Tak co tě žere? (Johne, čemu nerozumíš na „pssst"?)
Linda: SHUT UP!
John: Něco jo, ale očividně nám to neřekne.
[zvonek u dveří]
Linda: Hergot. Neustále někdo obr (škrtnuto) otravuje.
Sherlock: Ignoruj to.
John: Já tam jdu. Nechám vás chvilku osamotě (-_-).
Linda: Ne, ne, ne, ne, ne. Já jdu otevřít. (Takhle to vypadá, když se autorky hádají, která bude mít možnost vymyslet, kdo přišel.)
DU LIEST GERADE
Sherlock ze školní lavice
FanfictionStará fan fikce na seriál Sherlock, kterou jsme kdysi napsaly s kamarádkou. Tešte se na neexistující děj, popletené charaktery, spoustu originálních postav a samozřejmě na moje poznámky, které prostě nesmí chybět. VAROVÁNÍ: Čtení může způsobit odumí...
