Sherlock ze školní lavice

*7* 11/09/27

V této části zůstaneme v nemocnici, ale nebojte se, má i vlastní park, který kouzelně každého přemění na tříleté dítě, takže se nudit nebudete. Kromě toho zjistíte, co je to bazilišek, jak se dá zkrátit cesta a jak udělat kýč ze Star Wars. Tuhle (zatím nejdelší) kapitolu se mnou protrpěla a pomáhala mi oglosovat Antilia a obávám se, že jsem zároveň vyhrála naši soutěž o nejhorší staré dílo. Jejda.

Sherlock: Chci abys věděla, že i když mám jinou orientaci, tebe budu mít vždycky rád.

Linda: Beru na vědomí

Sherlock: Problém (Otazník se vypařil?)

Linda: Hele, jako ty někdy nemáš náladu na moje řeči, dneska nemám náladu JÁ na ty TVOJE.

[v parku]

Lia: Jé máte tu houpačku! (No nazdar, a je to tady -_-)

Kluk: Jo, je super. (Velice inteligentní rozhovor. Tak na úrovni tříletých dětí...)

Lia: Jdu se houpat.

Kluk: Počkej, já tě pohoupu. (Vzhledem k tomu, že jim nejsou tři... Je to jenom mnou, nebo to zní úchylně?)

Lia: Ne, mně by se povedlo tě nakopat do obličeje. (Není to jen mnou.)

Kluk: To jde, kdy bys (Echm?) ke mně byla zády?

Lia: Nevim, ale něco mi říká, že umě je možný všechno. (To sice souhlasí, ale...)

Kluk: Tak já jdu na druhou! (Tak tohle teprve zní úchylně.)

Lia: Já se vyhoupnu výš! (Neeeeeeeeeeeee!)

Kluk: Ne! (Aha, tak já tady glosuju zbytečně.)

Linda: Bože, já chci doruůů. (My taky... A kde to vlastně je, to dora?)

Sherlock: Já vím jaké to je.

Linda: Nevíš.

Sherlock: Vím, když jsem chodil do školy, byl jsem asi ve tvém věku (Víš Lindo, protože já jsem o dvacet let starší, jak tady pořád čtenářům připomínáme...), strčili do mě na schodišti. (Proč to znělo...? Ale ne, sakra, ta povídka mě kazí!) Pak mě ještě s/zkopali.

Linda: Nesnášeli tě kvůli

Sherlock: Tomu co dělám vždycky. (Aspoň že to o sobě ví.)

Linda: Heh. Mě taky nesnášeli kvůli známkám... Kde je John?

[klepání na dveře]

John: Čekal jsem, jestli si vzpomenete. (Páni, ten za těmi dveřmi musel stát dlouho. :D) Hele, jakto, že nevidím ulože skomírajícího nejlepší kámošku? (A jak to, že já nevidím mezery???)

Linda: Tu tady Sherlock (Cvičíme zájmena? Mimochodem, bojím se, jak ta věta bude pokračovat.) pohledem vyzhnadil z místnosti. (Cože mi to provedl?!) Pod tím pohledem ly i kytky vadly.

Sherlock: Nevadly, jen... ten pohled taky vyžadoval cvik. (Večer si pro zlepšení kondice občas dám pár vyzháděcích pohledů, snažím se udržet si váhu.) Stisknout řezáky (To nejde! Teď jsme to zkoušely...), stáhnout dolů obočí (jako roletu), otočit hlavou k danému předmětu (konečně proveditelná instrukce!) a v hlavě si opakovat ZABIJU TĚ, ZABIJU TĚ, ZABIJU TĚ, ZABIJU -