Sherlock ze školní lavice

Bonus *1* 11/09/16

Prvních pár částí jsem kdysi dávno přepsala do méně nebezpečné podoby, určitě najdete několik rozdílů, ale také spoustu replik, které se vůbec, ale vůbec nezměnily. Bavte se a nesnažte se u čtení používat mozek, mohl by se vám zavařit.

„Sherlock je gay," vyhlásila Linda šeptem na jedné obzvlášť nudné hodině; téma Sherlock bylo její oblíbené.

„Odkdy?" zajímala se Lia a natáčela si dlouhé vlasy na tužku. „Myslela jsem, že je prostě jen zabraný do práce," rozvinula myšlenku dál a koukla na Lindu.

„Vždyť John se v prvním díle zeptal Sherlocka: ‚Máš holku?' a on odpověděl: ‚To není moje parketa.' A pak si taky všimni těch pohledů, co Johnovi posílá..."

„Když myslíš. Ale není ti to trochu líto?" ušklíbla se Lia.

„Jistěže je," prohlásila důstojně, „ale kdyby byl můj kámoš a vožral se, bude obtěžovat Johna a ne mě," a taky se zašklebila.

Lia si musela přitisknout dlaně na ústa, aby se nerozesmála nahlas; takhle se jen přidušeně chichotala.

„Hele, a to platí jen na seriál, nebo i na film?" zašeptala, když záchvat smíchu pominul.

„Jen na seriál."

„Super, to máš furt dvě možnosti!"

„Viď," přikývla Linda spokojeně. „Sherlock buď normální, nebo přiteplenej. Ale četla jsem kritiku a shrnutí bylo: Sherlock je k zabití a k zulíbání zároveň."

„Jo, tak to si sednete. Občas bych tě taky nejradši zabila. Ale jsi přece moje nejlepší kámoška," uznala.

„Óch. Toť poklona jak pro Sherlocka. Není-liž pravda, Johne?"

***

„Když už si hrajeme na seriál, díky, že jsem heterosexuál," popíchla ji Lia, když zazvonilo, a vyrazila ven z učebny.

„Ty jedna. Abych ti něco neprovedla..."

„Jeden a neprovedl! Hraj pořádně!" opravila ji.

„Hele Johne, nechceš se vzdálit? Abych ti opravdu něco neprovedl," zatvářila se Linda vražedně.

Lia hrála ukřivděnou: „Čím jsem si to zasloužil?"

Linda měla po ruce odpověď. „Protože jsi John," objasnila vítězoslávně.

„Aha, už (NE)chápu."

„No nic. Koukám, že tvůj mozek dneska stávkuje."

Když Linda viděla Liin výraz, vysvětlila honem: „Protože Sherlock Johna neustále uráží."

„Aha," vyhrkla Lia. „No to teda nestávkuje! Dnes jsem v nejlepší formě," chlubila se za Johna, „právě jsem dopsal tvůj poslední případ!"

Když Linda promluvila, bylo slyšet, že se dobře baví, přesto ale se snažila o nezaujatý hlas: „Neříkej, já umírám?"

Lia vyprskla a Linda vypadala, že k tomu nemá daleko. „Jo, ten suchý smysl pro humor! Celej Sherlock!" pochválila ji.

Teď už se smála i Linda: „Jo, ty pitomý poznámky. Celej John."

„Díky, snažím se," Lia se narovnala od své tašky se sešitem v ruce. „Mrkej!" vydechla posvátně.

Linda na ni zmateně koukala. „Na co mám mrkat?" nechápala.

„Sem," vysvětlila Lia a poklepala prstem na sešit, „to zapíšeme!"