Sherlock ze školní lavice

*2* 11/09/19

John: Myslím, že sme (vážně, Lio? Vážně?) tady už někdy byli.

Linda: Jo. Já nejmíň 20 krát (au).

John: Ty jo, ale co já? (No tak když se ti zdá, že jsi tam už někdy byl, tak asi ano... -_-)

Linda: To je tvoje věc. (Správně.) Ááá Baryouyx walkeri (doufám, že jsem to přečetla dobře. Vážně netuším, co to má být). Údajně dodnes žije v Kongu. Ale kdoví, co je na tom pravdy.

Sherlock: Nevěř povídačkám.

John: Že jsem sem vůbec šel... (Taky se vám zdá, že John má nějakou špatnou náladu? A úplně bezdůvodně...)

Linda: Ignoruj ho. (John Sherlocka nebo Sherlock Johna?)

Sherlock: (pátravý pohled směrem k Lindě)

John: Lindo, neštvi ho. (Takže John má ignorovat Sherlocka, protože Sherlock řekl, že Linda nemá věřit povídačkám. Jo. To dává smysl. -_-) Dnes už si ode mě užil dost.

Linda: A proč ne? Jdu se mrknout na Brachiosaura. (mrk) (To tam fakt je, já za to nemůžu...)

John: Sherlocku, běž taky. Já počkám venku. (John se asi snaží jim poskytnout trochu soukromí. Škoda, že to nedělá trochu míň nápadně.)

[u Brachiosaura]

Linda: Proč jste se pohádali?

Sherlock: To není nic, do čeho by ses měla plést. Je to jen mezi mnou a Johnem (chybí tu tečka)

Linda: Ani nenaznačíš? (Cože? Hahhhaaa.)

Sherlock: Ne. Tak už půjdem ne?

[před muzeem]

John: Třeba bych mohl Lindě napsat dopis. (On to ještě pořád řeší???) Nebo ne. Mám se moc rád. Sherlock by mě zabil. Budu se eště (já jsem očividně neměla ráda písmeno j) chvíli bavit na jejich chování... CHA, CHA. (Taky vám to přijde tak... nepřirozené?)

Linda: (smích) Sherlocku, co to bylo za obličej?

Sherlock: Tý ženský to patřilo. Koukala na nás jako na blázny.

Linda: My ale jsme duševně chorý (smích) (A Linda asi neměla ráda tečky :D)

John: Hele, kde se flákáte? Mě už to čekání nebaví. A mimochodem, na čem se smějete? (Na čem? Je to jen mnou, nebo to zní vážně divně? Dala bych tam spíš čemu...)

Linda: (záchvat smíchu) Měl jsi vidět ten obličej co udělal. (záchvat smíchu v podřepu)

Sherlock: (nechápavý výraz, zdvižené obočí) (Ano. Ten mám taky, když vidím, co jsme byly schopné napsat.)

John: Jakej obličej?

Linda: Ta - kovou směs - nou g - rima - su (Směsná. Jo, to určitě. Taky mám z celé kapitoly směsné pocity.) Lidi, ach, mě bolí bránice.

John: Počítám, žes ji tím nechěl rozesmát, nebo jo? (Jasně, Sherlock bude dělat grimasy, aby rozesmál Lindu. Jestli tam bude, že jo, chci pro tuhle povídku ocenění za nejlepší odklonění od původního charakteru.)

Sherlock: Prostě jsem udělal na jednu ženskou obličej a podívej jak ji to vzalo. (Tak na cenu to asi úplně nebude... Ale nevadí, ještě dostaneme určitě další příležitost.)

John: Třeba to nebylo jen tím obličejem... (Takhle to v mém podání vypadá, když se John snaží dát někoho dohromady. No nazdar, zabalte si a zdrhejte, dokud je čas.)