Sherlock ze školní lavice

*16* 11/10/14

Mobily, soukromí, kyberšikana a postavy, které jsou vždy tam, kde nemají být. Jako vždy.

Rozhodla jsem se zkusit využít technologie a nechat si text přepsat z fotky. Fungovalo to celkem dobře vzhledem k tomu, jaký mám škrabopis. Pokud by vás zajímalo, jak to vypadalo v průběhu úprav, zamiřte na můj Instagram liafee111.

Dobře se bavte a pozor na úbytek mozkové hmoty!

Linda: Já jdu za Sherlockem! Jdeš taky?

John: Kde je?

Linda: V Barltově márnici, přece! (Nebývala to Bartova márnice?)

John: Jen aby to nebyla moje poslední cesta... (Cože, proč zase? Co je Johnovi, aby tam musel umřít a zůstat?)

Linda: Neboj, Sherlock by se pak musel odstěhovat a on si tady už zvyknul. (Jakože by mu Sherlock ublížil? Já jsem zmatená!)

John: Super.

Linda: Tak jdem?

John: No jo.

[v márnici]

John: No tak jsem tady.

Sherlock: Johne! Tak přece! (na L.) A co tu děláš ty?

Linda: Nemůžu se na tebe přijít podívat do práce?

Sherlock: Rušíš mě.

Linda: To je nesmysl a ty to víš. (Á, proč se zase hádají, já tomu nerozumím!)

Sherlock: Rozptyluješ mě.

Linda: To je možné! Ale nemyslím, že by ti to vadilo.

Sherlock: Tak dobře, vyhrálas. Pojď mi pomoct. (Tak si to shrneme. Linda ho rozptyluje, ale Sherlockovi to nevadí, řekl jí, že vyhrála, tak to určitě, a teď se jdou zase vrtat v mrtvolách. A co chudák John???)

Linda: Jasně. Na čem pracuješ?

Sherlock: Zkoumám tuhle mrtvolu.

Linda: Proč?

Sherlock: Předávkování drogou. Ale něco na tom nesedí.

Linda: Co? („Proč?" „Co?" Ježiš Lindo, ty máš být ta chytrá, neptej se jak papoušek.)

Sherlock: Droga, která byla nalezená v jeho těle, je velmi málo používaná. Předávkování je prakticky vyloučeno. (To moc nedává smysl, ale vzhledem k tomu, co za text to čteme, je tahle maličkost irelevantní.)

Linda: Aha. Kdo se tomu věnoval?

Sherlock: Gullan.

Linda: Neznám.

Sherlock: To buď ráda.

Linda: Co je zač?

Sherlock: Je strašně namyšlený a přesvědčený, že nemůže udělat chybu. (Protože Sherlock tuhle vlastnost vůbec nemá a velmi dobře ji vidí jako negativní u ostatních, jistě...)

Linda: A ostatní mu věří?

Sherlock: Jo. Bohužel.

Linda: Tak ukaž.

Sherlock: Přece se v tom nebudeš vrtat svýma dívčíma ručičkama... (Ale ksakru už, tohle nemůžu myslet vážně, copak jsem nezvládala u psaní aspoň minimální rozlišování charakterů? Vždyť Sherlock nám najednou mluví jak Štěpán!)

Linda: Hele, každý má jiný názor na věc. Ukaž.

Sherlock: No...

Linda: Třeba mě něco napadne.