Někdy se sama sebe ptám,
zda-li má to všechno cenu.
Proč se všeho nevzdám,
proč na to nezapomenu.
Má smysl ještě bojovat,
snažit se, když nevím, co bude dál?
Mám si malovat všechno do růžova,
a promítat si sen, co se mi zdál?
Proč se tím vším tak ničím,
čekám, čekám až přijde můj čas.
Ticho svým trápením překřičím,
slyším sténat mého srdce hlas.
I přes tu veškerou bezmoc a utrpení,
zažívám ale nejkrásnější chvíle.
Chvíle upřímnosti a souznění,
dodává mé odvaze na síle.
Azase jsem tu. Budu se snažit aspoň každých 14dni něco přidat, doufám, že se vám to líbí a děkujuuu 🖤🖤🖤