Básničky...

Navždy pryč

Nikdo nepodá mi pomocnou ruku,
všichni se dívají na můj pád.
Pomluvy nemají ani sílu zvuku,
tak proč se jich mám bát.

Sama v koutě schoulená jsem,
slzy hrnou se mi do očí.
Věř si a běž za svým snem,
myšlenky do mého srdce vkročí.

Mé červené oči ale zachytí siluetu,
tiché kroky se stále přibližují.
Zdvihnu hlavu a ruce spletu,
jeho oči v moři slz také plují.

S úsměvem na tváři objímá mě,
ale já poznám, že je na dně.

Pošeptá mi tichounce: „Věř si,
utři slzy, postav se na vlastní nohy,
zelený čtyřlístek dodá ti štěstí,
když ho nejvíc budeš potřebovat,
a splní i tvoje nejtajnější touhy."

Ani poděkovat jsem mu nestihla,
on odešel navždy pryč.
Svou minulost jsem tedy odstřihla,
pláč odešel navždy pryč.

Tak tato báseň mi trvala snad nejdýl ze všech, co jsem kdy napsala... Děkuju zaaa vaší podporu aa za votes aa zaa víc jak 500 přečtení... Je to faakt neuvěřitelný.. Ještě jednou děkuju!!!

Aa vlastně chci tuhle básničku věnovat Rachel_Way ... Vlastně ani nevím proč, prostě od začátku mi říkáš jak mám pěkný básničky ataak aa taky jsi mi hodně pomohla.. Třeba s názvem 😂 děkuju tiii moocc ❤